Blog for „fuckin‘“ People

V úterý časně ráno jsem se vrátil do Prahy z letošního ročníku Rock for People v Hradci Králové. Rozhodl jsem se, tak trochu netradičně na můj blog, napsat recenzi na tento festival, což je víceméně nevážné téma. Když totiž zrovna nekouřím pod nos těhotným ženám, nejím krvavé steaky z brutálně zabitých živočichů, nejezdím v obci 160 a nevyhýbám se solidárnímu placení daní, tak si docela rád vyrazím poslechnout a zatrsat na trochu levicových textů o globální apokalypse ze zplodin a sociální nesolidaritě (ty kapely, které mají Che Guevaru na triku ale neposlouchám), dokonce si k tomu dám i trochu toho levicového salátu. Pojďme tedy na to. Pokusím se o komplexní zhodnocení a samozřejmě o srovnání s ročníky minulými.

Headlineři nezklamali (překvapili ale?)

Letošní festival trval 4 dny, od soboty 3. 7. do úterý 6. 7. První ostrý festivalový večer, v neděli čtvrtého, vystoupili britští The Prodigy. Zaplnili celou Česká Spořitelna stage a splnili to, co se od nich očekávalo. Podobně jako většina velkých hvězd posledních několika ročníků, ani Prodigy příliš nevládli interakcemi s publikem. Omezili se pouze na občasné „hey fuckin‘ people“ či „this is Rock for fuckin‘ People“. Nejvíce publikum rozproudily jejich tři nejznámější hity.

I další dny festivalu se nesly především v britské režii. Nedělní večer ovládla pravděpodobně nejlepší alternative rocková kapela současnosti a hlavní lákadlo festivalu – Muse. Podobně jako Prodigy, ani Muse nenabídli show založenou na interakcích s publikem. Přesto bylo jejich vystoupení famózní. Samotné vystoupení kapely doplňovala vizualizace, o které si jiné kapely mohou jen nechat zdát. Panely za kapelou připomínaly svou úrovní výborné vizualizace Massive Attack, které jsme mohli vidět před dvěma lety. Ovšem s tím se Muse nespokojili a celkový dojem vylepšili o laserovou show.

Poslední festivalový den se nesl v duchu vystoupení řady kvalitních interpretů. Poslední den byl také určitě tím nejnabitějším. Během večera na hlavních stagích vystoupili The Subways, na poslední chvilku přihlášení kanadští Billy Talent, Editors, NOFX, Kryštof a zakončila Morcheeba. Účastníci tak houfně přebíhali z T-music stage na „Spořku“ a zpět. Ukázalo se tak, že se rychle sžily s nedávno zavedeným systémem střídání stagí, kdy vždy hraje jen jedna hlavní. Příjemným překvapením byli britští The Subway, kteří dokázali za bílého dne dostat posluchače do varu. Billy Talent podali lepší výkon, než o týden dříve jako předskokani Green Day, což se dalo za daných okolností očekávat. Ani Editors nebyli pro publikum zklamáním. NOFX na rozdíl od většiny kapel nepotřebovali ke své show složité vizualizace a osvětlení, bohatě si vystačili s kelímkem malinovky, balíčkem chipsů a neotřelým politicky nekorektním humorem na triko publika. Nabitý den zakončila Morcheeba v podstatně klidnějším duchu. Roztomile „střelená“ zpěvačka bavila mezi baladami. Celý festival pak zakončili známou skladbou „Rome was built in a day“.

Camping

Tak jako každý rok, i letos bylo sociální zařízení ve festival parku i v kempovém městečku na dobré úrovni, na festivalové poměry samozřejmě. „TOIky“, jak obyvatelé kempu familiérně říkají mobilním toaletám, byly pravidelně čištěny a vyváženy. Jedna na svých dvířkách měla dokonce reklamu výrobce toaleťáku, která říkala „Myslíme na Váš zadek,“ s výstižným dovysvětlením od nějakého lihovkou vybaveného účastníka „Váš Pavel Vítek a Janis Sidovský.“. Letos, oproti minulým letům, některé sprchy nabízely kromě ledové vody také vařící. Camp se letos rozrostl i na plochu části runwaye. I přes obrovský zájem tak s ubytováním nebyl problém. Opačná situace však byla u parkování. Parkovacích míst byl naprostý nedostatek a tak auta parkovala všude, kde se dalo. Organizátoři často neměli ani představu o počtu volných míst a dopravu preventivně odkláněli na parkoviště mimo areál.

