O režiséru Karlu Zemanovi k jeho nedožitému jubileu

Milý pane, Zemane. 3. listopadu tohoto roku by jste oslavil sté narozeniny a pro mě, stejně jako pro miliony diváků po celém světě jste zůstal natrvalo zabydlen v našich srdcích. Jak jste říkal:,,Něco pro oči a něco pro uši, něco pro zamyšlení a něco pro zasmání, něco pro radost a něco, co třeba nepozorovaně, ale zato trvale sáhne k srdci.“

Víme, že jste byl profesionál a i když jste toho dokázal jako málokdo, nikdy jste se nechlubil. My to učiníme za Vás, protože v souvislosti s Vámi je toho k chlubení opravdu hodně.

Když jsem byl ještě malý kluk, vystřihoval si z časopisů a novinových televizních programů a sledoval dění ve filmu odhodlal jsem se zajít i do knihovny v našem městě. Do oddělení pro dospělé jsem pochopitelně nemohl a knihovnička s filmovou tématikou pro malé čtenáře byla v celém oddělení úplně ta nejmenší. Byla tam ale jedna kniha o Vás. Po prvních stránkách jsem před Vámi musel smeknout. Kolik jste zažil dobrodružství, kde všude jste byl, co jste zažil a co všechno jste v životě obětoval. Přiznám se, že jste byl vždycky můj hrdina a když jsme během puberty vzali kameru a jeli na louku točit film z pravěku měli jsme všichni jasnou představu o tom, že Vaše dílo nás sjednotilo a toužili jsme se mu vyrovnat. Samozřejmě, že to byla bláhovost a drzost, ale my to nemysleli zle.

Narodil jste se ještě za Rakouska-Uherska v Ostroměři u Nové Paky a na přání tatínka jste vystudoval dvouletou obchodní školu v Kolíně. My ale víme, že mnohem více Vás bavilo hrát si s dědečkovými loutkami. Jednou jste k tomu sám dokonce řekl:,,Ty loutky mi otevřely nový svět, docela jiný než ten, který mne obklopoval. Utíkal jsem k nim, jejich svět jsem si přisvojoval, patřil jenom mně. V tomhle světě jsem byl principálem já.“ Pak jste se, jak se dnes říká, progresivně vrhnul na kurz reklamního kreslení a otevřel jste si tak dveře k velmi slušnému živobytí. Však jste pak také pracoval pro významné objednavatele jako byl Baťa nebo Tatrovka.

I při škole jste však měl pořád rád loutky a zažil jste i zajímavou zkušenost. Někoho by to možná odradilo, ale Vy jste si i z neúspěchu odnesl ponaučení a toho si na Vás vážíme. S přáteli jste hráli moderní loutkové divadlo, vylepšovali jste svícení, vymýšleli nové efekty, ale dětských diváků chodilo čím dál tím méně, až jste pak přišel do jedné staré sokolovny za jedním starým loutkářem, který měl plný sál. Děti se smály, bály, napovídaly a radovaly z energie zkušeného loutkoherce. ,,Dodnes si pamatuju, jak jedna holčička po představení pohladila Kašpárka a zašeptala mu:,,Já jsem tě neprozradila,“ řekl jste jednou a odnesl jste si z toho to, co jste si odnést měl.

Touhu po dobrodružství jste měl v sobě vždy. Pěšky jste prochodil Jugoslávii, o prázdninách jste jel parníkem po Dunaji a v 18 letech jste na základě novinového inzerátu sbalil kufr a vyrazil do Aix-en Provence studovat reklamní výtvarnictví! To tedy chtělo kus pořádné odvahy! Francouzi Vás neobdivovali kvůli úspěchům ve škole, natož kvůli nepříliš skvělým znalostem francouzštiny, ale kvůli tomu, že jste vynikal v plavání a boxu. Muselo to být jistě zadostiučinění, když jste byl v dětství často nemocný. Po dokončení školy jste si našel práci v reklamním ateliéru v Marseille, kde jste každou volnou chvíli chodil do kina. Díky své otevřené povaze jste pak chodil za promítačem v kině, aby Vám pouštěl filmový pás políčko po políčku, aby jste viděl, jak vzniká animovaný film.

