"Polemika" s J. Vanýskem k článku Největší z nejvíc poplivaných

Na článek Alfons Mucha, největší... http://slama.blog.idnes.cz/c/128407/Alfons-Mucha-nejvetsi-z-nejvic-poplivanych.html, mi přišly vesměs kladné odezvy, jedna, shodou okolností od mého přítele režiséra Jiřího Vanýska však byla spíše kritická. Protože Jiří zdaleka "nemluvil z cesty", pokládám za korektní článek doplnit o naši diskuzi; s jeho souhlasem a ve víceméně neučesané podobě.

Ahoj Bohoušku,
mám knížku o mytologiích, těch slovanských je tam minimálně, krčí se vzadu a jsou na několika stránkách tlusté knížky; podívej se na to a zjistíš, že skoro žádné nejsou S řeckými a německými je nelze srovnat, vedle nich prakticky neexistují ...
Milý Jirko,
nevím, od koho je ta Tebou zmiňovaná kniha, ale pokud je to Neslovan, je mu možná slovanská mytologie jednoduše u zadku(?). Samozřejmě, Slované, jako věčně zaostávající (protože Západ, který navázal na Římskou říši, byl většinou o krok vpřed) jsou málo doložení, ale to podle mne neznamená, že by si své neprožili. Silná je snad mytologie ruská, též vyjadřovaná malíři atd. Pokud se jedná o falzifikaci mýtů, mýty jsou jen mýty a samy o sobě jsou menšími nebo většími falzifikacemi, jak je vidět dodnes. Pokud si z nich vezmu cosi krásné, archetypické atd. a nezastírám, že je to mytologie...
Ahoj Bohoušku,
nevyjadřoval jsem se k Muchovi, jen k větě: "Slovanská mytologie má dodnes stejnou magičnost a sílu jako jiné mytologie, jako například mytologie řecká nebo germánská." Mám stále dojem, že to je jen účelové (a ne zcela pravdivé) tvrzení, které má podpořit naplánované vyznění článku.
Postavy slovanské mytologie, které by byly opředeny pavučinou tajemna a mýtů a pověstmi o jejich hrdinských činech, byly dávno zapomenuty. Hrdinské ságy (pokud někdy existovaly) jsou ztraceny a není mi znám žádný věrohodný spis, který by mýtické příběhy vyprávěl. Přesto však zbyly trosky těchto
příběhů. Jsou proti příběhům germánské či řecké mytologie pouhou drobností, avšak o nic horší. Jejich zmizení snad zavinila křesťanská kolonizace, snad časté zmítání Slovanů ve víru dějin, kdy jednou byli utlačovanými a jindy zase utlačovateli (nutno přiznat, že u Západních Slovanů převažuje to první). Možná v Rusku, nebo jiné zemi, která nebyla tolik vystavena germánským vlivům, se mýtické ságy dochovaly. Žádná z nich mi však není známa. Nyní se pokusím shrnout trosky, které zbyly ze slovanské mytologie.
Upřímně řečeno, příběhy se nedochovaly žádné. Známe několik mýtických postav, některé notoricky známé, jiné neznámé a další zlidovělé natolik, že pronikly do pohádek a bajek, což jejich obraz dochovalo do dnešní doby. Zde předkládám seznam všech mýtických postav, které jsem vypátral. Doufám, že
jsem na žádnou důležitou osobu či tvora nezapomněl.

