Někdy si člověk v nákupním centru uvědomí věci! Třeba že muslim nemusí být islamista a křesťan nemusí být anděl.
Dneska jsme byli odpoledne nakupovat v Kauflandu. Motání mezi regály nebudu popisovat, ale okolo nás se pohybovala dvojice, muž, zřejmě podle řeči a vzhledu Arab a jeho asi žena, mladá dívka, Češka, podle všeho konvertitka k islámu, jelikož měla na hlavě hidžáb. Vypadali a chovali se naprosto normálně a já jsem snad poprvé, už jsem těch muslimek pár potkal, v jejích očích viděl radost a ne smutek. Normálně konverzovali, on teda asi půl hodiny furt mlel do telefonu, nakupovali, ona s ním podle toho, jak s ním mluvila a gestikulovala, docela cvičila. Nemohl jsem se donutit, aby mi na ní pořád nesjížděl zrak a v hlavě se mi honily myšlenky o tom, že by mne ani ve snu nenapadlo, že bych proti ní projevil nějakou agresi jen proto, že je muslimka. Pak jsem si opět uvědomil, že hysterie, která se proti těmto lidem zvedá a nálady, které ve společnosti rostou, jsou zatraceně nebezpečné, protože nerozlišují mezi tím, zda někdo fanaticky razí učení Mohamedovo, či pouze následuje to, čemu věří. Proto jsem se distancoval od aktivit, které mají tendenci házet lidi do jednoho pytle.
Nezačal jsem islám vidět jako mírumilovnou ideologii, ale začínám vidět muslimy jako lidi. Ona každá ideologie může být špatná a hlavně každej fanatismus je špatnej.
Jelikož je 21. století, člověk by předpokládal, že se sociální inteligence lidí vyvine. Není tomu tak a bohužel mám strach, že nálady, který tady začínají převládat, mohou spláchnout nejen extrémisty, proti kterým by měl samozřejmě odpor být zaměřen, ale normální lidi, kteří si prostě jen zvolili cestu a po té se vydali.
Takhle to totiž bylo i v meziválečném Německu, začalo to podobně nenápadně.
Takže abych to shrnul, jsem stále proti islámu jako ideologii, fanatismu a extrémismu, kvůli kterému musí ve světě umírat stovky a tisíce lidí rukama fanatiků a teroristů, nicméně muslim, který žije tak, aby ostatním neškodil, pro mne není nepřítel.
