Doba dlouhotrvající krize se odráží i ve výsledcích filmového průmyslu, jehož zákonitosti se naprosto vymykají ekonomickým poučkám. Diváci chodí do kina sice pořád, ale investorů do filmů citelně ubývá. Je kinematografie v troskách?
Před několika týdny jsem dostal k narozeninám od kamaráda kameramana strhující knihu Ekonomika Hollywoodu od amerického novináře Edwarda Jay Epsteina, kde je naprosto fantasticky vysvětlený princip fungování americké, potažmo evropské kinematografie. Je to čtení nesmírně zajímavé a ukazuje, že fair play nehrají ani filmoví producenti, natož novináři. Zatímco první jmenovaná skupina využívá ke svému řemeslu daňové pobídky, systém grantové podpory a složité systémy z bankovních, pojišťovnických, mediálních ale i soukromých skupin a novináře využívá ke své propagaci, pak druhá skupina té první jde často na ruku. Teď nemám na mysli recenze nebo názorové komentáře, ale třeba jen konstatování faktů kolik film vydělal, tedy naprosto iracionální údaj o jakémsi úhrnu tržeb ze vstupenek a pochopitelně občasné „uniknuvší“ články ze soukromí nějaké známé osobnosti, která právě potřebuje propagovat nový film.
Nemám v úmyslu se vůči jakékoli ze dvou skupin vymezovat, protože sám se někdy poněkud schizofrenně pohybuji mezi oběma. Spíš mám na mysli, jak dlouze se dá v tomto prostoru vlastně manévrovat? Filmy se hrají v kinech neskutečně krátkou dobu a pak putují na zpoplatněné kanály a následně do internetové sítě, kde se obecenstvo dělí do skupin těch slušných, kteří za film zaplatí a pirátů, kterým je krádež filmů naprosto lhostejná. Záměrně vynechávám zmínku o nosičích a půjčovnách, kterým už delší dobu vyzvání umíráček.
Výsledky? Pro řadu diváků možná nečekané. Režisér J. J. Abrams, který právě dokončil jeden z nejambicióznějších (čti nejdražších) filmů letošního roku druhý Star Trek, se pozastavuje nad velice omezenými prostředky, které v současnosti do filmu putují. Robert Zemeckis, režisér výpravných hollywoodských podívaných jako Forrest Gump nebo trilogie Návrat do budoucnosti popisuje všeobecnou nervozitu u vydání každého dolaru a průlom oznámilo tradiční hollywoodské studio Warner Bros., které už otevřeně začíná částečně využívat financování projektů od filmových fanoušků podle hesla, jestli to chcete vidět, tak zaplaťte předem.
V současnosti stojíme skutečně na přelomu nové éry. Kinematografie nabízí neskutečné množství možností jak vyprávět příběh a k dispozici je ohromné množství technologických vychytávek. Malinkaté kamery dovedou zprostředkovat špičkový obraz na filmové plátno a při použití selského rozumu se dá spoustu věcí vymyslet a realizovat i za relativně rozumných nákladů. Možná, že současná absence peněz nakonec povede k tomu nejlepšímu, co by se nám divákům mohlo stát, tedy k tvůrčí kreativitě. Filmaři už by se do budoucna nemuseli nutně držet za sukně politicky korektních bank a grantů přijatých za naprosto bizarních podmínek a mohli by se věnovat skrz názory platících diváků - objednatelů filmů, projektům, které lidi zajímají a chtějí vidět. Podle mě by to mohla být cesta k oboustranné spokojenosti.