Chléb a „tekutý chléb“

Tak jako každý rok, bylo i letos v rámci celého festival parku mnoho možností občerstvení. Od langošů (nevím proč mi Word ze všech sil opravuje na „Langrů“, Íčko má asi P.R.), přes kukuřice, steaky, gyrosy, bramboráky, až po chilli papričky na hotdogu. Občerstvení tradičně lemovalo cestičky mezi jednotlivými stagemi. Letos festival nově nabídl místo tradičního Plzeňského piva Staropramen. Byly dojednány i příznivé ceny od 32 do 36 Kč za půllitr piva. Ve snaze zabránit frontám na pivo, které trápily všechny minulé ročníky, bylo postavenou 2x tolik stánků a píp než je obvyklé. Nejen v důsledku toho, ale i menšího zájmu o slabší pivo - Staropramen, nebyly fronty téměř žádné.

Dojem

Poměrně vysoká cena vstupenky odradila nižší platové třídy tradičních festivalových účastníků, takže se nedalo tak často v areálu potkat typické punkery ve věku našich otců (s vnitřními orgány našich dědů). Přesto střední a vyšší třída naplnila letos festival takřka k prasknutí a festival park si šáhl na své maximum. Praxe z minulých let – plácnout se na runway – už letos nebyla moc realizovatelná, tak leda za cenu ušlapání. Travka voněla na každém rohu, tvrdší drogy distribuovali dealeři v přestrojení za sběrače kelímků.

Letos nepůsobily ekoteroristické organizace přímo v areálu stagí, ale měly vyhrazené místo za branami v tzv. zeleném městečku, které zelo prázdnotou, jak si ostatně koutek této nebezpečné ideologie zasluhuje. Naprostým fiaskem skončila snaha o třídění veškerého odpadu z festivalu. Letos proto účastníci nedostali pytle na odpadky. Namísto toho zaplatili 200 Kč místo dřívějších 50 Kč za camp. Za tu cenu měly existovat sběrná místa na všechny složky odpadu a ekotým, který je bude obstarávat. Skutečnost byla taková, že jsem objevil sběrná místa dvě a obě tak daleko, že jenom blázen by tam nosil každou lahev, kelímek, atd. zvlášť. Ekotým spočíval v prohánění se blonďatých slečen na čtyřkolkách od jednoho sběrného místa k druhému. Při odjezdu byl camp největší žumpou plnou odpadků za poslední 4 roky. Koše na tříděný odpad byly plné všeho, náhodně. Kdyby ekobuchty neměly čtyřkolky a radši sbíraly odpadky do jednoho pytle a ten se pak hodil do spalovny, vypustilo by se asi méně emisí a letiště by nakonec bylo čisté.

Novinkou letošního ročníku byla Vuvuzela mánie, takže se v kempu usínalo občas velmi těžko, naštěstí bylo po ruce vždy dostatek tekutin, které tomu pomohly. V 8 hodin ráno býval již celý camp na nohou, protože nesnesitelná horka vytvořila ze stanů improvizované skleníky, kde už se nedalo spát ani vteřinu.

Závěr

Letošní ročník nabídl skutečně nezapomenutelný zážitek, na který zkrátka stálo za to vyrazit. Po show, kterou předvedli The Hives (07), po audiovizuálním zážitku Massive Attack (08), který poslal můj mozek na dlouhý trip, po loňské návštěvě „Arctiků“ a Placebo (09), si i letošní ročník najde v paměti své místo. Kladně hodnotím sestavu hostů letošního ročníku, sestavu návštěvníků festivalu (málo zewlů), zvládnutí obrovského zájmu, příznivé ceny piva a záchrannou službu všude po ruce. Negativně problémy s parkováním, volbu značky piva, malou možnost zchlazení, malou kapacitu „korýtek“ s vodou a totální nezvládnutí odpadků.