Slavná světová filmová klasika: Memento (2000)

Může se klasickým filmem stát snímek s hrdinou, který nemá krátkodobou paměť, zásadní události si tetuje na vlastní tělo a s formou, kdy režisér vypráví děj od konce?

Leonard Shelby (Guy Pearce) je bývalý pojišťovák a trpí totální ztrátou krátkodobé paměti. Film začíná ve scéně, kdy vystřelí mozek z hlavy muži jménem Teddy (Joe Pantoliano). Leonard má v této scéně na prsou vytetovaný nápis John G. znásilnil a zabil mojí ženu a v rukou indicie, které ho konečně přivedly k vrahovi jeho ženy. Ale zde příběh nekončí. V dalších scénách se retrospektivně vždy dostáváme v reálném čase před tuto událost. Na konci filmu nás však nečeká začátek, ale regulérní závěr se zajímavou pointou.

Prozrazovat cokoliv dalšího z děje filmu se rovná kazit radost divákům, kteří snímek ještě neviděli. Zní to jako Americký sen, ale je to skutečnost. Mladý plavovlasý Brit Christopher Nolan natočí v Anglii s přáteli za 8 000 liber film, kterého si všimnou dvě mladé producentky Jennifer a Suzanne Todd a nabídnou mu 5 milionů dolarů, aby převedl na plátno svůj nový nápad. Napíše podle již publikované povídky svého bratra Jonathana zajímavý scénář a rozhodne se, že bude film vyprávět pozpátku. A ono to kupodivu všechno

funguje.

Memento v ukotvení do žánru není nic jiného než film noir, k čemuž koresponduje i zvolená lokace. Film se natočil za pouhých 25 dní v Jižní Kalifornii. A přestože si byl Nolan vědom toho, že filmy jako Pojistka smrti Billyho Wildera formálně pracují s časovou perspektivou, nechtěl točit jen poctu žánru, ale současný moderní film. Nolan chtěl původně celý film ladit do modré barvy, ale autorka výpravy Patti Podesta ho přesvědčila, že bude lepší, když budou tuto barvu variovat ve více odstínech. Když se podíváte třeba na motel, kde Leonard bydlí, zjistíte, že všechny dveře mají jiný odstín modré, motelové pokoje mají stěny vymalovány také modře a stejnou barvu oplývají i prostěradla a povlečení. Celková koncepce však není křiklavá a samoúčelná, lze spíš o to, aby diváka prostředí mátlo stejně jako hlavního hrdinu, zkrátka aby vše bylo na jednu stranu důvěrně známé, ale přitom zvláštní.

Původní představa Christophera Nolana pro hlavní roli zapomnětlivého pojišťováka byl Alec Baldwin, ale producenti oslovili Aarona Eckharta, Brada Pitta, Charlie Sheena a Thomase Janea, než se rozhodli obsadit australského herce Guy Pearce. Nabídku na roli pro Carrie Anne Moss obdrželi ještě před ní herečky Angelina Jolie, Ashley Judd a Famke Janssen. V souvislosti s obsazením je zajímavé zmínit i Stephena Tobolowskiho, který roli získal díky tomu, že režisérovi na konkursu sdělil, že sám prožil amnézii a tudíž nikdo nemůže roli zahrát věrohodněji. Pravdou je, že Tobolowskiho epizodní role je ukázkou herecké virtuozity.

   Středobodem snímku je ovšem samozřejmě postava Leonarda Shelbyho, která je již ve scénáři rozepsána nesmírně komplexně. Jeho zarputilost a vnější projevy bez povinných dialogů dávají divákovi příležitost si mnohé domyslet, za všechny např. Shelby jezdí v drahém voze, ale přespává v laciných motelech. Pro pochopení děje je důležité jeho uchovávání informací, které mu pomáhá při orientaci v pátrání. Právě tento systém usnadňuje pochopení děje i divákovi – méně důležité informace si Shelby píše na papírky, místa si fotografuje polaroidem a nejdůležitější indicie si sám tetuje na tělo. V závěru snímku, kdy dochází ke spojování dějových linií divák skutečně žasne nad promyšleností scénáře. O to více překvapí, že většina scénáře nebyla napsána ve větách.

