Uznávám, že jako nepamětník premiérového uvedení, ale pamětník druhotného uvedení v roce 1994 v českých kinech, je zajímavé sledovat, jak některá filmová díla slouží jako majáky pro nadšence naladěné na vlnu rozlehlého filmového moře.
Bezstarostná jízda už je skutečně retro a rok 1994 vlastně taky, protože za pár dní Asociace českých filmových klubů recykluje film Pulp Fiction právě z toho roku.
Bezstarostná jízda ale není jen film, není to samozvané svědectví mladé generace, je to mistrovské zachycení ducha doby, přelomový snímek ve střihové skladbě a film, který měšťáky dodnes vytáčí do běla. A co vlastně název znamená? To prozradil Peter Fonda. „Bezstarostná jízda je jižanský termín pro manžela staré kurvy. Ne pro pasáka, ale pro chlapa, který s takovou holkou žije. Protože on si jezdí v pohodě, bezstarostně. A právě tohle se, člověče, děje s Amerikou. Svoboda je ta kurva a my se bezstarostně projíždíme.“
Příběh je poplatný žánru road movie. Dva mladíci, Kapitán Amerika (Peter Fonda) a Billy (Dennis Hopper) vydělají dost škváry na prodeji drog a koupí si pořadné choppery, aby se vydali navštívit festival Mardi Gras v jižanském New Orleans. Po cestě projíždí monumenty amerického Západu jako Monument Valley nebo Taos Pueblos, zastaví se mezi hipíky, dostanou se do lochu a seznámí se sympatickým právníkem Hansonem (Jack Nicholson), který jim zásadně pomůže cestu vůbec realizovat. Jenže jejich trip nebude tak úplně easy a vše směřuje osudovou shodou okolností k legendárnímu závěru.
Dennisovi Hopperovi bylo dvaatřicet, když se rozhodl tuto látku režírovat a její realizace by nikdy neproběhla, kdyby se za ní nezaručil tvůrce laciných filmů - legendární Roger Corman, u kterého začínali takoví filmaři jako Jonathan Demme, Francis Ford Coppola nebo Martin Scorsese. Ten už jeden levný motorkářský film produkoval a za Hoppera s Fondou se zaručil díky nedávnému úspěchu filmu Trip. To ale neznamená, že neměl sám od investorů nůž na krku. Pokud se svižné natáčení zpomalí byť jen o jediný den, jde všechno do kytek. A u Easy Rider se podle natáčecícho plánu rozhodně nejelo. Corman se tak ocitl mimo hru a jediný známější obličej ve filmu Jack Nicholson se najednou stal téměř nejzkušenějším členem štábu. A využil toho dokonale. Sehnal nové prostředky, stal se podílníkem na zisku a od vděčných filmařů dostal i podíl Rogera Cormana, který si kvůli tomu dodnes trhá vlasy, ale nepředbíhejme.
Film měl rozpočet 375 000 dolarů a produkoval jej Bert Schneider skrz svou firmu Raybert Production. Námět na film je ze snu Petera Fondy a můžeme se jen domnívat, co před tím hulil. V centru dění tak byly dva silné obrazy – řezání dlouhých vlasů hipíků starými rezavými břitvami, který mu vyprávěl jeden známý z motorkářské komunity a drsný konec filmu. Tohle a jakési nepříliš srozumitelné mumlání, které volal ve tři ráno v noci Dennisu Hopperovi stálo za zahájením preprodukčních prací. A vlastně i produkčních, protože tvůrci do toho skočili po hlavě.
Občas zapomněli zapnout mikrofon pro nahrávání zvuku, neřešili délku vlasů, takže scény z konce filmu natáčeli také na začátku, takže se hercům v jedné a té samé scéně zkracují a prodlužují vlasy a ohromný technický kiks na scéně ve hřbitově se stal geniálním psychedelickým výjevem, který do celého konceptu krásně zapadl. Naštěstí film zachránil zdatný kameraman a kreativní střihač, který příběh ozvláštnil flashbacky, které křesají v přímočarém příběhu napětí i tam, kde není.
Kdyby kdokoli tušil, že se tahle společenská sonda trefí do vkusu diváků, tak by asi celý film nevznikal v tak šílené atmosféře na hony vzdálené názvu filmu. „Je fakt těžký bejt svobodnej, když si tě kupujou a prodávaj na tržišti,“ pronáší syn bohatých rodičů právník George Hanson a hovoří s nastupujícími ikonami americké popkultury. Dva chlápci s cool slunečními brýlemi, na nadupaných chopperech s indiánským náhrdelníkem kolem krku a se zapáleným jointem v puse a s nahatou blondýnou koupající se v průzračné vodě jsou i dodnes prostě…prostě cool.
A ta kamera! Kovacs (Krotitelé duchů) nasnímal ze zádi kabrioletu Chevrolet panoramatické záběry jihozápadní Ameriky, a to naprosto dokonale. Hnidopich může namítnout, že se občas Kovacs objeví v odrazu chromu na motorce, ale to vem čert. Ono, kdo by to řešil, když zásadní položkou v rozpočtu filmu byla marihuana a herci rozhodně nebyli tak kovaní ve své profesi, aby se zabývali právě letící Stanislavského metodou. Zkrátka si před každým ostrým jetím dali jointa a aby nebyla narušena kontinuita záběrů, tak jich na opakovaná jetí zkonzumovali i pár desítek.
Tento film odstartoval Nový Hollywood. Mladí tvůrci přišli s něčím naprosto novým, co provokovalo hollywoodský establishment, ale zároveň to muselo upoutat pozornost velkých studií, protože to přesně zacílilo na mladé publikum, které na film stálo dlouhé fronty. Film odsuzující konzumní společnost udělal z undergroundových muzikantských legend milionáře, mladí filmaři si rozdělili procenta z obrovského zisku filmu a Jack Nicholson jen nevěřícně zíral, jak po několikaletém pobytu v branži se stává najednou hvězdou první velikosti a jeho věčně prázdné bankovní konto se začíná zvesela zelenat.
Je skvělé, že deník New York Times na internetu zavěšuje také dobové filmové recenze, protože ta z 15. července 1969 napsaná Vincentem Canbym přesně vystihuje, jak se hodnocení jednotlivých filmů časem mění. Film skončil s velice průměrným hodnocením a suchým konstatováním, že tvůrci jsou neumětelové a v podstatě dost staří na mladistvou revoltu.
Vraťme se ale do současnosti a do reality, že snímek patří k respektovaným a zásadním kulturním a kultovním dílům. Tento film by si rozhodně neměl nechat ujít žádný filmový fanoušek.
Bezstarostná jízda
Easy Rider, režie: Dennis Hopper, scénář: Dennis Hopper, Peter Fonda, Terry Southern, kamera: László Kovács, hudba: Hoyt Axton, Mars Bonfire, Roger McGuinn, Jimi Hendrix, hrají: Dennis Hopper, Peter Fonda, Antonio Mendoza, Jack Nicholson, Phil Spector
94 minut, 35 mm, barevný (Technicolor)
MFF v Cannes – Cena za nejlepší debut, nominace na Oskara – scénář, herec ve vedlejší roli (Jack Nicholson)
.
