Hloupost je jako nemoc, která nás zatracuje a my se jí poddáváme. Chybujeme, stydíme se za své chyby a bojíme se přiznat, že jsme se stali obětí podvodu. Zatímco hlupáci, neznalí takovýchto pocitů, se nám smějí a užívají si na úkor nás všech ostatních, děláme si vrásky o přežití doby, potřebné k procitnutí.
Hloupost či stupidita je opak chytrosti či moudrosti. Hlupák je člověk, jenž má nedostatek inteligence, pochopení, rozumu, vědomostí, důvtipu i poznání. Hloupost je projevem omezenosti. Podle Immanuela Kanta je hloupost nedostatkem soudnosti. Hloupost je také dávána do souvislosti s nevědomostí a nedbalostí. Viz Wikipedie
Hlupák je zdrojem Zla a špatností, které jsou příčinou rozkladu společnosti a utrpení většiny jejich členů. Člověk méně chytrý a méně inteligentní může mít spoustu vědomostí, které získal, mimo jiné, také svým vzděláním, ale protože měl vždy omezené schopnosti vnímání, nenaučil se myslet a tudíž jeho omezenost je dána především neschopnosti předvídat události, které můžou nastat z jeho rozhodnutí, byť s dobrým záměrem. Mnohdy je pro něj vodítkem jeho myšlení lidský vzor, nebo metodika, bez zjišťování vztahů podmínek, které se zpravidla pak stanou příčinou doprovodných špatných událostí, ale také nevědomým celkovým uskutečněním Zla. Takovýto nedostatek soudnosti dává velké možnosti především záškodníkům a manipulátorům, zvláště při většinovém schvalování a kolektivní neodpovědnosti.
Pro některé lidí je problémem rozpoznání hlouposti.
První nejbolestnější způsob rozlišení hlouposti od racionálního, správného jednání je, že jednoduše všichni dopustíme přemnožení špatností, které pak již nedokážeme snášet a nakonec i ten nejzazší hlupák rozpozná, že cesta, po které kráčíme, není dobrá. Dokonce i takové činy, jako je rozkrádání, tunelování, podvody, lží a korupce, což vysmátí hlupáci pokládají za projev svých schopností a vstupenkou mezi vyšší vrstvu společnosti, stanou se neúnosnou přítěží společnosti a příčinou budoucí katastrofy, která se stává čím dál, tím více pravděpodobnější.
Druhou možnosti, jak rozpoznat hloupost, je uvědomit si a jednat dle poznání našich předků, jejich moudra a desatera Božích přikázání. Myslím, že většina z nás si uvědomuje, že jejich porušení vždy vede ke strádání z hlouposti. V našem případě již na to doplácíme všichni, i ti, kteří se chtěli starat jen sami o sebe s tím, že se jich nic jiného netýká.
Tam, kde se daří špatnostem, je proviněním jednat čestně!
Publilius Syrus
Naplňujeme dny 21.století, o kterém jsme snili a mnozí pamětníci si vzpomenou také na konkrétní podobu, mnohokrát v minulosti popsaných snů o budoucnosti. Nicméně, přežití roku 2000 se stálo naší realitou. Bohužel, politickou přeměnou jsme však přesedlali z koně na osla. Skutečnosti, které jsme měli za zásadní a chytrými lidmi neporušitelné, byly porušeny.
Hlupákům byla dána volnost a možnost všeho, co je jen napadne.
Vytvářejí tak, mnohdy neúmyslně, podmínky, pro stále větší morální a hospodářský úpadek, kterého jsme svědky. Ten, kdo si myslí, že nějak samo se to srovná, velmi se mýlí. Lidé, kteří již započali pro sebe výnosnou činnost, nepřestanou a neuznají nikdy svůj omyl, ani kdyby ostatní spoluobčané sebevíce strádali. Oni již totiž většinou ukázali, že jejich schopnost obohacování, není v podnikatelské myšlence, nebo-li záměru, prospěšného společnosti, ale v tvrdé bezcitnosti a nelidském chování. Příčina jejich úspěchů čí neúspěchů není v tom, že někdo z nich dostál nebo nedostál nějaký nápad, ale v tom, že oni jsou schopni všeho. Pro nás ostatní jsou většinou tyto nápady nerealizovatelné, především z morálních důvodů nebo z předvídání špatností, které můžou s velkou pravděpodobností nastat, což oni nerozpoznávají a dost možná někteří to chápou jako podnikatelské riziko. Nebo, jak někteří kritici poznamenávají, že asi dostali za to zaplaceno. Tím je to ještě horší, protože z hlupáka se stává navíc darebák. Nicméně to všechno a okolnosti, např., že to voliči tolerují, jim nejen nahrává, ale také mladým následovníkům ukazuje cestu, jak na to, jako příklad.
S takovým stavem se žádný člověk, byť jen s troškou soudnosti, nemůže smířit. Hledání způsobu, jak se zbavit hlouposti, nás přivádí na myšlenku, pranýřování hlupáků tak, aby oni sami se začali stydět a mít strach z toho, že se budou muset za svá přihlouplá rozhodnutí veřejně zodpovídat. Takovým prvním maličkým krůčkem je např. psaní blogů.
V naší společnosti lidé mají nebohou vlastnost, více či méně, přenechat moc nad svým osudem někomu, kdo je povede. Když se jim daří, tak jej oslavují, a když jim přinese utrpení, tak reptají a poslušně čekají, až je někdo zachrání. Nějaká falešná tolerance, nebo někdy strach o práci způsobuje, že vyčkáváme. Ani příklady ze zahraničí, ani naší slavní předkové, kterých bychom se měli vážit, nejsou pro nás dostatečným vzorem.
Přesto většina z nás věří v přežití všeho Zla, které nás zřejmě čeká a není asi momentálně v naších silách jej odvrátit.
Každý člověk chybuje, jen hlupák však v omylu setrvává!
Cicero
A pro ty, kteří se do ničeho nechtějí vměšovat:
"Člověk až tehdy kope studnu, když mu žízeň svírá hrdlo!"