Samozřejmě jste i z Francie cestoval, když jste nebrouzdal po okolí, razil jste do Egypta, Maroka nebo Řecka. A pak jste musel zpátky do vlasti na základní vojenskou službu. My už jsme se tomu naštěstí vyhnuli, ale Vy jste ještě musel u osmého jezdeckého pluku v Pardubicích osedlat koně a plnit vlasteneckou povinnost. Po odchodu branou Pardubických kasáren jste věděl, že do světa už to asi nebude úplně to pravé ořechové. Ve světě řádila hospodářská krize a navíc práce v reklamě byla i doma a vůbec nebyla špatně placená. V roce 1938 jste musel opět do uniformy, ale bez boje přišel protektorát a vy jste věděl, že tady to směřuje ke kolosálnímu průšvihu. Složil jste u Bati zkoušku z francouzštiny, našel si s dvěma kamarády práci v pobočce firmy v Casablance, ale ouha. Zapomněl jste si verifikovat cestovní pas protektorátními úřady a nikam jste nemohl. Vaši kolegové na poslední chvíli odcestovali, ale Vy jste zůstal doma. To tedy nebylo jistě nic příjemného.

Po epizodě u Bati jste se usadil v Brně v Domě služeb na Kobližné jako vedoucí reklamy a odhodlal se k dalšímu životnímu kroku a oženil se. V roce 1942 jste vyhrál aranžérskou soutěž a o Vašem úspěchu přijel točit Elmar Klos (spolurežisér pozdějšího celosvětového úspěchu oskarového filmu Obchod na korze). Klos byl z Vás nadšený a odvezl Vás představit do Zlínských ateliérů, kde Vás chtěl dostat k animovanému filmu. Tam tehdy byla číslem 1 vynikající animátorka Hermína Týrlová (legendární Ferda Mravenec), se kterou jste se pravda příliš nemusel, ale ona taková kolegiální rivalita přeci v rozumné míře neškodí. V ateliéru jste byl ,,prý“ nad očekávání úspěšný (my víme, že to byla pro Vás hračka:-) ), ale na nabídku práce jste kývnout příliš nechtěl. Nabídka byla skutečně o poznání horší než Váš dosavadní standard, protože jste měl dostat půlku platu než dosud, žádný služební byt, šéf ateliéru byl v nacistickém lágru a v Berlíně vřela diskuse o konečném řešení otázky českého filmu. Vy jste sice ještě v 80. letech nechápavě kroutil hlavou nad tím, jak to že jste na to kývnul, ale my to víme dobře.

V roce 1944 jste natočil krátký film Vánoční sen, který shořel při požáru ateliérů. Všichni odtamtud tenkrát odešli, Klos na Barrandov do zestátněných ateliérů, dokumentaristé do Krátkého filmu, animátoři k Bratrům v triku, někteří i do Bratislavy, ale Vy jste tam zůstal a natočil znovu Vánoční sen s Bořivojem Zemanem (režisér Pyšné princezny).

Vánoční sen je příběh o nemocném děvčátku, které pobaví oživlý panáček. Jednalo se o animaci loutek v reálném prostředí a i když o Vás pozdější popularizátoři a publicisté o českém filmu psali s kolegou Bořivojem Zemanem jako o příbuzných, Vy jste kromě lásky k filmu žádné pokrevní pouto nesdíleli. Za film jste si odvezl z Cannes cenu za nejlepší loutkový film.

