Wall Street: Peníze nikdy nespí, jenom na vás neustále pošilhávají

Včera mělo u nás premiéru pokračování slavného amerického filmu Wall Street a nutno dodat, že i když žijeme ve střední Evropě je i pro život u nás velmi aktuální.

Gordon Gekko (Michael Douglas) je propuštěn z kriminálu, kde si pobyl dlouhých 13 let. Nikdo ho nečekal, dcera se ho zřekla a začít nový život není zrovna jednoduché. Následujících 7 let seká dobrotu, napíše knihu, přednáší na univerzitách a pronajme si drahý byt. Je rok 2008. Jake Moore (Shia La Beouf) je typický produkt Wall Streetu. Vydělává slušné peníze, pracuje v úspěšné investiční bance a seberealizuje se ve vědeckém projektu výroby levné energie z mořské vody. Banka kde pracuje, patří titánovi ekonomické branže Louisi Zabelovi (Frank Langella), který je zhnusen tím, kam se vydalo světové hospodářství. Mohou to být řeči unaveného starého muže, kdyby se nezačaly šířit fámy o tom, že je Zabelova banka v pěkném maléru. Zabel dá jednoho krásného dne Jakeovi vysoký bonus a řekne mu, ať se věnuje svému snu a založí rodinu se svou přítelkyní Winnie (Carey Muligan). Winnie má příjmení Gekková a je dcerou našeho starého slavného žraloka, kterému nemůže odpustit smrt předávkováním svého bratra. Uteče pár dnů, Zabel musí přihlížet zcela zřejmé likvidaci své celoživotní práce a zvolí si dobrovolný odchod. Moore se seznámí na přednášce s Gekkem, kde se mu představí jako jeho potencionální zeť. Oba si evidentně padnou do oka a Gekko nabídne Mooreovi obchod – sblížení s dcerou za cenu Mooreovy pomsty na lidech zodpovědných za Zabelovu sebevraždu. Gekko zná odpovědi a ví, kde se zeptat. Informuje tak Moorea o jistém bankéři Brettu Jonesovi (Josh Brolin). Hra začíná.

Wall Street: Money Never Sleeps je film nabitý dějem, že i přes tento podrobný začátek nesděluji klíčové okamžiky filmu. Ale pěkně popořádku. Jak jste si mohli již všimnout, Wall Street je jedním z mých nejoblíbenějších filmů a Michael Douglas je pro mě synonymem úspěšného muže s jasnou vizí a pevnými morálními zásadami. Gordon Gekko se stal Douglasovou ikonickou postavou a je jistojistě symbolem nejen 80. let amerického filmu. Pokud si film vybavíte, tak víte, že Gekko nebyl ani zdaleka na plátně po celou dobu filmu a není tomu tak ani tentokrát.

Režisérem filmu je opět Oliver Stone, který nemusí nikomu nic dokazovat. Během života se stal legendou a neustále má potřebu provokovat a otevírat veřejné diskuse svými názory.

Všichni o něm také ví, že je pravověrný republikán, tedy pravičák každým coulem. Zároveň je to člověk, který je výsledku ochoten všechno obětovat a slabší povahy v jeho přítomnosti omdlévají. Stone film otevírá sice graficky stejně řešenými titulkami, ale již od úvodních záběrů je patrné, že bude vyprávět jiným stylem. Namísto dravých kulometných střihů prvního dílu volí monumentální záběry New Yorku, kdy z různě vysokých střech domů vytvoří pomocí grafické linky Dow Jonesův index.

Místo pečlivě upraveného Douglase nás hned na počátku čeká pohled na kdysi bohatého muže, který je sice pořád suverén, ale podle jeho tváře dostal pořádný výprask. Wall Street dnes a Wall Street před 22 lety je také jako nebe a dudy. Nekonečná ekonomická zpravodajství, chladné místnosti plné nejmodernějších počítačů a dravost mládí jsou v přímém rozporu s kójemi a telefony prvního dílu. A tomu se přizpůsobuje i nekonvenčně moderní Stoneova režie. Stone využívá počítačové grafiky, záběrů 3D modelů a vysvětluje divákům principy dnešního byznysu. To, co se v televizních studiích Z1 a ČT24 dlouhodobě vysvětluje, ukazuje Stone ve vší parádě, bez zbytečných příkras lidí, kteří si zpravodajství u nás objednávají a tak, aby byl film srozumitelný. Ovšem pozor, Stoneův otec byl makléř na Wall Streetu a jistě i on sám, jako mimořádně úspěšný obchodník, věci velmi dobře rozumí.

Film sice vysvětluje, ale pokud neznáte alespoň základní ekonomické pojmy, bude pro vás sledování některých scén filmu poněkud traumatickým zážitkem, kdy budete jen zírat do blba. Stone je typický intelektuál a pokud s ním neudržíte krok je mu to evidentně jedno. Dojde na vysvětlení principu celosvětových obchodních transakcí, principu vysvětlení nekrytých hypoték i na samotnou hospodářskou krizi. Upozorňuji vás, že příjemné koukání to rozhodně není.

Jenže Wall Street není dokument, ale poctivým Hollywoodským filmem. Wall Street nabízí humor, zábavu, skvělé herecké výkony a pravé emoce. Zatímco Shia La Beouf je typickou hvězdou – má hereckou polohu, které se ve svých filmech drží a publikum jí oceňuje svou stálou přízní, pak Carey Muligan je roztomilým romantickým diblíkem, která ale nezapře skutečnost, že i její postava není žádným vzorem ctností. Dohromady tvoří fantastický pár, na který se je po celou dobu filmu radost dívat. Fantastický herecký výkon podává Frank Langella a přestože je jeho role epizodní, je klíčová a dokazuje tak, že je skutečně herecký bard. Josh Brolin měl o poznání složitější situaci, jeho padouch je bezcharakterní grázl a pokud si vybavíte jeho fantastické sólo v Americkém gangsterovi, tak nám tady zcela zřetelně roste další naprosto výjimečná osobnost. Doufejme, že neuvízne v nebezpečné škatulce záporáků. Susan Sarandon má ve filmu všehovšudy asi 3 scény a její postava funguje spíše pro dokreslení děje a filmových úvah, ale odvádí svůj profesionální standard.

Jak už asi tušíte, film si pro sebe opět ukradl Michael Douglas. Gordon Gekko je jeho životní role a i když jí musí hrát tentokrát trochu jinak, tak je fantastický. Douglas diváky rozesměje, aby vás o scénu dál odzbrojil tak, že jsem poprvé v kině zažil situaci, že rozbrečel celý sál. Při jeho monologu na schodech ke své dceři o ztrátě syna se v kině rozhostila tak sváteční atmosféra, že jsem to již opravdu dlouho nezažil.

Pro našince je film zábavný také tím, že se jeden exteriér natáčel v Praze, která tak byla po Agentu bez minulosti již podruhé švýcarským Zürichem. Pokud budete čekat Charlieho Sheena, tak se ho dočkáte v originálně řešeném cameu a i Oliver Stone se opět ukáže v pidiroličce investora. Film má jisté problémy v tempu, pro mladší diváky je naprosto nevhodný, ale můžete mě kamenovat, ale pro mě je Wall Street: Peníze nikdy nespí jednoduše společně s Počátkem nejlepší událostí letošního roku a pokud Douglas nebude alespoň nominovaný na Oskara, tak sním svojí botu.

Film stál 70 milionu dolarů a v Americe byl minulý týden jedničkou v návštěvnosti.