Neúspěch v Riu

Po neúspěchu "Růžičkova" hokeje a "Peltova" fotbalu je tady neúspěch našich sportovců v Riu. Teď už nám zbývá jen světové vítězství v pití piva a v počtu případů rakoviny tlustého střeva.

21. Uzbekistán, 22. Kazachstán, 34.KLDR, 37. Slovensko, 38. Gruzie, 39. Ázerbájdžán, 42. Arménie, 43. Česká republika.

Tohle je pořadí podle medailí v Riu.
Samozřejmě Lukáš Krpálek, Jaroslav Kulhavý a všichni, kdo dosáhli na medaili, někteří z nich opakovaně, dosáhli obrovského individuálního úspěchu, ale v žádném ze sportů jsme nezazářili jako Česká republika, aby bylo poznat, že naše společnost podporuje a fandí sportu. V tenisu máme sice 3 medaile, ale naše vysoce individuální tenistky a tenisty lze považovat spíše za reprezentanty Monaca a možná dalších daňových rájů, než Česka. Úspěšní byli především osvědčení sportovci než někdo z mladých. A to je největší chyba. Na tom je nejvíce vidět, jak špatná je podpora sportu u nás. Myslím tím cestu, jak z široké základny sportujících dětí a mládeže vzniknou budoucí olympijští vítězové.
Chybí nám nějaká naše česká Simonka Bilesová. Ta má veliké štěstí, že se narodila v demokratické zemi rovných příležitostí, tedy v USA, a mohla se tak se čtyřmi zlatými medailemi stát jednou z největších hvězd olympiády.
Kolik medailí by asi Simonka získala, kdyby její drogově závislá maminka musela vysolit půl mega nějaké gymnastické trenérce "Růžičkové", aby si Simonka mohla lámat své tělíčko na kladině a podobných nářadích?
Naše společnost ovládaná hloupými, nemorálními, populistickými a především pod sebe hrabajícími oligarchy, sportu bohužel nepřeje. Asi si řeknete, ono ve sportu o houby jde, chleba stejně levnější nebude. Ale v olympijském sportu se to dobře měří, pořadí v počtu medailí se okecat nedá.
Ale mnohem horší je nepodpora naší společnosti v oblasti vzdělání. Tam jsme na tom ještě mnohem hůře než ve sportu a zatím to není vidět.