Ve Zlíně jste zůstal i poté. Díky neshodám s Týrlovou jste měli k dispozici každý jedno patro a do Prahy jste nikdy nemohli jet jedním autem, aby jste se neporvali. Když jste natočil bajku o potrestaném sobectví Křeček, tak jste se vrhl na slavnou sérii o Panu Prokoukovi. Postavička plešatého chlapíčka se slamáčkem na hlavě a knírkem byla, uznejte sám, ideologicky tendenční, ale nesmírně populární. Díly Podkova pro štěstí, Pan Prokouk úřaduje, Pan Prokouk v pokušení, Pan Prokouk vynálezcem a Pan Prokouk filmuje. Díky těmto agitkám studio komunisti nezavřeli a Vy jste pokračoval ve své původní reklamní profesi, i když objednavateli byli tentokrát ďáblové v rudém.

Do dalšího filmu Inspirace jste použil figurky z foukaného skla a minimálně po formální stránce jste uspěl, i když Vám všichni tvrdili, že to nejde. Poté jste natočil 32 minut dlouhou animovanou adaptaci satiry Karla Havlíčka Borovského Král Lávra. Loutkový film o králi, který dával popravovat holiče, kteří poznali tajemství jeho oslích uší se tak stal Vaším prvním pokusem o celistvější delší útvar. Tušil jste už, že pak to přijde?

Váš další film z roku 1952 byl obrovský hit a Vy jste se poprvé odvážně pustil na neprobádanou půdu celovečerního filmu. Natočil jste totiž orientální pohádku Poklad ptačího ostrova o obyvatelích ostrovní země, kteří bezpracně získají velké bohatství. Na ploše 75 minut jste prokázal obrovskou technologickou invenci, když jste kombinoval animační techniky se stylizovanými perskými miniaturami a komentářem herců, který posouval děj. Hudbu Vám opět složil Váš dvorní skladatel Zdeněk Liška a diváků tenkrát přišlo 1 113 980! To muselo být opravdové zadostiučinění.

Váš další film jste uvedl již o 3 roky později, což vzhledem k tomu, že se jednalo o Cestu do pravěku je mimořádný výkon. Víme, že jste chtěl původně natočit podle statutu Gottwaldovského studia kvalitní vědecko-naučný film pro mládež. Pravěk Vás zjevně fascinoval. Jak už jsem uváděl, studoval jste v Provence, které bylo důležitým pravěkým sídlištěm. Nemělo by zůstat nepovšimnuto, že z Vašeho rodného města pocházel i slavný spisovatel Eduard Štorch, kterého pravěké příběhy proslavily. V režijní explikaci celého projektu doslova zní Vaše slova, že projekt popíše přírodu a ,,ono velké a pravdivé dobrodružství naší Země“.

Chlapci měli být jen jakýmsi spojovacím článkem mezi divákem a technickým provedením filmu. Chtěl jste dát divákovi poutavý důvod, proč na plátně vůbec sledovat proměny země tak, aby celá vize pradávných dob nevyzněla suše. Kluci však během natáčení samozřejmě zlobili a jeden z nich se zranil při chození na chůdách a nemohl točit. Filmování se kvůli finanční náročnosti nemohlo zastavit a Vy jste pohotově přišel se zápletkou načas ztraceným klukem v pravěku a z Cesty do pravěku se stal naprosto regulérní hraný film s dramatickou zápletkou.

Je samozřejmé, že rafinovanost scénáře a dějové zvraty film pochopitelně nenabízí. Ovšem právě z toho důvodu, že to ani nebylo záměrem tohoto uměleckého díla. Na filmu však fungovalo něco úplně jiného. Vy jste diváky fascinoval lehkostí a samozřejmostí s jakou jste zinscenoval pravěký svět, jak jste dokonale kombinoval hranou akci dětí natáčenou buď v ateliérech nebo v exteriérech u řeky Moravy u Bzence v přírodní rezervaci Osypané břehy, s okénko po okénkem animovaným pravěkým světem. K jeho podobě jste využil předlohy našeho skvělého českého malíře Zdeňka Buriana a vše konzultoval s naším předním paleontologem prof. Augustou. Výsledek byl nejen na svou dobu ohromující.

