Po delší době se vracím s další světovou filmovou klasikou, která i po letech fascinuje brilantní formou a silným krutým příběhem.
Půlnoční kovboj
Joe Buck (Jon Voight) není příliš bystrý mladík, kterého vychovávala jeho babička a proto cítí přirozenou vazbu ke starším ženám. Když slyší v rádiu, že v New Yorku je neuvěřitelný nedostatek mužů, většina chlapů jsou homosexuálové a ženy si za sex musí platit, rozhodne se, že je ta pravá chvíle změnit svůj nudný život a vydá se vstříc dobrodružství. Koupí si jízdenku do New Yorku a vyrazí za svým snem stát se profesionálním gigolem.
Ubytuje se v laciné díře a svou naditou prkenici plnou peněz ze své předchozí práce umývače nádobí v bistru podrobí prvním zkouškám. Jeho oslovování potencionálních zákaznic dopadne prachbídně a tak si dojde na panáka. Tam se potká s malým kulhavým Ricem (Dustin Hoffmann), kterému nikdo neřekne jinak než Ratso (Krysa). Ratso má evidentně přehled a doporučí mu najít si managera. Náhodou jednoho takového zná, jmenuje se Mr. O´Daniel a za pouhých 20 dolarů mu zprostředkuje schůzku. Celkem nepřekvapivě se z pasáka vyklube náboženský fanatik a pěkný magor a Joe v panice uteče. Zásoba peněz se tenčí, hotelovému managementu dojde s neplatičem trpělivost a když v jednom bistru uvidí notně sešlého Ratsa nejraději by ho zabil. Jenže k jeho velkému překvapení se s ním dá dohromady a oba se pokusí vyjít naproti vlastnímu štěstí.
Midnight Cowboy je v americkém slangu označení pro profesionálního gigola. Film vznikl podle stejnojmenné novely Jamese Leo Herlihyho, která vyšla roku 1965 a na plátno jí převedl ve scénáři Waldo Salt. Ačkoliv se pevně držel předlohy věděl velmi dobře o čem píše. Salt měl zákaz činnosti díky neblahé éře senátora McCartyho a jeho honu na čarodějnice, kterými měli být komunisti. Salt byl ve 30. letech členem komunistické strany a za války pracoval pro zpravodajskou službu. Když byl povolán, aby svědčil proti svým kolegům hrdě odmítl. Tím si získal bezbřehý obdiv kolegů a po zrušení černé listiny byl talentovaný autor znovu povolán do Hollywoodu. Robert Redford po něm nechal pojmenovat cenu pro nejlepšího scenáristu na svém slavném festivalu Sundance.
Salt měl předpoklad zpracovat téma samoty a solidarity jako málokdo a i přes mnohdy bulvární hodnocení snímku i v seriózních publikacích, vypovídá film o něčem úplně jiném než o prostituci, civilizačním šílenství a bezdomovectví. Saltovi na snímku velmi záleželo a dokonce nechal ve filmu hrát i svojí dceru, začínající herečku, Jennifer, která se ve filmu objevuje ve flashbacích jako bláznivá Annie z Texasu.
John Schlesinger byl britský režisér, jehož film Darling uspěl i na Oskarech. Schlesingera na knihu Půlnoční kovboj upozornil jeho přítel americký malíř žijící v Londýně. Režisérovi se kniha moc líbila a zavolal Davidu Pickerovi z United Artists.,,Jestli bych měl někdy v Americe natočit někdy film, tak by to měl být Půlnoční kovboj.“ Picker řekl:,,Pokud si najdeš někoho, kdo by byl ochoten to produkovat, tak s tím nemám problém.“ Schlesinger znal osobně Jerryho Helmana, který si knihu přečetl a souhlasil. United Artists podmínila výrobu filmu nižším rozpočtem a s tím všichni souhlasili. Začalo se natáčet.
