Krok do Nového roku 2013

Jako les, kde bouře stromy láme, bezradně díváme se do budoucnosti. Záchranu pro všechny hledáme, s touhou - ukončení své nemohoucnosti!

      Mnoho lidí dává přednost svému vlastnímu vzezření, projevu, a nejsou schopní připustit, že by v něčem hráli druhé housle nebo se mýlili. Jen tak se dá rozumně vysvětlit setrvávání v doslovném marasmu, ve kterém se nacházíme.

 Nikdo by si ještě před léty nedokázal představit, že tolik lidí se nám zviditelní s těmí nejhoršími vlastnostmi, za které každý dospělý a vyzrálý člověk, se zdravým rozumem, by se vždy styděl a svoji primitivitu nebo dokonce úchylku by před ostatními ukrýval.  

      Zatímco většina přemýšlí, jak zlepšit naše žití, oni uvažují, jak získat od ostatních majetek, moc, slávu a peníze. Jejich touha je tak velká, že nepřemýšlejí, co se stane s ostatními a k čemu všemu to povede.

      Dnes se ocitáme při útoku těch, kteří bezostyšně obelstili ostatní své spoluobčany. Jejich rozhodování je velmi často občany kritizováno a přesto není vyslyšeno. Naopak, s ještě větší urputností je žití všech ostatních znehodnocováno. Zjišťujeme, že nám chybí média a občanské iniciativy, které by dotahovaly kauzy k výslednému řešení, prospěšnému všem. Zatím však den ode dne, měsíc od měsíce se propadáme do horší životní úrovně. Aby toho nebylo málo, přicházejí v platnost ty nejabsurdnější zákony, které nám podmínky našeho žití ještě zhoršují.

Všichni se ptají: „Kdy tomu bude konec?“

"Kdo jsou ti, co se cpou do zástupitelstev, parlamentu atd.?" "Co jsou to za lidí?"

      Před námi je příchod Nového roku 2013. Budeme jej vítat, ale jak?

Vždyť nás nic dobrého nečeká! Naopak vše se jeví, že budeme se mít hůř!

Potřebujeme jako sůl, opatření pro ekonomický růst všech našinců, nikoliv cizích společenství, nebo po bohatství chtivých jednotlivců! „Patří nám vůbec u nás doma ještě něco?“

      Lidé, kteří se dostali v Česku ke slovu, postrádají soudnost a vlastností, které především charakterizují člověka, tj. představují lidskost.

      Jsem přesvědčen, že do popředí se stále dostávají takoví jedinci, kteří v našem společenství patří do podprůměru, a kterým chybí zpětná vazba – svědomí. S těmi se musíme vypořádat my sami, nikdo na světě to za nás neudělá! Abychom to dokázali, cítíme nutnost situaci správně analyzovat, t.j. především jednotlivé vztahy, rozhodnutí a charaktery pojmenovat. Jakákoliv „pštrosí politika“ se nám nikdy nemůže nevyplatit. 

       K tomu, kromě filosofického uvědomění si věcí, přispívá psychologické hledisko. Je to způsob, jak se přiblížit k poznání, kdo je kdo, a co můžeme od koho očekávat! K tomu potřebujeme znalce a nikoliv „korouhvičky“.

Obraz společnosti, ve které žijeme, byl a je vytvářen lidmi, jenž jsou :

- v ní zviditelnění,

- mluví jejím jménem,

- nebo působí sugestivně na ostatní, jenž, dříve nebo později podlehnou nejrůznějším vlivům a přejímají za své jejich názory a jednání, nebo se postaví na odpor, nejrůznějším způsobem.

      Příčinou jsou vlastností, které vytvářejí charakter lidí, a které všichni jednotlivci máme v různých mírách. Některé vlastníme již od narození ve větší a některé v menší velikosti.

      Mnozí z nás, některé vlastností mají více či méně skryté, ale v takové míře, že je rychle můžou vyvinout na úroveň svých vzorů. Jiní zase je potlačují a snaží se svojí vůli je utlumit. Někdy však vůle nestačí a pak,  pokud jde o škodlivé vlastnosti nebo choroby, postupují někteří také léčbu. Což mnozí ti zviditelnění, očividně potřebují! Hloupostmi, do Nebe volajícími, vytvářejí nám jméno, ale my rozhodně nejsme jako oni!

      V průběhu života se naše vlastnosti denně nacházejí v různé pozici s proměnnou velikosti v nejrůznějších odchylkách, které podmiňují stálost charakteru a naší momentální dispozici.

      Normální rozdělení četnosti měření v populaci, které nám psychologové ukazují, např. při testování IQ, může být sledováno také u ostatních vlastností, i takových, které zatím vůbec neumíme měřit. Vždy však víme, že nám tuto množinu v grafu ohraničí charakteristický kopeček s daným množstvím četností v různých rozměrech. Nejvíce v průměru a shodně klesající do podprůměrných nebo nadprůměrných velikostí.

