Jedna z nejlepších domácích komedií zažívá zasloužený comeback, a proto jistě nebude od věci se trochu ohlédnout a připomenout pár zajímavostí a komických souvislostí.
Tři dámy českého filmu slavící zajímavé kulatiny
Tři venkovští fasádníci (Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jan Libíček) zatouží při své nádeničině v Praze poznat taje nočního života. Jenže i když příliš rozumu nepobrali vědí, že v dobrých podnicích je třeba se také dobře chovat. Objednají si proto lekce společenské výchovy a nakoupí si slušné obleky. V Diplomat Grillu se trojice seznámí se třemi na první pohled protřelými a elegantně oblečenými kráskami (Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová). Netuší ovšem, že dámy také nejsou těmi, za které se vydávají a rády by je oškubaly.
Na počátku všeho byl scénář Vratislava Blažka, tedy člověka s ohromným humoristickým talentem, který ovšem pramálo dbal na tradiční společenské vazby. Z gymnázia byl odejit již během kvarty, když nedostatečně prospíval v německém jazyce a hlavně všechny okolo neuvěřitelným způsobem prudil. Jeden z jeho prvních prohřešků proti sociální inteligenci bylo, když mu po válce vyšla povídka plná trapasů jeho kamarádů, kterým se neobtěžoval ani změnit jména! Drogistou se nestal jen díky tomu, že ho majitel drogerie přistihl, jak si vykuřuje zobák čvaňhákem na sudu s benzínem. A zřejmě největším faux pas bylo, když mu farář nezaplatil za malbu v kostele, protože jí podle něho vyvedl příliš experimentálně. Při řešení sporu však bylo dáno za pravdu faráři a Blažek napsal alespoň povídku o ministrantovi, který zpěvem zastíní faráře. Jenže ta nikoho nezajímala. Po válce vstoupil Blažek do KSČ, ale ukázalo se, že se nehodí ani pro ní. Jeho podvratný humor začaly ukazovat již jeho první dramatické divadelní pokusy.
První divadlo s názvem Tragédie kůrovce byla neuvěřitelná troufalost. Kůrovec ve hře nejenže zvítězí nad brigádou socialistické práce, ale dokonce sežere les, brigádníky i hajného. Naštěstí se jeho prvotina hrála jenom na studentském táboře, jinak nevím, co by se dělo. Blažek však velmi rychle začal šít do poměrů, přesto zůstal komunistickým idealistou. V roce 1969 emigroval do Západního Německa, kde v roce 1973 zemřel, ale to není v souvislosti se Světáky až tak podstatné.
Podstatné je, že se Blažkův scénář Světáků líbil Zdeňkovi Podskalskému. Shodou okolností jeden z mých dobrých přátel byl i kamarádem pana Zdeňka Podskalského, takže mám řadu informací nejen o Světácích, doslova z první ruky. Scénář Světáků totiž musel režisér obhajovat před dramaturgy z Barrandova, kterým se nelíbila zejména postava Oldřicha Nového. Pokud jste film viděli, tak víte, velmi dobře proč. Objektivní potíží byl jeden z nejlepších filmových gagů, který se příliš necituje. Nový v jedné dialogové větě nenápadně připomíná, že jeho dřívější klienti již znalost etikety nepotřebují, protože mají k dispozici jen ešus a lžíci. Tento motiv málem vedl k zakázání celého projektu.
,,Vona je to totiž dáma. Dáma. Vona to může bejt taky pěkná svině.“ Blažkův jadrný humor, dnes se používá spíš termín hrubozrnný, ovšem spolehlivě přežívá. Je skutečně neuvěřitelné, že Světáci jsou zaznamenáni na filmovém pásu již 42 let a ještě neuvěřitelnější je, že všechny tři filmové dámy jsou nejen naživu, ale dokonce se zúčastnily i letošního MFF Karlovy Vary, kde film osobně uvedly! Všechny tři navíc slaví významná životní jubilea, ale ve slušné společnosti se o věku nemluví.
Přestože film obsahuje řadu skvělých gagů, dnes už by se možná slušelo nazvat scénu stolování slovem kultovní. Naprosto neuvěřitelná konverzace trojice fasádníků a trojice lehkých dam, která urazí nejen intelektuály, ale i manuály, kde dojde na neuvěřitelné přesmyčky, přežblebty a hlášky typu:,,Nám není nic cizího lidský,“ nebo:,,Ty si myslíš, že by se Marie Sklodovská Kurí dopracovala k takovým výsledkům, kdyby se po práci zakecala kvůli takovýhle krávovině?“
Při hodnocení nejlepších filmů jsou komedie vždy záměrně diskvalifikovány. Bylo to tak odjakživa a zřejmě se na tom nikdy nic nezmění. Přitom napsat dobrou chytrou komedii a pak jí hezky natočit je mnohem náročnější než ždímat emoce v dramatu. Světáci však za desetiletí od svého vzniku dokázali, že občas se do zlatého fondu domácí kinematografie může dostat i veselohra.
Československo 1969, 35 mm, černobílý 102 minut
režie: Zdeněk Podskalský, scénář: Vratislav Blažek, kamera: František Valert, hudba: Evžen Illín, Vlastimil Hála, střih: Zdeněk Stehlík, hrají: Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Jiřina Šejbalová, Oldřich Nový, Ilja Prachař, Vladimír Menšík, Otto Šimánek
