Dnes po ránu jsem, už po kolikáte?, listoval v Hovorech s TGM. Hledal jsem tam něco jiného, zastavil jsem se však (už po kolikáté?) u Politiky:
"Říkáte, že zákon lásky platí stejně na politiku jako na život osobní.
Ovšemže platí; platí přece na celý život, pro všechno jednání a konání. Všechna rozumná a poctivá politika je provádění a upevňování humanity uvnitř i navenek; politiku, jako vše, co děláme, je nutno důsledně podřizovat zákonům etickým. Vím, že jsou politikové, hlavně ti, kteří se považují za náramně praktické a chytré, kterým se ten požadavek nelíbí; ale zkušenost, nejen moje, myslím, učí, že politika rozumná a poctivá, jak jí říká Havlíček, je neúčinnější a nejpraktičtější. Nakonec mívají tak zvaní idealisté vždycky pravdu a udělají pro národ a lidstvo víc než ti politikové, jak se jim říká, reální a chytří. Chytráci jsou koneckonců hloupí.
Jenže ve své době idealisté pravdu nemívají.
Někdy ne, někdy ano; i v politice boží mlýny melou pomalu, ale melou jistě. Mluvím-li o mravnosti v politice, myslím především na politickou taktiku a na celou administrativu; právě politická praxe musí být mravná – ovšem i politický program podléhá etice. Politiku, tak jako všecek život jednotlivce a společnosti, nemohu než pojímat sub specie aeternitatis.
Rozumí se: dost slušný a dokonce vznosný politický program napíše kdekdo. Něco jiného je znát administrativu a slušně ji provádět; a zase něco jiného je pochopit, oč v dané době pro stát a národ jde, ukázat v těžkých a osudových chvílích cestu, určit vhodný postup – a vést. V tom smyslu se mluví o politice vyšší a dělá se rozdíl mezi státníkem a politikem nebo politikářem."
Je-li jedním z kritérií lidské inteligence schopnost vyjádřit co nejvíc co nejstručněji, tato Čapkova-Masarykova slova jsou toho výmluvným dokladem. Snad též proto, že naplňuji i všechna ostatní kritéria.
Bezděčně si říkám: "Škoda, že je tu už nemáme... Jak to, že je dosud nikdo nenahradil?..."
