V celkově spíše pochmurném než optimistickém pohledu na současný svět se rýsuje 'malý' pohled na malou českou kotlinu: jsme nyní v poločasu Masarykových padesáti let, které nám předpověděl, když jsme budovali demokracii 1. republiky.
'Masarykova republika', trvající téměř na den 20 let, se ovšem po svém ustavení vyvíjela jinak než nedávná 'Havlova-Klausova' republika - nemusela obracet naruby ekonomický systém a neprošla dvacetiletým údobím rozkrádání veřejného majetku. Jedno však měla společné: Masarykovu podmínku (parafrázuji) "pokud budeme moci žít v klidu a nebudeme ohroženi zvenčí".
1. republika vlastně zažila jen několik málo šťastných let - kolem roku 1928, kdy jsme slavili desetileté výročí jejího vzniku, v atmosféře všeobecného optimismu, 'bezmindrákové' sebedůvěry a kdy jsme nepochybně byli mravnější než dnes. Měli jsme za sebou překonání řady velkých politických i ekonomických problémů (zejména snahy českých Němců o odtržení a Maďarskou republiku rad), a jiné problémy (s komunisty, se Slováky aj.) se teprve nepříliš viditelně vynořovaly. Byl zde i silný vliv samotného Masaryka, uznávaného vůdce a bytostného optimisty. Bylo též evidentní, že většina českých Němců se přiklonila k podporování republiky, zvláště když viděla, jak se vyvíjí Rakousko a německá Výmarská republika. Potom ovšem přišla světová hospodářská krize a nástup fašismus a nacismu...
Je tedy dnes hodně podobného i hodně jiného. Jsme nyní v roce 1928, 1945, 1968, 1989, 1999 (za prvních protestů proti polistopadovému vývoji, proti 'ukradené revoluci') nebo ryze v roce 2014? V každém případě se zdá, že začínáme znovu. A možná k tomu přispívají i 'dávné' provorepublikové tradice, kreré v nás doutnají, přestože jejich 'oheň' byl tolikrát zadušen drastickými bouřemi, naposledy Klausem a jeho Neobčanskou a nedemokratickou stranou.
Neboť teprve teď opět ožívá naše občanská a demokratická společnost. Bude znovu ohrožena zvenčí?
Nestrkejme hlavu do písku á la Zeman a Sobotka, když se tváří, že je zajímají především naše ekonomické potřeby a že například Ukrajina se nás nijak zvlášť netýká.
'Doma' potřebujeme hlavně dobře a široce informované (průběžně se vzdělávající), morálně integrované a v e ř e j n ě a k t i v n í lidi, kteří si, třeba sebeřadovějši, budou spolu s Masarykem říkat "i já jsem historie".
