Velice často se mi stává, že první reakce lidí, poté co zjistí, že jsem politicky aktivní a za kterou stranu, zní „jo, vy jste ti proti unii.“ Docela mě to mrzí. Především proto, že taková zkratka naprosto degraduje naše ideje, náš program a také naše chápání logiky lidského jednání, které aby člověk u jiných stran pohledal. Ano, jsme pro vystoupení ČR z EU. Ne kvůli tomu, že bychom byli stranou lidí, kteří prostě nemají rádi EU a tak se dali dohromady. To, že jsme pro vystoupení z EU, je důsledkem našich idejí, nikoliv podstatou!
Jsme totiž proti socialismu. Nebo abych nebyl zlý na slovo „socialis“ (společenský), tak jsme proti „státysmu“. Jsme proti tomu, aby stát reguloval každý detail lidského života. Jsme proti tomu, aby rozhodoval o 50% toho, co lidé svým úsilím vytvoří (a dočasně přemění na peníze). Nejsme proti vysoké míře státního přerozdělování jen tak z plezíru. Dokonce naší motivací není jen to, že si rádi řídíme svůj život. Ale jsme proti tomu především proto, že máme oporu v ekonomii, či chcete-li v prosté logice a domýšlení věcí do důsledku. Ekonomie dokazuje, že lidé jednají efektivněji, když si řídí svoje životy sami. A to všechno platí jak na národní úrovni, tak na té Evropské, resp. celosvětové. Proč tedy chceme z EU vystoupit? Protože je obrovským zdrojem toho socialismu, fetišismu směrnic a nařízení. Na rozdíl od ostatních nechceme evropský socialismus realizovat a nadávat na jeho důsledky. My se od něj chceme prostě odpojit a konkurovat mu lepším systémem.
Proč je EU tím jediným, co o nás lidé vědí? Mají na tom značný podíl média. Aby byla zpráva v novinách zajímavá, je potřeba konflikt názorů a unikátnost těch názorů. Máme sice promyšlenou důchodovou reformu, ale koho to zajímá? To tvrdí všichni. Máme promyšlenou zdravotní reformu, no a co? To tvrdí všichni. Chceme nižší daně a víme, jak zastavit zadlužování. Nižší daně chce každý a máme tu přece „vládu rozpočtové odpovědnosti“. Jak říká můj kolega Petr Mach: „Cokoliv říkáme, budou říkat ostatní hlasitěji (rozuměj za více peněz).“ Co nás odlišuje, čím jsme pro novináře unikátní? Postojem vůči unii. Ještě před rokem existovala naděje, že se někde objeví naše argumenty, že eurozóna není optimální měnovou oblastí a že přijetí eura by zničilo výhody dovozců a vývozců v ČR z plovoucího měnového kurzu. Dnes jsou proti euru všichni a nikdy je přece ani náznakem nenapadlo u nás tu nefunkční měnu zavádět.
Ta nálepka má určitou výhodu v tom, že si lidé poměrně rychle spojí, o koho jde. Další výhody lze nalézt jen těžko. Nálepka „ti proti EU“ nás degraduje. Degraduje práci, kterou stál náš program, kterou stojí odhalování chyb státních zásahů a vymýšlení nápravy. Připravuje nás o značné množství voličů. Těch, kteří už přišli na to, že Vláda rozpočtové odpovědnost™ proti socialismu nebojuje, ale buduje ho. Všimli jste si také, jak málo ČSSD kritizuje vládu? Ono je to totiž zleva čím dál těžší. Ta nálepka nás stojí i mnoho mladých voličů, kteří mají rádi svobodu a globalizaci, ale tak nějak mylně se domnívají, že my nikoliv. Tatáž nálepka nám také naopak občas přivede na setkání zajímavé jedince. Jedince, kteří pořád nechápou, co máme proti skvělému systému státního přerozdělování. Vždyť my máme být přece ta strana, co nemá ráda Němce (/Francouze/Brity/kohokoliv jiného v EU).
Občas ovšem narazím i na komentáře a diskusní příspěvky, které říkají, že Svobodní jsou ti šílenci (někdy i anarchisti), kteří „by chtěli nechat o sobě rozhodovat lidi“ (hrozná představa). Takové příspěvky píší lidé, kteří se netají svým přesvědčením, že oni svůj život řídit dokážou, ale všichni kolem nich jsou hloupí, nedokážou to a musí to za ně dělat stát, jinak nastane apokalypsa. Popravdě mě takový příspěvek vždycky potěší. Ač jejich autor nepochopil téměř nic o lidském jednání a fungování stát, místo argumentů používá milionkrát mediálně ohraná klišé, žije v představě, že kdybychom měli stát o velikosti, jakou jsme měli v roce 1998, tak bychom se nemohli bezpečně ani najíst a vymočit, naprosto správně pochopil, kdo jsou Svobodní. Svobodní jsou ti, kdo bojují proti socialismu.
