Habermannův mlýn jako němý svědek křivd a strachu

Do českých kin vstoupilo koprodukční válečné drama Habermannův mlýn, které reflektuje tragickou kapitolu našich dějin.

Mlynář August Habermann (Mark Waschke) si právě bere svou krásnou přítelkyni Janu (Hannah Herzsprung). Za svědka jim jde jejich dobrý přítel, hajný Březina (Karel Roden). August je úspěšný podnikatel německého původu, majitel mlýnu a pily, který zaměstnává celou řadu lidí od účetního Hory (Jaromír Dulava) až po dělníky na pile (Oldřich Kaiser, Radek Holub, Martin Stránský) a Jana dobrá křesťanka vychovaná v klášteře, která vyrůstala bez rodinného zázemí. Jsme v předválečných Sudetech. Čas plyne, obchodům se daří, lidé jsou spokojení, věnují se Sokolu, popíjí pivo a chodí do práce. V malém městě s více než 300 obyvateli je vše navenek v pořádku, každý pochopitelně prožívá svá soukromá trápení a radosti, ale soužití Čechů a Němců je bezproblémové. Habermannovi brzy přivítají na světě dceru. První rána nastane s Mnichovskou dohodou, kdy každý pochopí, že se něco stane a s vyhlášením protektorátu a příjezdem místního velitele SS Kozlowskiho (Ben Becker) je jasné, že nic dobrého to nebude. Válečné události odhalí charaktery jedinců a konec války ,,spravedlivé“ sousedské vypořádání.

Každý kdo sleduje tuzemskou kinematografii dlouhodobě, o tomto projektu už ví řadu let. Natáčení však mohlo začít až při vstupu německých a rakouských partnerů. Dokončení významně podpořila TV Nova poté, kdy film ignorovala Česká televize. Pro zajímavost na filmu se podílela i produkční firma legendárního světového režiséra německého původu Wernera Herzoga.

Na počátku projektu byla skandální kniha Josefa Urbana, která mapovala skutečný příběh mlynáře Habermanna, který byl v bouřlivých dne konce války zlynčován. Předesílám, že knihu jsem nečetl. Film napsal podle této knihy scenárista Wolfgang Limmer, ale filmaři v závěru titulků uvádí, že veškeré osoby ve filmu jsou smyšlené. Taková praxe je u kontroverzních témat naprosto běžná.

K režii byl nakonec osloven Juraj Herz (Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, Morgiana), kterého nikdo nemůže vinit z předpojatosti, protože je Židovského původu a zažil pobyt v koncentračním táboře. Herz film uchopil podle leitmotivů své tvorby – tedy o lidském zlu obecně a zlu jedince.

Téma odsunu Němců z oblasti Sudet je dodnes nesmírně ožehavé. V naší kinematografii jsme se setkali s jeho ideologickým komunistickým popisem v 30 případech majora Zemana, které nám každý pátek připomíná TV Barrandov, v krásném smutném filmu Adelheid scenáristy Vladimíra Körnera a režiséra Františka Vláčila, seriálu Zdivočelá země nebo filmu Krev zmizelého Milana Cieslara podle scénáře Vladimíra Körnera. U filmu Habermannův mlýn jsem získal pocit, že na plátně se odehrává příběh, který je skutečným popisem událostí, tak jak se staly. O tom, že toto téma bude předmětem polemiky je více než jasné.

Rád bych vyzdvihnul kvalitu postsynchronů a především akcenty hlavních představitelů, které jsou maximálně precizní. Film má na tuzemské poměry také velmi vydařený zvuk, který je bohužel jinak tradičním nešvarem českých filmů a tvorby obecně. Právě niterné herectví Karla Rodena tak zvukaři po několika tuzemských filmech nepohřbili (Kdo třeba rozuměl Rodenovi v Tajnostech, ať se přihlásí). Právě tyto drobné nuance totiž stojí za dobrým filmem. O hudební složku se postaral náš věhlasný skladatel žijící trvale v USA Elia Cmiral, který stojí za hudbou k filmům Ronin nebo Stigmata. Hudba je ve filmu plně funkční a navozuje správnou atmosféru. Je tedy více než jasné, že film je po technické stránce naprosto bezchybný.

Film má typově velice přesně vybraný casting, Habermann je řádný árijec ála Old Shatterhand, Březina je rovný ostře řezaný lesní muž, Jana má z profilu zcela zřetelné židovské rysy a starosta se svou býčí šíjí a předstíranou dobrotou plní přesně archetypy, které bylo zapotřebí obsadit. Třešničkou na dortu je fantastický výkon Jana Hrušínského, který zde i na malém prostoru uhraje roli, u které jsem si úplně představil, že Herz měl na mysli připomenout postavu Rudolfa Hrušínského ve Spalovači mrtvol.

Habermannův mlýn je filmem přelomovým, který rozpoutá společenskou diskusi a jsem velice rád, že se toto téma dostalo v takové kvalitě na filmová plátna. V rámci letošní tuzemské tvorby je to jednoznačně film roku.