Film se stal mezinárodním hitem, okamžitě se prodal do 72 zemí světa a například v Japonsku vyvolal obrovskou senzaci. V New Yorku dokonce vznikl v šedesátých letech remake natočený pro New Yorské muzeum přírodní historie s dětskými americkými herci. Vám samotnému zajistil do konce života pravidelnou účast na prestižních zahraničních filmových přehlídkách kam jste byl zván, jako geniální filmový inovátor.

Jako odbočku od Vašeho díla, mistře, bych rád odpověděl zvědavým čtenářům otázku, která je nabíledni a to jestli Vaše dílo viděl Steven Spielberg před a nebo až po natočení Jurského parku. Zatímco jednou tvrdil, že ho viděl před natočením, poté to v dalším rozhovoru popíral. Podstatné je, že film viděl a velmi se mu líbil.

Čtyři zvídaví kluci plující na pramici proti proudu času nalákali do kin v Československu 2 823 323 diváků a mezi jeho slavné obdivovatele patří jak Steven Spielberg, tak Jiří Barta a již několik generací filmových diváků po celém světě.

Poté jste se vrátil k dalším krátkým animovaným filmům jako Černý démant, podílel jste se na dalších Panech Prokoucích, které ale už režíroval Váš kolega Zdeněk Rozkopal.

Další velký souboj jste svedl s adaptací Julese Verna Vynález zkázy. Zatímco Vaši kolegové natáčeli perly typu Rudá záře nad Kladnem, vy jste se vrhl na světový experiment kombinace animovaného a hraného filmu, kterým jste předběhl svou dobu a získal Velkou cenu na EXPU v Bruselu v roce 1958. Lotr Artigas, který zbohatnul na loupežích podmořských pokladů unese profesora Rocha, vynálezce účinné výbušniny. Profesorův asistent Hart chce za každou cenu zabránit zneužití vynálezu. Výtvarné rámování jste vědomě převzal z ilustrací Verneovek od autorů Rioana a Benneta, takže všichni světoví čtenáři viděli najednou na plátně svou oživlou fantazii, kterou hltali jako malí a navíc ve Vás všichni viděli pokračovatele Georgese Meliése.

Záměrně jste si vybral méně známé herce a zasadil je do své jedinečné manýry, která film tak proslavila. Bylo jistě těžké čelit anonymním útokům, že jste nesvéprávný blázen, který ruinuje národní hospodářství. V Gottwaldově byli z filmu nešťastní, měli strach jej ukázat v Praze a nakonec Vám hodně pomohl dlouholetý spolupracovník hudební skladatel Zdeněk Liška, který filmu dodal stmelující prvek – geniální hudební doprovod. Najednou i pochybovači věděli, že ve Vás mají velkolepého umělce světového formátu. Vzhledem k tomu, že jen u nás se na Váš film přišlo podívat 2 417 616 diváků, tak i s tím ruinováním národního hospodářství to tak hrozné nakonec nebylo.

I pro další film jste si zvolil světové téma a to adaptaci knihy Gottfrieda Bürgera Baron Prášil a s odstupem času je Vám nutné přiznat, že takový Terry Gilliam si na tomto filmu vylámal zuby, což se o Vaší adaptaci říct nedá. Dovedl jste zde k dokonalosti jak animovanou, tak i hranou složku filmu, zvláště je nutno vyzdvihnout Vaší spolupráci s Milošem Kopeckým. Na film se přišlo v Československu podívat 1 737 113 diváků a byl promítán v mnoha zemích v zahraničí.

Dalším filmem jste si zvolil výtvarně stylizovanou dobrodružnou komedii Bláznova kronika, kterou jste zasadil do období třicetileté války. Do filmu jste si vybral Petra Kostku, Emílii Vašáryovou a ty vnady, co jste nechal odhalovat, prý patřili skutečně české sexbombě Olze Schoberové, která je ukázala i v pánském magazínu Playboy. No, světoběžníka ve Vás člověk opravdu nikdy neztratí. Film u nás vidělo v premiéře 868 697 diváků.

