Je skutečně televize správný koncept pro záchranu filmové tvorby?

Televizní společnosti mají poslední dobou propracovanější a dražší PR než filmy a zhusta se diváci dozvídají o úpadku filmů a nástupu staronového trendu televize. Je to ale skutečně tak, nebo se jen čeří voda?

Aňa Geislerová & Jana Kolesárová, foto HBO Dušan Martinček©

S nástupem poprázdninového vysílacího schématu českého televizního průmyslu, které nastavily hlavní mediální skupiny provozující televize, z nichž tři jsou soukromé a jedna operuje s obrovským rozpočtem dotovaným ze státního rozpočtu, absolutně nezávislým na počtu diváků a jejich vkusu, jsme svědky neskutečné seriálové bitvy. Kromě pokračování tradičních a neotřesitelných značek jako jsou Ulice, Ordinace v růžové zahradě a Cesty domů, které mají už dostatečně závislé diváky hladové na pokračování, se objevily nové seriály.

Televize Prima nasadila s velkou reklamou již v létě zbrusu nový seriál Svatby v Benátkách, který inzerovala v celostátních rádiích, na lavičkách, ale i na billboardech zarostlých křovinami v pražské Hostivaři a pak překvapivě na konci prázdnin se seriálem uhnula na nějaký jiný den a nasadila svou novou vlajkovou loď seriál Vinaři. Vinaře vidělo bezmála na 2 miliony diváků, což z ní udělalo nejsledovanější nedělní pořad. Předchozí seriál se přesunul na nějaký jiný den, což je jakási česká specialita, která se dělá vždy, když se nějaký projekt pohřbívá. Když se v Americe přesouvá televizní program, tak to znamená jeho konec.

Ve svém důsledku to neznamená nic jiného, než tradiční souboj skupiny Prima a Nova o prvenství na trhu, který trvá již několik let. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromé mediální stanice, hraje se o reklamní časy a jejich aktuální ceny. Dlužno dodat, že první půlrok roku 2014 byl ve znamení absolutního zmatku a naprosté nejistoty. Zoufalá situace na českém mediálním trhu stále hledá světlo na konci tunelu, protože každým dnem vypadávají další kostlivci ze skříně. Někteří novináři si z barvitého mapování této situace udělali vlastní živnost.

Zakazane uvolneni - Jana Strykova, Zuzana Stavna a Hana Vagnerova, foto Martin Straka

Prima sice vyhrála seriálový souboj minulou neděli, ale naprosto katastrofálně dopadá její snaha o filmovou tvorbu a její marketing. Nova suverénně zválcovala Primu pohádkou Tři bratři a i červnové nízkorozpočtové Zakázané uvolnění Jana Hřebejka porazilo primácký bulvární marketing maximálně komerční dvojky Bony a klid, který měl dokonce takovou pověst, že jsem mluvil s několika kinaři, kteří tento film odmítli zařadit do svého programu, aniž by ho vůbec VIDĚLI!!! Bulvár je zkrátka velmi dvousečný, skutečnost, že ho vyhledává cca 2 miliony lidí denně, neznamená nic jiného, než že zbylých 8 milionů ho nevyhledává a představa, že Ivan Jonák naláká diváky do kin, je oproti bulvární představě pro většinu lidí jednoduše nestravitelná.

Českým filmům se každopádně v televizních reprízách stále daří, minulou sobotu udělal nepříliš zdařilý film Signál z roku 2012 mladého režiséra Tomáše Řehořka na Nově u diváků bezmála 600 tisíc diváků, což je výrazně víc, než při jeho uvedení v kinech, nemluvě o třicet let staré pohádce Třetí princ s Pavlem Trávníčkem na Primě, která udělala ve stejném vysílacím čase v podstatě identická čísla. Nezájem o české filmy jsou v řeči čísel rádoby módní povídačky a výsledek typicky české „zpruzelé“ nálady hojně přikrmované na existenci ohroženými kulturními novináři. Bohužel těmto řečím podléhá řada lidí, kteří se sami pohybují v branži a často mě udivuje, jak si sami pod sebou podřezávají větev.

Filmy ale nevydělávají jenom při projekcích v kinech a při uvádění v televizi. Ponechme stranou merchandising a product placement, který je věcí každého producenta, je to o jeho šikovnosti a schopnostech a nikdo netvrdí, že je to jednoduché, ale podceňovat tuto činnost může jenom cvok nebo naprostý diletant. Ostatně pro většinu producentů je snazší žádat jako pomatenec o státní příspěvky a pak si do grantové komise ideálně sednout nebo spoléhat na štěstí, což končí buď vězením nebo alkoholismem, než se věnovat skutečné producentské práci, která musí být dlouhodobá a systematická a neměla by se omezovat jenom na kamarády a známé, ale směřovat do konkrétních míst a neomezovat se jenom na těch pár stejných obličejů v tuzemských televizích.