   Komentář mimo obraz, kterým Pearce popisuje svou životní situaci měl herec napsaný pouze v bodech a ty odříkával jako účinkující v dokumentárním filmu. V těchto scénách také střihačka pracovala na Mementu jako dokumentu, když společně s režisérem dávali z Pearcových dlouhých monologů dohromady ty nejzajímavější větné konstrukce, které tímto způsobem práce jednoduše nešustily papírem. Nolanův dvorní kameraman Wally Pfister (mimochodem právě debutuje sci-fi Transcendence s Johnny Deppem) si i v omezených prostředích vyhrává s obrazem a umístěním kamery.

   Některé scény v Leonardově pokoji natáčí z nadhledu a vyvolává tak dojem pohledu bezpečnostních kamer, jež divákovi automaticky připomínají v klišé filmové řeči pohled další osoby, což je vlastně divák sám. Také trochu ubírá na kontrastu při svícení a to zase budí dojem, že sledujeme spíš televizní dokument než hraný film. Právě tyto formální hrátky s podvědomím diváka, které zná průměrný filmový divák z osobní zkušenosti a nemusí být nutně filmový teoretik, činí z Mementa neuvěřitelně promyšlené dílo určené široké divácké obci.

Strhující úvodní scéna, která diváka připraví na originální formu vyprávění byla už ve storyboardu rozkreslena do záběrů tak, že se skutečně točila jakoby pozpátku. Nolan totiž nechtěl riskovat, že pouhým obrácením obrazu v digitální postprodukci ztratí tempo filmu a scéna bude vypadat nepřirozeně. Důležitou roli má ve filmu hudební složka. Jednotlivé hudební kompozice mají za úkol vypovídat o duševním rozpoložení hlavního hrdiny. Skladatel tak pro černobílé sekvence vymyslel kombinace zvlášť nahraných bizarních zvuků, které pak harmonicky spojoval dohromady. V těchto scénách jsou hudební motivy velmi temné, kovově duté a značně depresivní. V barevných scénách pak rezonují melodie ze syntezátoru, které mají v divákovi probouzet emoce ztráty, smutku a melancholie.

   Originalita se vždycky vyplácí a tentokrát to platí dvojnásob. Film je solidně zvládnutým řemeslem a nabízí takové herecké výkony, že je lze označit za nadstandardní pro všechny zúčastněné. Hlavním tématem snímku je ztráta krátkodobé paměti, kterou tvůrci úspěšně převádí i na diváka. Vzniká z toho řada nesmírně dramatických scén, často se ocitáme uprostřed napínavého děje a jeho důvody se dozvíme až po pár minutách. Nolanovi se však skvěle daří udržet film srozumitelný, kombinuje několik časových i prostorových rovin a přitom nikdy nesklouzne k žádnému viditelnému logickému lapsu. Divákovi jde naproti zejména změnami barevnosti celých záběrových sekvencí, které pomáhají v orientaci. Hned po promítnutí filmu kritikům se Memento stalo senzací.

   Uvedení na slavném festivalu nezávislých filmů v Sundance, které založil Robert Redford, filmu ohromně pomohlo při cestě za distributorem. Na film vyšly oslavné recenze a snímek se hned po uvedení stal jednou z největších událostí sezóny. To se pochopitelně odrazilo i na komerčním výsledku. Film distribuovala malá společnost New Market Films, která snímku ovšem věnovala veškerou pozornost a film jenom v USA vydělal 25,5 milionu dolarů, celosvětově pak 39,7 milionů. Na to, že film nebyl hraný nikdy ve větším počtu kopií než 531 (běžný mainstreamový titul má nejméně 1500 kopií) to byl skutečně fantastický úspěch.

Memento odstartovalo zářivou kariéru režiséra Christophera Nolana a mohly tak následovat takové filmy jako Insomnia, Batman začíná, Dokonalý trik, Temný rytíř, Počátek, Temný rytíř povstal a letos Interstellar.

.

USA 2000, režie: Christopher Nolan, scénář: Christopher Nolan podle povídky Jonathana Nolana Memento Mori, kamera: Wally Pfister, střih: Doddy Dorn, hudba: David Julyan, hrají: Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano, Mark Boone Junior, Stephen Tobolowski

113 minut, 2.35:1, 35 mm, barevný a černobílý

Nominace na Oskara – nejlepší scénář a střih