Francouzské komediální drama Nedotknutelní staví na oblíbeném tématu komedií, což jsou protiklady. Ve Francii si tuto podívanou nenechalo ujít 20 milionů diváků a v Německu hodně přes 8 milionů!
Scéna z filmu Nedotknutelní
Sportovní vůz projíždí místy, kde zemřela Lady Diana a už v tom místě je něco zlověstného. Na předních sedadlech sedí ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe a za volantem je Driss, typická ukázka dnešního nezodpovědného třicátníka ze sídliště. Už z prvních minut je jasné, že je mezi oběma muži zvláštní pouto, byť není na první pohled přímo vřelé. Ostatně je mezi nimi značný věkový rozdíl a naprosto odlišné společenské postavení. Před nějakou dobou se Philippe snažil sehnat sociálního pracovníka a Driss, který pro tu práci neměl nejmenší kvalifikaci se mu nakonec zdál jako nejvhodnější kandidát. Situace je o to bizarnější, že Driss se právě vrátil z vězení a jeho vlastní matka jím pohrdá.
Film dvojice režisérů Oliviera Nakache a Érica Toledana je volně inspirovaný osudem někdejšího obchodníka se šampaňským Phillipa Pozzo di Borgo, ale je v něm jistě spousta autorské licence, což je patrné i vzhledem k závěrečnému obrazu, kde oba pány vidíme na plátně.
Film se stal nejúspěšnějším snímek Evropské unie loňského roku a postavil se po bok takových megahitů jako Taxi nebo Erasmus a spol., které uspěly i u domácího publika. Dost ale superlativů a vychvalování, protože před námi stojí dost klíčová otázka. Jaký je vlastně ten film?
Velmi dobrý přátelé a nebál bych se říci, že dokonce vynikající. Abych byl upřímný, tak podobnému typu filmů nikterak nefandím. Viděl jsem film Než si pro nás přijde s Jackem Nicholsonem a Morganem Freemanem a sice nebyl špatný, ale nebylo to úplně ono. Navíc nepatřím mezi diváky, kteří se u filmu rádi dojímají, protože si toho užiju dost v běžném životě.:-) Hlavně u zpráv samozřejmě.:-) Nedotknutelní jsou výborný snímek v tom, že se naprosto neočekávaně zbavují klišé a především hrají na city. Jedním dechem ovšem dodávám, že tím správným způsobem. Nedotknutelní nejsou vyděračským filmem, jistě jsou moralitou, ale moralitou nenásilnou a v dnešní době jistě potřebnou.
Skutečná síla filmu je v hereckých výkonech. Oba pánové hrají na maximum a mají ohromné charisma. Osobně obdivuji proměny, kterými herci prochází v průběhu filmu. Dovednosti, které mě oslovily nejvíc nebudu jmenovat, protože bych musel prozradit určité dějové zvraty, a to bych nerad. Zvraty v tomto druhu filmu nejsou samozřejmé a filmaři zde projevují velkou dávku filmové kombinatoriky. Jeden z nejlepších filmařů současnosti Jean Pierre Jeneut při natočení filmu Příliš dlouhých zásnub velmi poctivě pracoval s retrospektivou a filmaři v Nedotknutelných sice takovou potřebu přímo nemají, ale v jedné scéně, kdy je třeba lámat chleba ukáží nebývalé množství invence.
Nedotknutelní jsou vynikajícím snímkem, který je dnes na databázi imdb.com v hodnocení skutečně mimořádně vysoko a pokud se podíváme na celosvětové tržby je to až neskutečné, kam se může malý film tohoto formátu vypracovat.
Nedotknutelní (2011)
Francie 2011, Režie a scénář: Olivier Nakache a Éric Toledano, hudba: Ludovico Einaudi, kamera: Mathieu Vadepied, střih: Dorian Rigal – Ansous, hrají: Francois Çluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Clotilde Mollet
112 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný
Cézar – nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Omar Sy), nominace na Cézara - nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Francois Çluzet), kamera, režie, střih, film, scénář, zvuk, nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Anne Le Ny), David – nejlepší evropský film
