Pojmy zahradnictví, sadovnictví a zahradní architektura jsou pro nás natolik všední a triviální, že ani na okamžik nezapochybujeme, když se nás někdo zeptá, zda-li známe jejich význam a odpovíme: "Samozřejmě!" Je tomu opravdu tak ? Denní poznávání nám ukazuje, že ne vždy je to tak samozřejmé. Proto cítím potřebu si tento výklad pojmů připomenout.
V současné době mnoho firem nabízí na internetových stránkách inzerci a registraci v katalogu
firem, kde uvádějí nejrůznější členění činností, které pro autora jistě znamenají
logický systém, ale pro zasvěcené daného oboru jsou paskvilem. Tak např.
najdete činnost sadovnictví určenou pro inzerci ovocnářskou. Nebo někteří vše hodí
do jednoho pytle s názvem zahradnictví. Taková členění především uvádějí veřejnost
v omyl a vnášejí zmatek zejména v určování nabídky a poptávky.
Zahradnictví je pojem, který obecně označuje zahradnickou provozovnu, která se
zabývá pěstováním, šlechtěním apod. Nejlépe to vystihuje "Zahradnický slovník
naučný", kde pod tímto heslem najdete - cituji:
"Zahradnictví, odvětví národního hospodářství, zabývající se jednak pěstováním
zahradnických plodin, jednak jejich dalším zušlechťováním a využitím. Produkčně
zaměřené zahradnictví je nejintenzívnějším úsekem rostlinné výroby. Člení se na
ovocnářství, zelinářství, květinářství, školkářství (ovocnářské a okrasných rostlin) a
semenářství těchto oborů, jenž jsou závislé na využívání zemědělské půdy, a jsou
proto nejčastěji součástí zemědělských výrobních podniků.
Ostatní zahradnické obory - zahradní architektura, sadovnictví, vazačství,
dekoratérství, pěstování jedlých hub, skleníkové květinářství - nejsou na půdě závislé
a proto jsou obvykle organizovány mimo zemědělský provoz."
V zahradnictví jsou zaměstnávání zahradníci s potřebnou odbornou kvalifikací,
kdežto pracovníci zahradní architektury a sadovnictví (sadovníci) museli mít vždy
navíc estetické cítění při realizaci sadovnické kompozice s představou obrazu, jenž
vznikne za několik let. V případě, že tuto vlastnost pracovník neměl, byl odkázán na práce
pomocné, nebo rutinérské, kterých při realizaci nebo údržbě sadových úprav je také
dostatek. Právě proto, že kolemjdoucí divák často vidí při této činnosti množství
pomocných prací, nabývají lidé přesvědčení, že zvládnutí zhotovení sadovnického díla není až
takový problém. Fortel však nestačí. Jsou zapotřebí déletrvající zkušeností.
Takovým typickým příkladem sadovnické práce je hrabání a s tím spojené srovnání nebo
modelace terénu. Naučit se tuto práci s profesionální obratností je otázkou cviku,
cítění a představivosti. Dokonce mezi odborníky platilo, že sadovník se pozná podle
toho, jak uchopí do ruky hrabě. Specifické držení a hrabání umožňuje urovnání terénu
do potřebných parametrů poměrně rychle, což je žádoucí zejména z důvodu počasí a
sjednaných lhůt předání prací.
Sadovnictví, se zabývá zakládáním a údržbou parků a polyfunkční zeleně, většinou v
městském a výrazně antropicky ovlivněném prostředí vůbec. V širším pojetí zahrnuje
tento obor i zahradní architekturu, t.j. uměleckou, tvůrčí a projektovou činnost
vztahující se k sadovým úpravám. V některých případech se chápe zahradní
architektura jako synonymum sadovnictví. (citát ze Zahradnického slovníku
naučného)
Zahradní architektura spojuje ve své kompozici funkčnost a soulad všech zahradních
prvků, včetně oplocení, zpevněných ploch, pergol, altánu, bazénu atd. a tudíž
vyžaduje od prvopočátku řešení - zahradního architekta (sadovníka).
Jsem přesvědčen, že vymezení pojmů umožní zákazníkům blíže specifikovat svoji
poptávku a tím dosáhnout svých cílů. Věřím, že jeden z nich je vytvoření pohodového
prostředí a bydlení v harmonii s přírodou, s kterou jsme všichni vnitřně spjatí.
Kvalitu tvoří kvalitní pracovníci.
