Zahradní vřesoviště

Vřesoviště na zahradě je kusem přírody přeneseným blíže k Vašemu obydlí. Vyžaduje však minimálně stejně citlivý přístup k zakomponování do zahradní kompozice jako skalka. Zástupci nejvíce použivaných rodů např. Erica carnea a Calluna vulgaris v rozkvetlém stavu jsou velmi dobrým prodejním artiklem. Blíží se jaro a tím i kvetení druhů a variet rodu Erica (Vřesovec).

Erica carnea

VŘESOVIŠTĚ

      Přiznám se, že při názvu tohoto slova mě více napadá představa přírodního rostlinného společenství s převahou vřesovců nebo vřesů. Výsadba těchto rostlin v menším množství na zahradu, nemůže být nazvána vřesovištěm. Jistě by se k tomu vyjádřili botanikové.

      Zahradní vřesoviště je termín, který používáme, máme-li vytvořit scenérie přírodního prostředí z vřesovištních rostlin v zahradě. Nejlépe to vyjádřil Karel Hieke ve své knize „Vřesoviště, vřesovce, vřesy“ vydané v r.1982:

      „Zahradní vřesoviště představuje specifickou sadovnickou úpravu. Při jeho zakládání můžeme prověřit svůj vztah k přírodě i své schopnosti jejího citlivého umocnění.“

      Provedl také rozdělení zahradních vřesovišť:

I. Z hlediska pravidelnosti výsadby:

• nepravidelné (s přirozeným dojmem)

• pravidelné (se specifickým architektonickým cílem )

II.Z hlediska rozsahu výsadby:

1. Záhonové vřesoviště je nejběžněji používaný způsob výsadby. Pravidelné záhony najdeme především kolem cest, v předzahrádkách, podél zdi a podobně. Nepravidelné ve větších trávníkových plochách,okolo kamenných zídek, poblíž chat, chalup apod.

2. Vřesoviště ve skalce, kde část skalky je osazená vřesovištními rostlinami.

3. Minivřesoviště nazýváme vřesoviště založené buďto na malé ploše (do 5 m2) nebo v nádobách jako mobilní zeleň.

4. Větší vřesoviště založené na větší části zahrady nebo v parku s plochou do 2 000 m2. Takový rozsáhlý typ je již vlastně přírodně-krajinářským řešením, jenž esteticky umocňuje přírodní vřesoviště, vytříbeným doplněním rostlinné skladby a citlivou modelací terénu.

      Úspěšní zahradní architekti, kteří hledají inspiraci především v přírodě se snaží jakýkoliv typ vřesoviště nenásilně zakomponovat do své kompozice.

      Stejně jako skalka, tak i vřesoviště vyžaduje citlivé zvážení při umístění. Zpravidla navazuje na další vřesovištní rostliny nebo rostliny, které většinou tvoří skladbu v přírodním prostředí. Není dobré se příliš odklánět a experimentovat v kombinaci rostlin a úpravách stanoviště. Nevysazujeme rostliny nadměrně kontrastující barvou květů, listů, lišící se nápadně habitem atd. Tím však nechci říci, aby vřesoviště bylo jednotvárné. Mělo by však svoji pestrost vyjadřovat tlumeně a decentně.

      V případě pokrytí větší plochy vysazujeme jednu odrůdu a netříštíme ji nápadnými kombinacemi. Vyjímkou jsou minivřesoviště, kde jsou vřesovce a vřesy doplněním jiných kompozičních záměrů. Ani tady však nikdy nevysazujeme jednotlivé rostliny ojediněle po jedné, po dvou apod. Nikdy nekombinujeme vřesy nebo vřesovce s barevností květin.

      Máme-li napodobit přirozená vřesoviště musíme věnovat pozornost také výškovému členění porostů a modelací terénu. V přírodě jsou vřesoviště zpravidla plochá. V zahradních úpravách si sice více dovolíme výškový kontrast, plošně by však neměl přesáhnout 1/5 vřesoviště. Základní plošné a nízké uspořádání porostů, charakteristické pro vřesoviště, musí však býti zachováno. Vyšší rostliny pokud je použijeme, umísťujeme jen jako solitéry a dostatečně vzdálené od sebe, nebo doplňujeme vhodné skupiny poblíž výsadby, tvořící kulisu daného pohledu na vřesoviště.

       Vřesoviště může být doplněno odumřelým kmenem nebo pařezem. Také může být zde tůňka nebo potůček. Chodníky ve vřesovišti jsou nejvhodnější z prken, kulatiny apod. V omezeném měřítku i z kamene. Toto má platnost především pro větší vřesoviště. Poblíž budov při budování zejména pravidelného záhonu vřesoviště vycházíme z architektonického uspořádání dalších prvků a citlivého zvážení umístění.

       Na vřesovištích vysazujeme tudíž převážně rostliny rodu Erica (vřesovce – většina kvete již asi od února ) a Calluna (Vřesy- většina kvete od července ). Oba rody jsou kyselomilné, tudíž nesnášejí vápno. Půdu vyžadují živnou s dostatkem humusu, obohacenou nejlépe rašelinou (Dnes je v prodeji substrát pro vřesovištní rostliny). V případě příliš vlhkého stanoviště provádíme odvodnění drenážkami nebo vytvořením drenážní vrstvy. Poněkud vlhčí stanoviště snáší Erica tetralix. Na většině stanovišť provádíme 100% výměnu půdy. Výsadbu provádíme ve sponu většinou 20x20 až 20x30cm, některé vyšší vřesy ve sponu větším.

       Vřesoviště ze sadovnického hlediska oživují kompozici od časného jara až do května a od července do podzimu. V případě nevhodného umístění, můžou však dobré dojmy ze zahrady zásadně narušit.