Dustin Hoffman scénář Waldo Salta četl a toužil po tom ve filmu hrát, jenže Schlesinger ho odmítl. Hoffman slavil úspěch s Absolventem a on ho považoval za další hvězdičku, která se chce vymanit ze škatulky vymydleného chlapce. Jenže jeho jméno bylo zárukou diváckého úspěchu a tak manažeři z United Artists souhlasili se schůzkou s hercem v prádelně. Hoffman však nedorazil. Najednou k nim přišel špinavý žebrák, který stál celou dobu před nimi u pračky:,,Nečekáte náhodou na mě? Jsem Dustin Hoffman.“ A role byla jeho. Pro roli Joe Bucka se pořádaly velké konkurzy, kterých se zúčastnila i celá řada hvězd, ale ten pravý se tam ne a ne objevit. Voight se už s Hoffmanem znal z dřívějška a když se dozvěděl, že ve filmu získal roli, vrátil se okamžitě do New Yorku na casting. Sehnal si podloudně kontakt na castingového režiséra a nenápadně narazil na chodbě do režiséra a zeptal se ho, kdy by mohl přijít na další kolo castingu. Schlesinger byl pěvně rozhodnutý Jona Voighta neobsadit, ale nakonec dal na Hoffmanovu přímluvu. Hoffman tehdy řekl:,,Je to herec, pane režisére a zatraceně dobrej. Dejte mu chvíli čas a naučí se i ten váš texaský akcent.“
Při náročném natáčení v New Yorku, kdy filmaři častokrát neměli povolení, se najednou Johnu Schlesingerovi udělalo špatně. Začal se potit, rudnout a přerývavě dýchal. John Voight k němu došel a zeptal se ho, co se děje. Schlesinger se na něj ustaraně podíval a řekl:,,Točíme tady film o blbym umejvači nádobí, kterej jako kovboj přijede píchat starý paničky. To bude konec mý kariéry, víš co na to řeknou lidi až to uviděj?“ Voight ho pevně chytil kolem ramen a podíval se mu zpříma do očí:,,To ti může bejt úplně jedno. Já ti říkám, že ten scénář je tak skvělej, že všechny filmy, co natočíme ty a já potom, budou ve stínu Půlnočního kovboje.“
Půlnoční kovboj není hezký film ve smyslu běžné hollywoodské podívané. Je to komplikovaný snímek s ohromným morálním přesahem a naprosto invenční filmařinou. Vše leží už v perfektně vybudovaném scénáři s jasně daným dramatickým obloukem a vývojem postav. Schlesinger na plátno vrší jeden zajímavý obraz za druhým. Záběry špinavého domu, krvavého západu slunce, nebo z porno kina střídá s retrospektivami a iluzivními záběry. Střihová skladba skládající se z kombinace klasického lineárního vyprávění, uměleckých montáží a snových výjevů film posouvá do pásma mnohovrstevnaté podívané. Kromě brilantní režie a scénáře je třeba vyzdvihnout také nestárnoucí hudbu. Ústřední instrumentální motiv je dílem Johna Barryho a titulní skladba Everybody´s Talking, která film proslavila je společným dílem Freda Neila a Nilssona (můžete si jí přehrát na videu pod tímto odstavcem). Herecké duo Jon Voight a Dustin Hoffman však srší takovou energií a viditelnou rivalitou, že v historii kinematografie najdeme jen pár herců, kteří by vytvořili přesvědčivější tandem.
Štáb a herci byli filmem nadšení a producenti plní entuziasmu šli film pustit cenzorskému orgánu MPAA kvůli stanovení příslušnosti. Výsledek byl hrozivý. Půlnoční kovboj dostal rating X, tedy hodnocení přidělované pornofilmům, které se nesmí promítat v normálních kinech. Tímto rozhodnutím film získal neuvěřitelnou publicitu. Najednou každý věděl, že se v New Yorku natočil nějaký ultra drsný snímek. Producenti se proti výroku komise ohradili s tím, že od 30. let, kdy byl tento úřad zřízen se společnost zásadně proměnila. Bez jediného zásahu se nakonec cenzoři slitovali a film dali do kategorie R, tedy mládeži do 17 let nepřístupný. V New York Times vyšla recenze, že snímek naprosto věrně zachycuje atmosféru doby a místa, vyzdvihuje herecké výkony a kritizuje pomocné flashbacky.
Film naprosto překvapivě zvítězil na Oskarech, stal se komerčním hitem a respektovanou klasikou.
USA 1969, Midnight Cowboy, režie: John Schlesinger, scénář: Waldo Salt podle novely Jamese Leo Herlihyho, kamera: Adam Holender, hudba: John Barry, střih: Hugh A. Robertson, hrají. Jon Voight, Dustin Hoffman, Sylvia Miles, John McGiver
109 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný a černobílý
Oskar – nejlepší film, režie, scénář, nominace na Oskara – nejlepší herec v hlavní roli (Dustin Hoffman), nejlepší herec v hlavní roli (Jon Voight), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Sylvia Miles), střih, film vybrán do národního ochranného fondu USA (1994)
