Probuzení, není na pořadu dne!

Z přírody víme o několika zákonitostech, které jsou všeobecně známé a kdyby někdo o nich pochyboval, skončil by asi v blázinci. Tak např. pokud by rostlinám a zvířatům někdo odepřel základní podmínky k životu, dívali by se na něj jako na blázna nebo tyrana. Pokud však někdo totéž vymýšlí proti českému člověku, nic zlého se neděje. Proto, že u nás se to tak doslovně nebere a zatímco ještě před léty by se každý styděl ledacos vyslovit, dnes je to bez problémů. Jakoby demokracie probudila především hlupáky a dala jim možnost obrátit Česko naruby. Jestli něco neznáš a nejsi schopen pochopit, nevadí.Stačí si pamatovat, že ten kdo má peníze a politickou moc, má vždycky pravdu!Kde se na nás hrabe svět se svoji demokracii, občanskou svobodou, právem volit a odvolávat své zástupce apod.!

Je mnoho signálů, které nám napovídají, že kráčíme špatným směrem. Spousta lidí si je uvědomuje a někteří upozorňují na možné dopady, které se nakonec většinou stanou.

      Jakkoliv chceme věřit, že tento dar vnímání máme všichni, zkušenosti nám ukazují, že tomu tak není.

Jsou lidé, jenž mají vrozené dispozice, větší nebo menší a rychle nebo jen pomalu docházejí k poznání. Jiní zase nevidí správný rozměr věcí, protože se dívají, obrazně řečeno, jiným směrem.

Někteří vidí věci zkresleně, protože je vnímají ze špatného úhlu pohledu, nevidí je do potřebné hloubky nebo jsou více či méně ovlivnění prostředím. Zkrátka nejsme stejní, ale rozdílní a každý jinak pro společnost užiteční!

      Všichni chceme znát pravdu a její poznávání se stává, pro většinu z nás, stále komplikovanější a komplikovanější. Zvláště proto, že se ocitáme v době, kdy lhaní, mystifikace a dezinformace se stály v Česku národním sportem a pro hlupáky jsou vizi znaků chytrosti. Ne všichni však jsou morálně pokleslí a tak, čím dál jasněji vidíme, kdo je kdo!

      Jinak řečeno, rozměry špatných lidských vlastností má velký počet spoluobčanů v takové míře, že se již nikdo nad tím nepozastavuje a dokonce v Česku např. pravdomluvnost, upřímnost a čestnost je přiřazována k hlouposti.

 Peníze a majetek se stály hlavním rozměrem úspěchu. Příčinou tohoto stavu je zcela jasně materialistické pojetí světa! Nemůžeme se pak divit, že především od padesátých let minulého století se velmi ujalo rčení: „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!“

      Tak vlastně úsilí našich předků, vytlačit špatné lidské vlastnosti na okraj společnosti, se jeví v současnosti jako zmařené.

Lidé, kteří přesto i dnes cítí v sobě nepřekročitelnost svých morálních hranic, raději mlčí a nechávají volný průchod darebákům, jenž uzákoňují pravidla, aby jejich jednání nebylo trestné, jako v minulosti.

      Nejvíce to vyhovuje těm, kteří svoji osobnost mají vytvořenou s rozměry lidských vlastností tak, že nechápou k čemu se blížíme, co nám to signalizuje, a kteří nemají předpoklady k poznávání pravdy.

       Tato početná skupina občanů za jiných podmínek by nikdy nebyla schopná nabytí majetku a vyšší životní úrovně poctivou cestou, tj. cestou svého rozhledu a umu.

Taková cesta je však pro nás více než žádoucí a bez ní se nedostaneme z krize ven!

Cesta podvodného zbohatnutí se obecně pro českého občana stála, dle jeho názoru, chytrým, životním směrem!

Tito lidé nemají strach, který měli naší předkové. Jejich víra v materialistický světonázor je zbavuje jakýchkoliv zábran. (Mimochodem materialismus, tvoří základní chápání světa komunistického hnutí!)

Říkají: „Užij si radovánek života dokud můžeš, nic jiného nemá cenu!“(Dovětek komunistů: "Pokud budeš poslušný a dělat všechno, co chceme my!")

Materialisté, existenci našeho bytí spojují pouze s délkou našeho života. Na to slyší především mladí lidé. Důsledkem je nedostatek morálních zábran a jejich činy, které se již stávají mnohdy nezvládnutelné!

      Ve vládnoucí, tj. majetné třídě, přibývá hlupáků s jednoduchým viděním světa. Ukazují nám zcela jasně v jakých rozměrech vidí svět! (Kdyby tito lidé se dostali k majetku postupným vývojem, nikdy by mezi sebou tolik pitomců neměli!) Tento stav nám zřetelně signalizuje příchod toho nejhoršího.

Otázka zní: „Kdy?“ a „Jak?“ nebo „Co se vlastně stane a v jaké míře nás to postihne?“

Nikdo nemůže říci, že se ho to netýká!

Východisko je jediné: „Boj proti hlupákům a darebákům!“

 Jak tyto lidí poznáte?

Především podle jejich bezcitností a úmyslného příkoří, které vymýšlejí proti svým spoluobčanům. Všichni znají jejich počty vyšší matematiky, např. sociálních dávek a důchodů:

 Proti příjmům ve stokorunách až tisících, chtějí po vás vydání v desetitisících až statisících a se sankcemi v milionech.( Lichvář, vymáhač má pro stát vyšší cenu, než tvůrčí občan. )

Zatímco všude na světě hledají politici východiska pro své občany a ekonomové si lámou hlavu, jak umožnit svým lidem vydělávat, u nás to mají jednoduché:

Nařídí svým občanům zákonem větší platby!

„A je to!“

Nakonec je to spravedlivé, vždyť to, že je vše rozkradeno a krade se dál, je vina občanů!

„Neměli to občané připustit!“

Jak nám to říkají?

 Občané mají takové politiky - jaké si zaslouží!

Nebo ne?