Je to nezpochybnitelná historická a sociologická úchylka: vždy platilo, a v celé civilizované části Evropy to platí dodnes, že mladí lidé preferují levici. K mládí ovšem patří i sklon k extremismu, a zde (mírně řečeno vyhranění) hippies a mladí levičáci v "zlatých šedesátých" letech minulého století nadělali skoro víc škody než užitku: zákonitě přišla jimi zmobilizovaná reakce v podobě neoliberalismu a postmodernismu, v němž žijeme dodnes.
Hippies a levicoví liberálové šedesátých let ovšem nebyli zdaleka všichni radikální a navíc většina z nich z toho později vyrostla a posunula se k sociálním demokratům nebo k Zeleným, někteří i k pravici. Mám s tím osobní zkušenost, neboť jsem o prázdninách v letech 1968 a 1969 mezi nimi žil, v Západním Berlíně, v komunitě v šestipokojovém bytě, v němž skoro v každém pokoji visel plakátový obraz Marxe, Maa nebo Che Guevary (nebo od Muchy, který tehdy také "letěl"). Nevím, nakolik podléhám "za našich mladejch let bejval svět jako květ", ale byla to nejkrásnější doba mého života a mohu snad zcela zodpovědně říci, že jsem tam potkal i tak skvělé lidi jako už nikdy potom a že jsem proto už nikdy nezůstal typickým Čechem (nikdy jsem se ovšem nestal vyhraněným levičákem).
To, co u nás dnes letí, co diktuje "imagologie doby" jak by řekl Kundera, je pravý opak. Vysvětluji si to přirozenou reakcí na komunismus, zejména ovšem masívním vymýváním mozků prováděným "modrými komunisty" v čele s (podle mne "nesmírným" ... ) Klausem, kteří ovládli média a školství. Za jednoho z gaunerů, kteří napáchali největší škody, považuji ředitele Novy V. Železného, pak už snad jen bulvár, reklamu aj. I proto jsme dopadli jak jsme dopadli, proto u nás už nejméně patnáct let panuje "blbá nálada".
Naši mladí lidé si zřejmě neuvědomují, že všechno, ať to byl budhismus, řecká demokracie, křesťanství, islám, reformace a dokonce i původní liberalismus (tím, že vystoupil proti feudalismu), vždy přicházlo zleva a bylo nositelem pokroku a ozdravných myšlenek. Teprve následně se vždy deformovalo pravicovou reakcí - dnes "novým feudalismem", "novým řádem světa".
Protože i u nás, v jednom z odnepaměti nejlevicovějších národů na světě, došlo po roce 1989 k pravicové reakci (k "ukradené revoluci", "nové protirefromaci") spojené, a týká se to právě hlavně dnešních mladých lidí, s vymýváním mozků, a i proto jsme šli prakticky ve všech negativních statistikách postupně níž a níž.
Žádného ekonomického zázraku jsme se nedočkali, jen rozštěpěné společnosti. Snad jsme nyní na odrazovém dně, snad už je teď tak špatně, aby už mohlo být už jen lépe. Znamená to přiznat váhu slovům jako je solidarita, morálka, "vyšší princicp", nesobeckost, nadosobní ideály, vlastenectví a ohled na (celou) společnost.
