Liberalismus je spjat s libertas neboli svobodou. Je ovšem pravdou, že pod praporem svobody bylo v dějinách napáchono i mnoho zla, vyplývajícího mimo jiné z jejího zneužití mocnými a nepochopení masami.
Nevýhodou svobody je, že je jako pojem téměř neuchopitelná. Snad nejvíc pomůže, jestliže svobodě porozumíme jako poznané, pochopené a vnitřně přijaté nutnosti. Nebo pokud uznáme Masarykovo, že "moje" svoboda má své meze a musí být, stejně jako liberalismus, uměřená.
Liberalismus může být levicový, středový i pravicový. Může vést k anarchii i k autokracii. Má ovšem ve vínku svobodu pro všechny, to je pro chytré i méně chytré, znalé i méně znalé, čilé i méně čilé, bohaté i méně bohaté, a proto v zásadě směřuje k pravici, "fandí" těm, kdo mají větší možnosti a na ostatní rád zapomíná. Nebrání lidskému sklonu nemít pořád dost a v honbě za mít nejvíc zneužívat demokracii. Jak říká filosofka M. Neudorflová, ve vystupňované podobě "liberalistické vnímání života a pokroku (podobně jako marxistické) stojí převážně na ekonomických, materialistických filozofických základech a přehlíží i naprosto ignoruje mravní, duchovní a kulturní dimenze lidského života... Všechny nedemokratické aspekty liberalismu se vracejí v podobně neoliberalismu a ideologie postmodernismu, která prosazuje atomizované vnímání reality, důrazu na nepodstatné, jednotlivé, bez hlubších souvislosti..."
Neudorflová dovozuje, že rozbujelý liberalismus demokracii a svobodu řadových lidí de facto nepotřebuje a jsou mu v mnoha ohledech dokonce na obtíž. Lze dodat, že mu nejlépe vyhovuje držet řadové lidi v nevědomosti, dát jim pouzeí "chléb a hry" - pak dají pokoj.
Působení našeho prezidenta, dříve premiéra Klause je toho tragikomickým, spíše však tragickým příkladem. Jeho Občanská demokratická strana byla vždy spíše stranou neobčanskou a nedemokratickou. Vzpomeňme, že byla od počátku autokratickou "stranou jednoho muže" a že vždy brojila proti občanským aktivitám a hnutím, které označovala za "ulici".
Ve starých demokraciích (severoevropských a americké) se doposud většinou dařilo držet liberalismus v racionálních a do jisté míry opodstatněných mezích. S krachem levicových "zlatých" šedesátých let minulého století a s nástupem postmodernismu se však však tyto meze začaly hroutit. Což všeobecně vzbuzuje obavy, mimo jiné proto, že do prostoru, který modernismus vyklidil, se nyní dere islámský fundamentalismus (a na rozdíl od postmodernismu v něco věří a tím se aktivuje).
Neudorflová oprávněně klade liberalismus do blízkosti marxismu. Liberalismus může být přirozenou ideovou součastí jen v zásadě zdravých společností, jimiž donedávna staré demokracie byly. Ovládne-li však nezralé, nemocné či polonemocné společnosti, může zapůsobit katastroficky, stejně jako zapůsobil marxismus-leninismus v Rusku, které před bolševickou revolucí v žádném případě zdravou demokracií nebylo. Proto se tam marxismus-leninismus (velmi brzo) proměnil v stalinismus, jeden z nejhorších a nejzločinnějších režimů v dějinách.
A co udělal Václav Klaus? Užil neoliberalismu na po všech stránkách nezralou a nezdravou (i zde je paralela: stalinismem zdevastovanou) společnost, jíž jsme když nastupoval k moci nepochyně byli.
Výsledky dnes vidíme, ať se ohlédneme kamkoli.
Co tomu říkáte, mladí pravičáci-neoliberalisté? Co tomu říkáte, pane Bárto, se svou (údajnou) úctou ke Klausovi?