Jádro dlouhodobého a naprosto zásadního filmového odbytu se odvíjí od prodeje nosičů a legálních stažení, které tvoří nezanedbatelnou položku u plánování filmového projektu. V prvním desetiletí nového milénia byly nosiče tahounem celého bysnysu. A tady nám v Čechách ujel vlak. V podstatě jen kopírujeme nevraživost vůči on-line byznysu z USA a západní Evropy. Zářným příkladem je společnost Netflix, která je soustavně dezinterpretována v českých médiích, čestnou výjimkou budiž Forbes. Netflix byla v Americe původně zásilková půjčovna, které si žádná velká americká studia nevšímala dokud nezačala generovat pozoruhodné zisky. Ten okamžik nastal, když Netflix začal provozovat půjčovnu on-line, o které si všichni mysleli, že je to slepá kolej. Když se ukázalo, že ne, všechna studia Netflixu vypověděla smlouvu a zavedla si vlastní online byznys. Mimochodem když to udělal Disney, tak Netflix mohl jen tiše závidět, protože jeho výsledky byly mimořádné. Pro Netflix tak nastala velká volba jak z celé šlamastyky vyjít se ctí. Řešením se ukázal projekt House of Cards a později Orange is a New Black, tedy dva původní seriálové projekty sbírající prestižní Emmy.

Ale pozor, Netflix není TELEVIZE!!! Netflix není televizní společnost!!! Stejně jako není televize HBO! Seriály Hra o trůny nebo Californication nejsou TELEVIZNÍMI SERIÁLY!!! Jedná se o projekty na klíč realizované pro společnosti, které primárně vydělávají na poplatcích od uživatelů, kteří si předplácejí jejich služby. Zákazníci těchto společností jsou unaveni z produkce komerčních televizí, politicky korektních programů a stokrát recyklovaného archivu. Chtějí vidět projekty jako Sons of Anarchy nebo Boardwalk Empire. To jsou seriály, které patří k nejlépe hodnoceným seriálům současnosti a to jsou ty nejlépe hodnocené seriály. Televize za to opravdu NEMŮŽE. Televize je dnes dokonale bezzubý fenomén, kterému ujel vlak. Každá moderní televize, myšleno jako PŘÍSTROJ, se dnes připojí k internetu a v nabídce má kupu aplikací, které se dají sledovat. Je otázkou času, kdy si většina lidí sedne před televizi a ovladačem si najede na ikonu programové nabídky, kterou chce zrovna sledovat.

Současným trendem dravých producentů není nic jiného, než se svou firmou opanovat ikonu na nabídce chytrých televizí, mobilů a tabletů, kde nabídnou svůj program a současně opanují takovou část zábavního průmyslu, že ve svých realizovaných projektech do všech možných diváckých zařízení prodá výrobky partnerů od psího krmiva, alkoholu, dámských kalhotek až po hever.

Sluší se dodat, že za posledních několik měsíců investovala spousta ostřílených podnikatelů desítky milionů do online půjčoven a legálního stahování a jelikož je to černá díra, tak od toho dávají ruce pryč a lížou si rány. Tato platforma samozřejmě není mrtvá, spíš ještě nikdo uspokojivě nepřišel na to, jak by mohla uspokojivě fungovat. V Americe se pionýři tohoto průmyslu dočkali výsledků až po pár letech a mezitím se několikrát změnila pravidla. U nás jsme stále v džungli limitované pirátskými servery ulozto.cz a hellspy.cz, které profitují na cizích autorských právech a nebojácných teenagerech. Problematický je také server youtube, kde se české filmy sice těší statisícovým návštěvám, ale většinou se ani zdaleka nejedná o filmy s prošlými právy.

I při současném odlivu lidí z kin, který ale není způsoben ani tak nezájmem poptávky diváků, jako letošní objektivně horší kvalitou nabídky, klesajícím číslům sledovanosti televize a poklesu prodejů pevných nosičů se rozhodně nedá říct, že by byla situace tak kritická, jak se o ní někdy píše. Jsou funkční možnosti, jak filmy zprostředkovávat platícím divákům, neustále se konají tematické akce a filmové přehlídky, promítá se na netradičních místech formou zážitkových projekcí, filmy se promítají v dopravních prostředcích, dostávají se do tabletů, mobilů, notebooků a pochopitelně se objevují v nabídce českých volně šířených televizních kanálů a kabelových televizí.

Na závěr lze říct jedna věc, kterou má současný filmový a seriálový boom společný. U diváků uspějí projekty, které mají přidanou hodnotu, jsou obecně srozumitelné, vycházejí z reality, často jsou pozitivně motivační, řemeslně jsou naprosto bezchybné, trendem jsou také cynismus a nejednoznačné charaktery. Všechno ostatní jsou mýdlové opery, vata, potrava, kulisa k žehlení a promrhaný potenciál.