Woody Allen již ve své tvorbě parafrázoval řadu věhlasných autorů, tentokrát si vzal na paškál Shakespeara a jak jinak než ve svém příznačném tragikomickém balení.
Příběh je o manželském páru Alfiem (Anthony Hopkins) a Heleně (Gemma Jones) a jejich dceři Sally (Naomi Watts) s manželem Royem (Josh Brolin), měl by popisovat jejich vášně, touhy, ambice a zášť v jejich osobním životě. Když Alfie opustí svou ženu kvůli tomu, že by chtěl navrátit ztracené mládí má k tomu po čase dobrý důvod – mladou prostitutku Charmaine (Lucy Punch).
Helena se vykašle na veškerou racionalitu a obklopí se samými šarlatány, kteří jí věští krásnou a zářivou budoucnost, zejména pak Cristal, která jí vypráví o minulých životech. Sally se rozhodne také změnit svůj život a začne si s krásným šéfem galerie Gregem (Antonio Banderas). Spisovatel Roy také nechce zůstat na ocet a při čekání na vydání svého nového rukopisu se zasekne při pohledu do protějšího okna, kde se mu vystavuje půvabná Dia (Freida Pinto).
Hry lásky šálivé. Woody Allen nás již na začátku dostává přesně tam, kde nás chce mít ironickým komentářem mimo obraz. Již od prvních slovních hříček uvozující mistra Shakespeara je jasné, koho si vzal tentokrát intelektuál z New Yorku na paškál. Woody Allen tak po nezpochybnitelném úspěchu v dramatu ála Zločin a trest s názvem Match Point (2005) a španělsky temperamentní a megaúspěšnou komedií Vicky Christina Barcelona (2008), za kterou získala Oskara Penelope Cruz, jež vydělala na Allena balík, neúnavně pokračuje v tempu 1 film za rok.
Allen si vybral univerzálně srozumitelné téma, které zpracoval se svým typickým trademarkem, vytváří scény záměrně trapné, ale přitom hluboce lidské, zachycuje strach ze samoty, obavy z vlastního neúspěchu a dojde i na pěkně ,,svinské“ momenty, které píše sám život. Film nemá žádnou expozici – naopak od prvních záběrů jsme hozeni před hotovou věc, postavy nám scénář představí během pár minut a pak už nás čeká řada spletitých kolizí, které stejně jako náš život nevrcholí žádnými ohňostroji, ale nechává nás přesně tam, kam jsme se svým počínáním dostali.
Allen však se svou univerzalitou jde ještě dál a tím, že obsadil známé herce podle jejich současného typu. Je docela dost dobře možné, že hercům psal Allen role na tělo. Pravdou však je, že herci film povyšují na solidní zábavu a zachraňují zejména v druhé třetině tempo snímku, které se najednou změní z ironické suché konverzační komedie v regulérní drama. Takovou proměnu by Allenův scénář ustál bez horších herců jen velmi těžce. Při sledování ansámblového herectví jsem si nemohl nevzpomenout na jiného klasika, který ke stáru takhle zahořknul a tím byl Robert Altmann. Na druhou stranu i přes ztrátu tempa dojde na Allenovy postřehy ze života a i když nemalují skutečnost na růžovo, není občas špatné si vyslechnout člověka, který má co říct.
Film obsahuje celou řadu skvělých momentů i neuvěřitelných hlášek. Pobaví můj oblíbenec Anthony Hopkins, jehož stárnoucí seladon jednoduše nemá chybu. Scéna z klubu nebo večeře z jeho nastávající vyvolá v kině jistě bouřlivý smích. Hopkinsova sebeironie jen potvrzuje, že sir Anthony ze sebe rozhodně nic nedělá a umí se shodit, když však dojde na vážnější úroveň role je tradičně skvělý. Na romantickou linku zahraje spolehlivě Antonio Banderas, který sice ve filmu nemá příliš prostoru, ale je naprosto přirozený a scéna návštěvy opery dokazuje, že ve filmu dostal po hříchu málo prostoru. Pochvalu si opět zaslouží Josh Brolin, který už by konečně měl získat uznání za to, že se dovedl vypracovat ve velkého (bez)charakterního herce. Naomi Watts už dlouho nemusí nic dokazovat a dovedu si představit, že právě její postava obsazená někým jiným by mohla film docela stáhnout dolů. Pro mě prakticky neznámá Gemma Jones (sérii o Harry Potterovi skutečně nesleduji) však ve filmu hraje noblesní alkoholičku a její průpovídky a předstíraný staropanenský úžas má obrovský komický potenciál.
Film trvá 98 minut a pořád se v něm mluví, dojde na ostré výměny názorů, situační komiku i romantiku. Možná nepatří mezi Allenova nejlepší díla, ale o tom si promluvme za 10 let. Každopádně nudit by jste se neměli. Pokud jste teenageři vyhněte se filmu velkým obloukem, jestli však budete chtít potěšit maminku nebo babičku, tak jí návštěvou kina rozhodně nabídnete velmi hezký zážitek. Pokud jste již sami maminkami nebo babičkami, tak rozhodně neváhejte, stejně jako páry, které už slaví nějaké to vícečetné výročí společného svazku.
