Na Novinkách se dnes objevilo: "Komunista popírá, že by chtěl věšet pravičáky... Na facebookovém profilu Jaromíra Petelíka, který je asistentem místopředsedy KSČM a poslance Jiřího Dolejše a zasedá v zastupitelstvu Prahy 8, se objevilo velmi ostré vyjádření namířené proti pravicovým stranám a jejich voličům." Ještě zajímavější jsou ovšem ohlasy v diskuzi pod článkem (je to malý statistický vzorek). Názor s nejvíce souhlasnými hlasy (+2094): "No, takové ty metylové podnikatele, tuneláře, lobisty, zkorumpované politiky, přeběhlíky, mafiány, kmotry, zloděje, neplatiče daní - jejich 'odkloňovatele', ty, co mají konta utajené ve Švýcarsku, vrahy a další potřebné pro zvolení pravice? Co s nimi, že? Lidem jsou k ničemu, jedině tak ke škodě." Názor s nejvíce nesouhlasnými hlasy (- 569): "Skončí to tam kde to začalo... u koncentračních táborů, které už už začaly vznikat po území celé republiky pod vlajkou komunistů."
To jen na úvod. Co je důležitější: začíná se zdát, že po polistopadovém, typicky porevolučním obratu z extrému do extrému, "z bláta do louže", jsme přešli od dějinně víceméně stabilní levicové orientace na orientaci pravicovou a že ta - opět v typickém dvacetiletém cyklu - nyní končí.
Kdo nevěří: Až do roku 1848 jsme byli národem prostých lidí, proletářů (dělníků, rolníků plus chudých úředníků, učitelů atd.). Podnikatelská a vůbec bohatší česká vrstva se začala vzmáhat (jak k tomu vyzýval i Karel Havlíček) až koncem 19. století, a přestože tento trend pokračoval až do roku 1948, zůstali jsme i tak národem převážně levicovým. Ani prvorepubliková pravice nebyla pravicí v plném slova smyslu, například Švehlova "pravicová" agrární strana byla hlavně stranou venkova, od prostých sedláků po velkostatkáře. Díky levicové a tehdy i prosovětské orientaci společnosti si mohl Beneš (který byl smýšlením levicovější než Masaryk) v roce 1945 dovolit zrušit všechny pravicové strany (argumentem bylo, že se zprofanovaly kolaborací s Němci) a obešlo se to bez větších protestů. Komunisté si po roce 1948 zase mohli dovolit změny, které byly nejrozsáhlejší v celém sovětském Východním bloku; na rozdíl od sousedních Madarů a Poláků jsme nezachovali ani drobné živnostníky - byli jsme nejzglajchšaltovanější zemí "socialistického tábora". V roce 1968 naprostá většina národa podporovala "socialismus s lidskou tváří" a ani ti nejprozíravější nepředpokládali, že bychom se v budoucnu posunuli dál než k socialismu severoevropského typu. A ani Sametová revoluce zpočáku nepočítala s čímkoli jiným ("Komárek na Hrad!" atd.), a jak dnes většina z nás lituje, skončila jako "ukradená revoluce".
Ať již bude náš další vývoj jakýkoli, jen proboha ať to není opět z bláta do louže!