K Julesu Vernovi jste se vrátil v roce 1966 s filmem Ukradená vzducholoď. Mělo to být pro Vás zahájení pětidílného cyklu pro mládež ,,Tajuplný svět Julia Verna“, z kterého ale sešlo. Film začíná na jubilejní světové výstavě v roce 1891 odkud pětice pražských kluků ulétne ,,řiditelnou“ vzducholodí na exotický ostrov uprostřed oceánu. Hudbu složil Jan Novák, protože Zdeněk Liška se věnoval již jiným filmařům – Juraji Herzovi nebo Františku Vláčilovi nebo Vašemu jmenovci Zemanovi, bohužel majorovi. Film navštívilo 927 083 diváků.

Váš další projekt Na kometě jste zasadil do roku 1888. Po srážce s kometou se malé území, které bylo francouzskou kolonií v severní Africe odtrhlo od Země a řítí se vesmírem. Válečný konflikt, povstání a další malicherné spory však pořád pokračují. Dobrodružný film s jemným humorem je dodnes velmi působivým humanistickým poselstvím a příjemnou podívanou. Na film přišlo 555 071 diváků a Vy jste už začínal tušit, že Vaše zdraví už Vám nedovolí takové plné pracovní nasazení.

Hrozící slepota Vás donutila vrátit se z velkofilmů k animátorskému stolu, kde jste ještě mohl rozdávat radost nejmenším divákům v animovaných pohádkách.

Vaše oblíbené perské pohádky jste vrátil na plátno v Pohádkách tisíce a jedné noci, které ještě před emigrací namluvil Jan Tříska, i když nesměl být v titulkách, Vy jste jeho hlasový projev chtěl ve filmu zanechat. 7 krátkých příběhů pospojovaný do 90 minutové celovečerní stopáže vidělo v roce 1974 slušných 346 042 diváků.

Na zakázku německých filmařů jste natočil koprodukční temnou pohádku Čarodějův učeň. Baladický příběh o lásce, která je silnější než prokletí mocného čaroděje jste natočil tzv. ploškovou technikou – tedy kombinací kreslené a loutkové animace. Ponurá atmosféra umocněná hlasy Luďka Munzara jako vypravěče a Jaroslava Moučky jako havrana a čaroděje nalákala jenom u nás od března 1978 celkem 162 782 diváků.

Ve svých 70 letech jste s vážnými zdravotními obtížemi realizoval svou poslední celovečerní Pohádku o Honzíkovi a Mařence. Opět jste použil ploškovou techniku a využil jste kombinaci z nejznámějších českých pohádek. Dětští diváci Vás odměnili krásnou návštěvností 223 484 diváků.

Toho roku jste ještě ukázal svou tvář a promluvil jste v dokumentu Karel Zeman dětem a pak jste se stáhl do ústraní. Trápilo Vás, že nemáte žádného následovníka, ale myslím si, že se již brzy někdo u nás najde. Je to ostatně otázka času, kdy technologie dostatečně zlevní natolik, aby bylo možné kombinovat animaci s hraným filmem, tak jak jste to všem světovým filmařům předváděl právě Vy jako fantastický inovátor. Jak jste jednou řekl:,,Kdy se tvůrčí člověk cítí šťastný? Jenom dvakrát, když práci začíná a když ji končí. Jenže sotva se protáhne a popadne dech, už jsou tu zase pochybnosti: ,,Neměl jsem to udělat jinak? Pochopí to vůbec divák?“ A rázem je po štěstí.“ Milý Karle Zemane, nebojte, my to pochopili a udělal jste to fantasticky.

KAREL ZEMAN (3.11.1910 – 5.4.1989)

R.I.P.