Většina z nás zírala, někdo s konečnou platností prohlédl, někdo si zase řekl, že je to vlastně dobře, že se tenhle hnůj vyvalil. I když se v tom ve všem nelze dost dobře vyznat, přece jen jisté závěry udělat lze, například, že česká politika je na tom hrozně...
Kočí sice díky svému mládí neunesla tíhu moci, na druhé straně je ovšem možná typickým exemplářem nejen našich politiků, ale též našich současných mladých lidí. To, jak se tato dosud milá "VV blondýna" vybarvila, podezdřele koresponduje s narůstajícími negativními jevy mezi jejími vrsteníky - se všeobecným sobectvím a bezohledností (halícími se do roucha "moderního" individualismu). Když se to přežene, mohlo by se říci, že to, že VV blondýny jsou blondýnami špinavými, indikuje, jak špinavá je všechna naše "ta dnešní mládež".
Z toho lze dovodit: nedělejme si ilzue, že nás zkažené a do stereotypů upadlé starší a staré spasí naše české bouřící se mládí. Že nemoc společnosti je chronická a předává se z generace na generaci. Že bychom si měli vzpomenout na studentské vůdce z Listopadu 89, z nichž téměž všichni zklamali. Že mnozí se vybarvili podobně jako Kočí, že mezi ně patřil i Langer atd.
Podle mého názoru jsou ovšem naši dnešní mladí různí a je mezi nimi řada po všech stránkcáh skvělých lidí. Občas se mezi nimi pohybuji a je mi mezi nimi nevýslovně dobře. Pozoruji "jen", že někteří upadají do beznaděje a pasivity (stejně jako celá společnost, jak ukázal jeden z posledních průzkumů veřejného mínění) nebo že chtějí emigrovat, neboť "tady se nedá žít".
To je krajně varující. Možná nám teď zvoní hrana: jestliže naše současná krize upadne do nového útlumu, do nového odlivu mozků apod., máme asi zaděláno opět nadlouho, ne-li "na věky". Poučná je v tomto směru například Itálie, kde se od 2. světové války vystřídal bezpočet "demokratických", avšak nic podstatného se nezlepšilo.
Vzpomínám si, jak mně a několika mým spolužákům domlouval v roce 1969 náš bývalý třídní učitel: "Chlapci, neemigrujte, někdo slušný tu musí zůstat... a hlavně něco dělat!"
