Jak všichni víme, po Lisotpadu se naše společnost rozštěpila a dostala se do celé řady konfliktů (a už jen to ji výrazně oslabilo, jak na vnitřním tak na mezinárodním poli). Jedním z ústředních konfliktů byl mezi "naivními" "pravdaláskaři" a "realistickými" "nepravdaneláskaři".
Tento střet se též vedl na polaritě levice-střed-pravice. Nejvíc pravdy bylo - jako v celých dějinách - někde mezi levicovým středem a středem, nejvíc nepravdy a nelásky bylo vlevo (komunisté) a vpravo (ODS, později plus TOP 09), a obě tyto "úderné", rozhodné a "názorově jasné" extremistické síly bily nejen do sebe navzájem, ale snad ještě efektivněji do středových sil, neboť to byl jejich společný nepřítel (a proto se proti němu někdy i spojovaly) a protože všichni extremisté potřebují jakéhokoli nepřítele snad ze všeho nejvíc. Ne každý si pamatuje, jak sprostým demagogickým pomluvám, nálepkám a lžím byli vystavenii dva za našich nejlepších polistopadových středových politiků Josef Lux a Ondřej Liška - je mi skoro zle, když si na to vzpomenu.
Nyní v Senátu vyhrál nejen pravdaláskař Láska a komunisté vyhořeli, ale celkově ve volbách, stejně jako v těch předchozích, zvítězili středoví až středoleví pravdaláskaři.
Komunisté se sice jinak drží, hlavně ovšem proto, že mohou dál hlásat nenávist.
Pravice jako celek dostala "zahulákat". Moc bych si přál, aby natrvalo.
Přece jen nejsme tak hloupí, jak se zdálo pětadvacet let.
