Klenoty českého filmu: Čest a sláva

V oblíbeném cyklu o českých filmech dnes pokračujeme snímkem Čest a sláva, který má takové téma, že se vlastně nehodí pro žádnou dobu ani režim.

Rudolf Hrušínský a Blanka Bohdanová

Režisér Hynek Bočan je širokou veřejností zbytečně přehlížený režisér (S čerty nejsou žerty, Zdivočelá země) a přitom právě jeho tvorba v 60. letech neunikla pozornosti art kinům v USA a naleznete ho v řadě zahraničních publikací. Bočan je autor fantastického filmu Čest a sláva s Rudolfem Hrušínským, který se odehrává na tvrzi v posledním roce třicetileté války a který si i přes úspěch v Benátkách vysloužil uložení do trezoru na pražském Žižkově.

Je rok 1647 a už skoro třicet let zuří válka. Pro ty, kdo nejsou příliš kovaní v dějepisu, podotýkám, že skutečně ta třicetiletá. Mladý rytíř Václav Rynda z Loučky (Rudolf Hrušínský) evangelického vyznání žije na chudé zemanské tvrzi společně s pár čeledíny a děvečkami a je rád, že má co do úst. O rodový majetek přišel už jeho otec, který se pro záchranu holého života musel po bitvě na Bílé hoře vzdát své víry a odpřísáhnout poslušnost katolické církvi. Jednoho dne se na tvrzi objeví císařův komisař Šrandorf (Karel Höger) s chotí (Blanka Bohdanová) a požádají o nocleh. Mezi čtyřma očima pak host Ryndovi prozradí, že Šrandorf není jejich pravé jméno a ve skutečnosti nejsou ani manželé. Ve skutečnosti se jedná o Jindřicha Donovalského a jeho společnici Kateřinu, kteří přichází ve službách francouzského krále a chtějí v Čechách vyvolat vzpouru proti Habsburkům.

Film vznikl podle knihy Karla Michala, který byl ve své době velmi uznávaným mladým spisovatelem a ohromným talentem. Jeho knihy Bubáci pro všední den se ve čtyřech nákladech prodalo přes 100 tisíc výtisků! Novela Čest a sláva byla jeho třetí publikovanou knihou a zcela se vymykala jeho předchozí tvorbě. Michal v ní předpověděl na historických paralelách politické podhoubí naší země natolik věrně, že z toho intelektuální elitu velmi zamrazilo. Je celkem pochopitelné, že člověk s tak vyhraněnými názory z Československa emigroval do Švýcarska, kde nejprve našel práci v bezpečnostní agentuře a následně učil na Bazilejském gymnáziu. V roce 1984 si v 51 letech rozhodl sáhnout na život. Michal v době natáčení filmu Čest a sláva už zkušenosti s filmaři měl, protože se podílel na scénáři komedie Bílá paní Zdeňka Podskalského.

Film se natáčel v jižních Čechách za docela zběsilých podmínek. Zatímco Rudolf Hrušínský si roli vyloženě užíval, fantastická úvodní scéna s ranní hygienou je jeho improvizací, tak Karel Höger na natáčení upřímně trpěl. Pevnost postavená pro film totiž nenabízela absolutně žádný komfort a výkonná filmová světla v omezeném prostoru sálala takový žár, že se hercům tavily knoflíky na historických kostýmech. Högerovi pak jednou ruply nervy a výrazně se ozval, že by nerad po tomto natáčení oslepl.

Atmosféru filmu dodává geniální hudební kompozice Zdeňka Lišky (Marketa Lazarová, Údolí včel, Spalovač mrtvol), který zde opět potvrzuje, že v historii české filmové hudby patří k naprosté špičce.

Čest a sláva není jednoduchý film, což se nám letos potvrdilo i při uvádění v našich filmových klubech. Diváci seděli jak přikovaní a přestože ocenili, jak film funguje i po letech, mohu zodpovědně říct, že na ně dopadla tíha látky a pro některé diváky bylo sledování opravdu tvrdým oříškem.

I po letech je však dobré ocenit profesionalitu a vysoký filmařský styl vyprávění. Nekompromisní scény a realistické zobrazení skutečnosti, zejména násilí je v českém filmu naprosto ojedinělé a je docela škoda, že tento film zůstává někdy až příliš ve stínu Vláčilových historických eposů, vedle kterých obstojí bez větších potíží bez ztráty květinky.

Klíčovou úlohu ve filmu hrají herci, kteří jsou v tomto filmu opravdu skvostní. Rudolf Hrušínský se pro tuto roli snad narodil. Jeho šlechtic připomínajícího sedláka, který v sobě objevuje ztracenou hrdost, aby pak všechny šokoval svým ,,bláznovstvím“ je brilantní ukázkou toho, jak ohromného hráče jsme v něm v naší kinematografii měli. Totéž platí i o Karlu Högerovi, který svými ostře řezanými rysy a důvěryhodným charakterním zevnějškem přesně naplňuje představu ve scénáři. Skvělá je i Blanka Bohdanová v roli nepříliš sympatické Kateřiny. V epizodní roli zaujme i Iva Janžurová v roli děvečky, které se údajně Rudolf Hrušínský později omlouval zato, jak se k ní ve filmu i během natáčení choval. Až film uvidíte, tak pochopíte. Janžurová však jeho omluvu podle vlastních slov nepřijala, protože necítila, že by se jí měl za něco omlouvat.

Film otevírá řadu filozofických i teologických otázek a například dějová linka s farářem patří mezi nejlepší scény v domácí kinematografii. Mimochodem Čest a sláva byl jediným filmem, u kterého se otálelo i v novém režimu, zda ho pustit na veřejnost. Možná i to, o něčem vypovídá.

Československo 1968, mezinárodní název: Honor and Glory, režie: Hynek Bočan, scénář: Karel Michal, Hynek Bočan, kamera: Jiří Šámal, hudba: Zdeněk Liška, střih: Zdeněk Stehlík, hrají: Rudolf Hrušínský, Karel Höger, Blanka Bohdanová, Josef Kemr, Lubomír Lipský

87 minut, 35 mm, černobílý, Československá premiéra: 24. 1. 1969

MFF Benátky – nejlepší zahraniční film