      Z toho můžeme usoudit, že i kdyby se pokládali všichni za nadprůměrně inteligentní, těch, kteří opravdu si to můžou o sobě říci, je v populaci míň jako jedna třetina, stejně jako těch podprůměrných. A vůbec nejméně je těch, které bychom mohli označit za geniální.

      Bohužel, díky společenskému prostředí, kde se uplatňují ve větší míře primitivní vlastností, (jako je chamtivost, prospěchářství, domýšlivost, ješitnost, lhaní,  apod.) nemají všichni ti nadprůměrní, šanci se prosadit. Na jejich místa zasednou ve větší nebo menší míře prominenti (dle vytvořeného morálního a právního prostředí dané spol.).

      Pokud bychom uměli měřit vlastnost podle její ušlechtilosti, od primitivnosti k lidské dokonalosti, pak by byla u daného člověka zároveň její měřitelnost, přímo úměrná ke stálosti její měřitelné velikosti.

      Primitivní vlastnosti, jenž používáme často k nejrůznějším zrůdným označením zkažených lidí, mají u jednotlivce, v průběhu života, měnící se rozměr ve velkém rozpětí. Čím jsou vlastností ušlechtilejší, tím jsou také stálejší. To znamená, že primitivní člověk velmi často sklouzává k uvolnění primitivních vlastností, které nedokáže potlačit. V mnohých případech se tak odhalí sám jedinec, který si např. na inteligenta jenom hraje.

      Člověk opravdu lidský a rozumově vyspělý je charakterově stálejší a vyrovnanější. Bohužel podle vzezření, komunikace, vzdělání, auta, majetku, postavení nebo množství peněz se to určit nedá! Nakonec v životě je to často přesně opačně a „pozlátko“ vítězí nad pravdivým charakterem. 

      Při volbě toho nejlepšího, mnohokrát sehrává svoji roli přitažlivost opačného pohlaví, především u žen. To, že se jim muž libí bývá pro ně často nejdůležitějším kriteriem výběru.

      Z chování lze usuzovat, jaké vlastnosti a v jaké míře tvoří osobnost daného člověka a posléze obraz jeho vnímání a myšlení. Skutečný celý obraz je však ukrýt v nitru každého z nás a děkujme Panu Bohu, že není přístupný pro ostatní lidí.

      Primitivní vlastností, většinou charakterizují člověka nestálého, který je schopen kdykoliv sklouznout pod morální hranice a vytvářet nám nepříjemné situace. V politice, kde se mnohdy zdůrazňuje diplomatické jednání, je takový typ lehce zaměnitelný. V případě, že většina lidí vidí negativní a primitivní vlastnosti takového jedince a on za každou cenu se drží v pozici, je nutno uvažovat, zda-li se někomu mocnějšímu jeho pokleslost nehodí tkzv. „do karet“.

      Člověk s primitivními vlastnostmi, mnohdy postrádá v potřebné míře cit, smysl pro krásu a další ušlechtilé vlastnosti, patřící neodmyslitelně lidem. Stačí se rozhlédnout po obci nebo městě a víme bezpečně, kdo nám tady vládne. Bohužel občané, kterým to vadí, upadlí do apatie a hledají svoje individuální řešení, což se čím dál, tím více ukazuje jako jejich nedosažitelný sen. Stejně tak přicházejí na správné hodnocení situace ti, kteří ještě nedávno se tvářili, že se jich to netýká.

      Některé zásahy a zničený majetek, představují již dnes nenávratné škody. A stačilo při tom tak málo, odvolatelnost zástupců, kteří mnohdy byli zcela odlišných zájmů a profesí, nebo absolventi škol, kteří tímto způsobem získávali praxi. (To nemluvím o dobrodruzích.)

      Ponechání rozhodování svému osudu v zastupitelstvech obcí a měst byl tragický omyl, stejně jako suplováni odborných prací nezaměstnanými k získání levné pracovní síly. Nikdo z rozhodujících nedomyslel, že tím odbourá sehrané party odborníků, které tím pošle mezi nezaměstnané, což se také stalo.

      Letitě zkušené pracovníky, nelze nahradit v žádném oboru a specializaci!!!

Ale to už je jiná kapitola, nemálo zajímavá. Naší předkové si toho byli velmi dobře vědomí!

Z uvedeného textu vyplývá, že nemusí člověk být nejzazší primitiv, tj. prostoduchý a zaostalý, ale

PŘÍLEŽITOSTNÝ PRIMITIV, co by člověk na nízké úrovni, který také může jen předstírat svoji kultivovanost a kulantnost. Ve své podstatě sklouzává k primitivním vlastnostem, zejména k chamtivosti, lhaní, krádežím, prospěchářství apod. Je nestálý a tudíž takovéto své vlastnosti využívá často jen, když k tomu dostane příležitost. Mnohdy se tak stane nečekaně, jakoby ze skryté zálohy tak, že by to nikdo z okolí do něj  neřekl. Zvláště v době pokleslého morálního prostředí ve společnosti mají tito příležitostní primitivové pocit neohroženosti a ukazují svoji pravou tvář. Své primitivní vlastnosti považují mnohokrát oni sami za schopnost úspěšného, moderního člověka. Na prvním místě jsou pro takového člověka peníze a nadřazenost nad ostatníma. Jeho vzezření může vytvářet dojem slušného člověka a většinou je natolik mazaný, že svých poklesů je si dobře vědom a dokáže je umně skrývat. Může být i vzdělaný s encyklopedickými znalostmí, ale chybí mu dostatečné vnímání a tím i odpovídající úroveň myšlení. To je také jednou z příčin, proč většinou má sníženou citlivost a nedostatečné vnímání krásy a tím vlastně umění, zejména výtvarného a hudby, ale i dalších směrů.

