Miloš Dodo Doležal - Ohněm (2016)

Málokdy se stává, že bych psal recenze na hudební alba, ale v současné době poslouchám jedno tuzemské, kterému stojí za to udělat trochu reklamu, i když to rozhodně nepotřebuje.

Po čtyřech letech od uvedení alba Gen Sumerian se známý žirovnický rocker Miloš Dodo Doležal vrátil s novým albem, které nazval podle titulního songu prostě "Ohněm".

Seznamovat posluchače s tak notoricky známou postavou tuzemské tvrdé hudby je nošením dříví do lesa, troufám si tvrdit, že Doda zná díky jeho dlouhodobému a hlavně výraznému působení na české rock'n'rollové scéně prakticky každý fanda, který kdy slyšel skladby od kapely Vitacit. Dodo na své sedmé sólové fošně přichází oproti předchozímu albu Gen Sumerian s podle mne daleko lepším zvukem, ve zvukovém projevu desky je znát vývoj a směr, kam tento muzikant se svou hudbou kráčí a je třeba dodat, že se mi zvukově,  nejen, deska opravdu líbí. Můj názor je, že se jedná rozhodně o jednu z nejlepších, ne-li nejlepší desku, jaká se na české tvrděhudební scéně loni objevila. 

Tradičně "kýbloidní" kytary, jak je Miloš v jedné facebookové diskusi sám nazval, společně s mohutným a výrazným zvukem basy Miloše juniora tvoří syrovou a těžkou stěnu, která se na posluchače vyvalí z reproduktorů už při prvním songu. Zvuk je dynamický a intenzivní. Nesmím také opomenout kvalitně odbouchané bicí, o které se na desce podělil Pavel Slechoš Slechan s dalšími dvěma hosty, kterými jsou Radek Prouza Láznička a Daniel Pitris Pitra. Deska disponuje moderním zvukem, ale přitom je z ní cítit underground a atmosféra začouzených malých klubů, kde si lidé šlapou po hlavách a hudba se k nim hrne z bezprostřední blízkosti.

U Miloše juniora se na chvíli zastavím,  česká scéna v něm získala šikovného muzikanta, a já doufám, že se nerozhodne setrvat v USA, kde v současné době studuje prestižní hudební školu Berklee College of Music, ale vrátí se do naší malé kotliny a bude dál produkovat podobně kvalitní počiny, jakým je tohle album. Jeho basa je ve výsledném zvuku hodně čitelná, slyším často použitou techniku hraní palcem, která dává výslednému zvuku razanci. Zvuk basy je na téhle desce něco, co mě baví stejně jako Dodovy kytary, junior ve svém věku hraje jako absolutní mazák. 

Na kytarách mě oslovuje hlavně fakt, že se Dodo nebojí oproti jiným tvrdě rockovým počinům využívat vlivy jiných směrů, z něčeho je slyšet šmrncnutí jazzem, či fusion, je patrné, že Dodo zaměstnává u svých stratocasterů proti tradičním kobylkovým snímačům i snímače u krku kytary, které mají měkčí, kulatější a hebčí zvuk. Líbí se mi hra s kytarovými efekty, které má spousta jiných kytaristů jen na ozdobu, ale Dodo do nás efektovanou kytaru hrne po kýblech, tak to má být.

Finální rezult ohledně zvuku a produkce desky je ten, že tahle deska má asi zatím nejpovedenější zvuk ze všech jeho dosud vydaných.
K jednotlivým songům. Startovací a titulní pecka Ohněm je na rozdíl od songu Krev vsákne písek z Gen Sumerian pomalejší, ale o to hutnější, Dodo věděl, proč ji měl dát na první místo, přesně totiž charakterizuje celý obraz desky. Pro mě povedený otvírák a titulní song. Následující metalová vypalovačka Nesmíš se vzdát jede v rychlejším tempu, song odsýpá a v kombinaci s dobře napsaným textem se jedná o jednu z hitovek alba. Následující pecka Bílá zář je pro mě aspirant na nejlepší song desky. Valí se jako mašina, která s sebou strhává všechny překážky, podladěný zvuk a skvěle dynamickou hru všech nástrojů podpořenou fakt skvělým textem koření naprosto famózní Dodův zpěv. Ten chlap má na každý nový desce lepší hlasovej projev. A třešnička na dortu je závěr songu, se zvýšením tóniny v refrénu, takové vychytávky opravdu můžu. Z dalších songů chci vyzdvihnout pomalou píseň Tvá stopa, která má opět skvělý text a je na ní opět slyšet, že Dodo umí napsat jak vypalovačku, tak ploužák par excellence. Z dalších songů je mým velkým favoritem song Velkej Zeppelin, který začíná bicími a psychedelickými kytarami, kterým sekunduje lehce zkreslená basa. Celkově z toho songu dýchá uvolněná atmosféra hippies 70. let, Woodstock a batikované košile se zvonovými kalhotami. Text se nese stejně jako ten Velkej Zeppelin v duchu bezstarostného zanechání všech problémů světa dole na zemi, prostě jen letět a nic neřešit. Refrén mi v zádech vyvolává takové to příjemné mrazení, když se mi něco fakt líbí. Skvělá skladba. Následující punkově hardcoreová pecka Dýchej ve mně vyvolává vzpomínky na začátky stylu hard core, úvodní riff mi připomíná staré Corrosion of Conformity z dob, kdy z punkových základů hard core vznikal. Desku uzavírá song Viny, vláčná a hodně silná věc, které dává punc osobitosti Dodo svým zpěvem, kde šikovně využívá falzetu, který jen tak jakoby nic střídá s normálním zpěvem, jako by se nechumelilo. 

Shrnuto a podtrženo, Ohněm je silná a nápaditá deska s naprosto skvěle vyvedeným zvukem. Album jede od začátku do konce jako dobře namazaný stroj a člověk na něm nenajde vatu a věci, co mají za úkol být do počtu. Skvělé texty a Dodův opravdu povedený zpěv jen završují dojem, který je celkově více než povedený. 

Desku jsem slyšel už opravdu mockrát a vypadá to, že se mi jen tak neoposlouchá, což o jiných tuzemských a i zahraničních albech poslední doby říci nemohu.

Kdo desku ještě nemá, je k sehnání ve stáncích v již tradičním pošetkovém obalu za "astronomických" 50,- Kč. A myslím, že by si digipackové vydání opravdu zasloužila.

Na závěr jen dodám, že se těším na jaro, kdy má vyjít druhá deska, která má v těsném sledu následovat za Ohněm.

Songy:

• Ohněm
• Nesmíš se vzdát
• Bílá zář
• Blaf (slova plynou)
• Tvá stopa
• Hra
• Eso a král
• Velkej Zeppelin
• Spin
• Dýchej
• Viny

Rok vydání: 2016