Baba Jaga: Ježibaba známá především z ruských pohádek. Byla známa svou velkou magickou mocí, dovedla ovládat zvířata i stromy. Pro Babu Jagu platí vše, co se o Ježibabách či Babách píše v sekci o Strašiudlech pod heslem Ježibaba.                                                                                                          Blud: valašská obdoba Krakonoše. Strážce valašských hor s nadpřirozenou mocí. Dovedl mást kroky poutníků, kteří chtěli přírodě ublížit, pomáhal lidem dobrým. Prý dokázal ovládat Bludičky.                Děvana: zvaná také Děva Zlatovlasá. Dcera Boha Peruna a Báby. Ztělesňovala moudrost a byla uctívána jako původkyně denního světla.                                                                                                              Diva: mýtická královna a vládkyně všech Rusalek, údajně velmi krásná osoba.                                     Gorjanin: považován za léčitele nemocí a chorob, pomáhal také poutníkům.                                           Kovlad: vládce všech permoníků, prý vlastnil veliký poklad.                                                                 Krakonoš neboli Rýbrcoul: vládce a ochránce hor Krkonoš, měl prakticky shodné schopnosti s valašským Bludem. Ještě připomenu, že tak jako Krkonoše měly vládce, stejně tak se vládci hor vyskytovali snad v každém větším pohoří. Z dalších můžu jmenovat například v Českých Brdech známého rytíře Fabiana.                                                                                                                                                  Mráz: stařec, vládce mrazu, přijížděl na spřežení bílých koní. Čeho se dotknul svou kouzelnou holí, to zmrzlo.                                                                                                                                                     Metelice: dcera Mráze byla zlá a napáchala často mnoho škod, škodila poutníkům na cestách.         Větrnice neboli Meluzína: Matka Duchů Větru.
Pták Ohnivák: bájný pták, symbol ohně, vystupující v mnoha pohádkách. Pravděpodobně analogie Fénixe.
Radoch: vladař z radhošťského hradu, který měl tři dcery. Lidi, kteří mu vadili, házel do skalní studně nedaleko Pusteven. Vlastnil sedm podzemních komnat na Čertových Mlýnech. Byl však nejen mocným vladařem, ale také mýtickým lovcem a čarodějem. Uctíval boha Radegasta. Byl vazalem knížete Rastislava. Setkal se se sv. Cyrilem, který jej převedl na křesťanskou víru.
Runa: žena Kovlada, vládkyně zlatých dolů.
Nenašel jsem nic, co by bylo srovnatelné (či mělo stejnou magičnost a sílu) s germánskou nebo řeckou mytologií. Nemám rád manipulace s fakty, a protože mě noviny a televize jimi denně bombarduje, jsem na ně už alergický.
Milý Jirko,
díky díky, i když vidím, že Tě poháněla alergie (ovšem jistě oprávněná). Myslím, že nejsme téměř v žádném sporu, pokud já uznám, což rád činím, že jsem se nevyjádřil nejlíp - měl jsem napsat, že slovanská mytologie není o nic slabší než... kterákoli jiná. A dát najevo, že není asi slabší v tom smyslu, jak si to Slované, přestože je to málo doloženo, prožili a co to pro ně znamenalo. Sám uvádíš: "Jsou proti příběhům germánské či řecké mytologie pouhou drobností, avšak o nic horší." To je snad nejpodstatnější.
Král Artuš také není zrovna dobře doložený, ale hýbe s náma dodnes, protože vyjadřuje archetypy, například, jaké to je, když ti kámoš šoustá ženu... Nějakých hrdinských činů se snad Slované dopustili.

Měl jsem jistě také uvést, když jsem kritizoval Čechy Čecháčky, že slovanství jim moc nevoní, jednak proto (nepádný argument), že se za ně trochu stydí, jednak proto (argument poněkud pádnější), že čistými Slovany my Češi zrovna nejsme.                                                                                                                 To ovšem podle mne, a zdá se že i podle Tebe, velikost Muchovy Epopeje nijak nutně nezmenšuje. Amici se plně hlásí k Soše svobody, jejíž umělecká hodnota je zřejmě nižší než Epopeje. Asi jde o to, když se k něčemu hlásím, zda je to projevem mé síly nebo slabosti či mindráku. Jistě si vzpomínáš, jak se vyprávěl vtip, že Slováci by rádi (za české peníze) vytvořili moře, aby se na něm mohla odehrát bitva Slovenského národního povstání...

 

 

Autor: Bohumil Sláma | pondělí 13.9.2010 11:54 | karma článku: 5,00 | přečteno: 585x