Harrisville, tak zní nové místo na horrorové mapě, které si od minulého víkendu budou navždy pamatovat milovníci horroru po celém světě. Přesně tam se totiž odehrává „V zajetí démonů“, film natočený podle skutečných událostí.
Námětem filmu je hrůzný příběh světově proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů Eda a Lorraine Warrenových, jež byli pozváni na odlehlou farmu, aby pomohli rodině terorizované temnými silami. V nejhrůzostrašnějším případu svého života, jenž jinak celkem mediálně sdílní Warrenovi tajili po celá tři desetiletí, jsou Warrenovi nuceni utkat se s mocnou démonickou bytostí.
Film byl natočen podle záznamů, které o případu pořídil manželský pár vymítačů démonů Ed a Lorraine Warrenovi v podání Patricka Wilsona (Watchmen – Strážci) a Very Farmigy („Zdrojový kód„, „Skrytá identita„, „Lítám v tom„). Rodinu obyvatel usedlosti Rogera a Carolyn Perronových, ztvárnily Ron Livingston, Lili Taylor a dcery – Joey King, Shanley Caswell, Hayley McFarland, Mackenzie Foy a Kyla Deaver.
V momentu, kdy američtí novináři dávali „V zajetí démonů“ do souvislostí s kultovním „Vymítačem ďábla“, tak spousta horrorových fanoušků vzala krvavé víčko od masové konzervy a založila si ho do diáře k datu premiéry. U nás v Čechách jsme měli situaci o to složitější, že ještě před pár týdny byl snímek vyškrtnutý z oficiálních kinopremiér, kam se ovšem s prvními nadšenými ohlasy velmi brzy vrátil. Jak to tedy se snímkem vypadá, je to příklad klasického „hype“ nebo tu máme co do činění s novodobou žánrovou klasikou?
Tak předně, manželé Warrenovi jako odborníci na paranormální jevy nejsou v Hollywoodu žádnými nováčky. Byli to právě oni, kdo dali do oběhu děsivý kultovní příběh, z kterého vznikla legendární horrorová série Amityville, mladší diváci znají možná nepříliš zdařilý remake „3:15 zemřeš“. Režisér James Wan díky prvnímu „Saw“ a hitu „Insidious“ patří mezi žánrové celebrity a vždy patřil k jejím obdivovatelům. Když mu nabídli skutečný příběh z Harrisvilleu na Rhode Islandu z roku 1970, co se odehrál rodině Perronových, který manželé drželi do té doby pod pokličkou, věděl, že má materiál s ohromným potenciálem.
Na příběhu je zajímavé to, že se do ohrožení nejen dostanou nejen Perronovi, ale také sami Warrenovi, kteří jim pomáhají. Démon, který se ve filmu objeví, patří mezi nejhrůznější zjevení, jež se dle mého soudu podařilo dostat na filmové plátno, a nebál bych se jít ještě dál. Wanovy režisérské schopnosti totiž film pasují mezi elitní členy horrorové rodiny tvořený snímky – „Kruh“, „Osvícení“, „Vymítač ďábla“ a „The Haunting“.
Scénář je dílem zkušeného tandemu Chada a Carey F. Hayesů, kteří jsou zodpovědní třeba za celkem slušný horror „Dům voskových figurín“. Ti se při psaní snažili zachytit neodvratné zlo zamířené proti dvěma rodinám, z nichž jedna je beze zbytku katolická a druhá sice věří, ale nikterak se v církevních strukturách neangažuje. Díky tomu dostává tento snímek podobu moderního horroru pro současnou sekulární společnost, která velmi často zapomíná, že existují kromě stavu bankovního účtu i jiné věci mezi nebem a zemím, kterým je úplně fuk, že ráno vstáváte do práce nebo věšíte prádlo (obojí pochopíte při sledování filmu).
Na celém projektu je velmi příznačné, že všem tvůrcům se námět velmi líbil, ale při čtení scénáře se všichni přistihli, že si ho raději čtou přes den. Ostatně v potemnělém sále jsme podle mého názoru tolik koncentrovaného děsu neviděli již drahnou dobu, a to si vezměte, že ve filmu neuvidíte prakticky žádnou krev ani hektolitry slizu. Wanovy se zkrátka povedlo geniálně koncentrovat atmosféru pořádné hrůzy a přitom obsáhnout to něco, v čem naprosto selhalo Kubrickovo „Osvícení“, tedy propracovanou stránku dobra, jako ekvivalent ke zlu. Film „The Conjuring“ je na rozdíl od „Vymítače ďábla“ filmem, který není za každou cenu cynický nebo útočný vůči katolické církvi, jež je poslední dobou až příliš snadným cílem.
Předně bych chtěl vyzdvihnout skutečně vynikající práci castingového režiséra, který velmi citlivě zamíchal hlavní hvězdy a herce s dětskými představiteli. Takhle přirozené a přesvědčivé výkony jsou v rámci žánru naprosto mimořádné a troufám si tvrdit, že promluví do oskarových nominací. V dětských hercích je třeba opět vyzdvihnout úžasnou Joey King, která po skvělém výkonu v Emmerichově „White House Down“ jistě nedá spát castingovým specialistům pro role dospívajících dívek.
Kameru měl na starosti tradiční spolupracovník Jamese Wana kameraman John R. Leonetti a myslím, že i v jeho případě se dá už směle hovořit o nominaci na Oskara. Takhle složitě komponované záběry jsem na plátně už hodně dlouho neviděl a místo prvoplánových lekaček se dočkáme skutečně pečlivě budovaného napětí ryze filmovými prostředky. Ruku v ruce si musí zasloužit pochvalu střihač a pánové a dámy ze zvukového departmentu. Tenhle film je bezpodmínečně nutné vidět v kině a ideálně v kině s co nejlepší zvukovou aparaturou.
Já byl na projekci s kamarádem a jeho přítelkyní, která si během filmu neustále zakrývala oči a můj kamarád, což je shodou okolností můj právník měřící ke dvěma metrům a vážící přes metráček několikrát během filmu poctivě nadskočil a přiznám se, že já taky a na konci filmu jsem si téměř vyndaval náhradní spodní prádlo.
„V zajetí démonů“ je letos suverénně nejlepším horrorem a dle mého soudu má slušně nakročeno ke dvojce a statusu žánrového klenotu. Pokud máte tento žánr rádi, tak určitě neváhejte.
V zajetí démonů (2013)
The Conjuring, USA 2013, režie: James Wan, scénář: Chad Hayes a Cary F. Hayes, kamera: John R. Leonetti, střih: Kirk Morri, hudba: Joseph Bishara, hrají: Patrick Wilson, Vera Farmiga, Lili Taylor, Ron Livingston, Joey King, Mackenzie Foy, Sterling Jerins, Steve Coulter, Shanley Caswell, Hayley McFarland,Kyla Deaver, Shannon Kook
112 minut, 2.35:1, ARRIRAW a digitál (2K), D-Cinema a 35 mm, barevný