Naopak

VÝZNAMNÝ člověk s vyšším rozměrem lidskosti je nositelem ušlechtilých lidských vlastností, jako je soucit, empatie, poctivost, pravdomluvnost, čestnost, chrabrost, láska apod. T.j. ve směru k vývoji lepšího uspokojení potřeb, které si všichni přejeme a dokonalejších stupňů naší existence. Celková kultivovanost není jen projevem jeho inteligence, ale především hloubky poznání svého nitra. Vnímání krásy je pro něj potřebou, jako čerstvý, čistý vzduch, nebo čistá, pramenitá voda. Dobro je pro něj ideálním naplněním sebe sama, svých potřeb. Před hromaděním peněz za každou cenu a nadřazenosti, dává přednost, pomoci bližním a hledání spravedlivějšího řádu pro všechny. Složitost a tajuplnost světa v něm vzbuzuje touhu po poznání a vědění vyvolává pocit nedokonalosti a pokory.  

Všichni se pohybujeme na škále rozměrů lidskosti mezi nejzazším primitivem a nejdokonalejším člověkem.

      Od nepaměti, člověk chtěl patřit mezi ty lepší, tím, že se snažil potlačit v sobě negativní vlastnosti a ukázat svému okolí ušlechtilou tvář. Lidé vzhledem ke své nedokonalosti často mají pocit nedosažitelné ušlechtilosti a tak jejich přáním většinou je, zařadit se do průměru.

      Zdůraznění své nedokonalosti a stejnosti s ostatními se stálo vstupenkou mezi většinu ve svém okolí a taktikou k získání většiny na svoji stranu. 

      Dnešní zvracená doba dává nezvyklou svobodu zvraceným lidem a potírá ty, kteří mají potřebu být lidštější.

Politováním je, že ani ti, kteří by měli jít příkladem, neboť se stavějí do čela společnosti, nemají potřebu dokazovat, že nepatří mezi primitivy nebo příležitostní primitivy a naopak velmi často se jako primitivové chovají! Spokojenost těchto lidí zároveň ukazuje jejich sebejistotu a neohroženost před zbytkem společnosti. /To nikdy k charakteristice Čechů nepatřilo!/

      Někteří se nechávají slyšet, že „nic lidského jim není cizí“ a zřejmě si myslí, že budou pro všechny, více sympatičtější. Nejspíš mají pravdu, neboť tak jsme byli vychovávání a je to součásti naší mentality. Přesto však, že dokonalý člověk neexistuje a ti, kteří ze sebe dělají stoprocentní a neomylné, vzbuzují k nám odpor, většina u nás v minulosti měla vždy zásady, že k uvolnění primitivních vlastností by se nikdy nesnížila. Nikdo v žádném případě nechtěl, aby jen vypadal jako primitiv a když jej někdo takto označil, pokládal to jako urážku.

      Nejzazší primitivové můžou být v celku neškodní, ale poněkud nebezpečnější jsou  příležitostní primitivové, kteří jsou nakonec nositeli dalších pojmenování, jenž si svými činy získají. Je to dáno podle toho, v jakém vztahu je budeme hodnotit.

      Nejzazší primitivy můžeme ve větším počtu najít, při hodnocení myšlení jednotlivců ,ve společnosti na té nejnižší úrovni jako slabomyslné = idioty.

      Pro nás všechny jsou nejhorší takoví primitivové a příležitostní primitivové, kteří v hodnocení škodlivosti vůči ostatním zaujímají místa v nejhorších úrovních. Ve společnosti jsou označování jako darebáci a v těch nejzazších pozicích, jako vyvrhelové, zrůdy apod.

      Bohužel i takoví jsou, jak je vidět, vyhledávání, aby za někoho vykonávali „špinavou práci“. Nejhorší pro společnost je, že jsou využívání i k výkonu moci a v politice jako užitečné hlasy, kde při zvedání ruky jejich slabomyslnost není až tak důležitá.

Věřme, že rok 2013 bude tím rokem, kdy se vše obratí k lepšímu, kdy konečně se příležitostní primitivové se sklony k poklesům morálky budou stydět a na sobě pozitivně pracovat, a zdravý rozum nakonec zvítězí!

Přejí sobě a všem spoluobčanům do Nového roku 2013 ten správný krok, tím správným směrem!