Michala Viewegha považuji za jednoho z nejtalenovanějších současných českých spisovatelů. Trochu mu vyčítám, že svého talentu nevyužívá k tomu, aby psal vrcholnou literaturu - že je příliš podbízivý, komerční, konzumní. Jednu výhodu to ale má: když se nejčtenější autor pustí do věci, o níž stojí za to psát - je čten. Zvlášť když udělá z ožehavého problému strhující literární dílo. Literatura má totiž proti novinařině jednu obrovskou výhodu: člověk, aby věci pochopil, je musí pochopit i emocionálně. Suchá fakta většině z nás často nestačí... Vieveghovi bych přál, aby dopadl jako Gershwin, který začínal šlágry a končil symfonickými básněmi.
Viewegh sám v úvodu knihy-šlágru píše: "Zamýšlel jsem napsat fiktivní thriller, jenž dodrží všechna pravidla žánru (včetně zábavné nadsázky), ale současně vysloví tvrdé pravdy o současném Česku plném zkorumpovaných politiků, loutkových soudců a státních zástupců, bezcharakterních primátorů a zlodějskcýh starostů, policejních gangů a gangsterských podnikatelů, všehoschopných mafiánů a jejich bodyguardů (bývalých policistů), vekslácko-estébáckých ekonomických klanů, cynických lobbistů, podivných bezpečnostních agentur, skrytých kamer a tajných odposlechů, stamilionových provizí, výhružných esemesek, záhadných směnek, akcií na doručitele, ilegálních stranických kont a černých stranických duší, vytunelovaných bank a fondů, podivných konkurzů, podstrčených pistolí, neobjasněných únosů, nevyšetřených vražd a vražd vydávaných za sebevraždy, vojenských zásahů v redakcí televizí a tak dále a tak dále."
Po přečtení knihy snad (emocionálně) pochopí i ti dodnes spokojení - ti, co stále nechtějí vidět, nechtějí slyšet.
Snad alespoň část z nich pochopí, že je proti tomu třeba i n ě c o d ě la t.
(Je to vlastně dovětek k mému předchozímu článku. Omlouvám se, že jsem ve své stařecké a postboreliotické roztržitosti překlepl Landu na Jandu. Nepravdaneláskařovi Jandovi, kamarádovi Klause, se ovšem neomlouávm - pamatuji si dobře jeho konflikt s pravdaláskařem Krylem. Stejně tak bych se nikdy neomluvil Zemanovi, kdybych ho překlepl na Tuzemana nebo Tuzemáka.)
