Po Listopadu 89, jak to bývá a jak je to nyní už zcela zřejmé, jsme v mnohém přešli z bláta do louže, v lecčems i z extrému do extrému. Zatímco v roce 1948 mohl Jan Masaryk pronést: "Vy... jsme se na Západ a z Východu přišlo ho...," dnes lze říci, že po Listopadu jsme "sežrali Západ i s navijákem", to je i s lecčíms špatným.
Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, i když je toho hodně: z extrémního levičáctví jsme přešli do pravičáctví, které neodpovídalo a dodnes neodpovídá dlouhodbým českým tradicím, z podpory kultury a vzdělanosti, byť selektivní, jsme přešli do "podpory" braku a primitivismu, z kolektivismu do egoistického individualismu - a v zahledění se do USA jsme zavrhli základní vojenskou službu. Přitom se stačilo porozhlédnout se "u nás v Evropě", například do Rakouska a Švýcarska, kde to mají vyřešeno mnohem lépe: mladí muži tam absolvují půlroční branný výcvik.
Při tom vždy platilo, a dokonce i za zdeformovaných podmínek totality, že "teprve vojna z kluků udělá muže" a že na vojnu dodnes většina bývalých vojáků vzpomíná v dobrém - vědí, že přinejmenším k něčemu to bylo dobré.
Nyní stačí porozhlédnout se po Česku: statistiky jasně ukazují, jak v české mládeži narůstají negativní jevy, prakticky ve všech parametrech, včetně poklesu fyzické zdatnosti a otužilosti a nárůstu obezity.
Přitom půlroční vojenská služba v demokratických podmníkách by mohla být prospěšná nejenom v "něčem". Nepřicházela by v úvahu šikana pramenící v dvouleté službě z dělení vojáků na "mazáky" a "zelenáče", zaměstnala by nezaměstnané mladé lidi (není snad nic horšího než být v mládí nezaměstaný!) a pokud by byla vedena pedagogicky školenými a psychologickým sítem prošlými důstojníky, mohla by napomoci přiznivému dozrání mladých mužů (i žen?).
V žádném případě neplatí "pozdě bycha honiti". Je třeba věc podrobit široké diskuzi, zejména mezi sociology, psychology a pedagogy - dobře pojatá vojenská služba by měla na pedagogické hledisko brát zřetel na prvním místě.
Mohlo by se začít podobně jako ve školství s experimentálními "třídami".
Mohlo by se vytvořit pro mladé lidi prostředí, které v nich nevytváří odpor.
Mohlo by se vycházet z tradic prvorepublikové armády. Na Československé legie, budované na sokolských principech, může být dodnes každý z nás hrdý, stejně jako na vojáky z 2. světové války.
Existuje k tomu i mnoho dodnes poučné literatury. Jako prolog přikládám text, který jsem začlenil do knihy Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012 (z brožury vydané přednostou Masarykovy prezidentské vojenské kanceláře brigádním generálem Silvestrem Bláhou v r. 1936):
„Masaryk hrál rozhodující úlohu ve formulaci naší branné politiky… Opakoval
to často už v Rusku, a také doma již ve svém prvním poselství znovu konstatuje,
že ‚naše vojsko, bojující na třech frontách, vybojovalo nám naši svobodu‘, a mluví
také o všenárodním systému účinné defenzívy, který v republice musíme vybudovat,
a zahrnuje do něho též aliance, populační politiku, tělovýchovu… Jak to již
za hranicemi řekl, chce, ‚abychom se stali národem, který se nebojí‘ ani v nejtěžší
situaci…
Armáda se musela budovat, aby byla silná hlavně vědomím svého úkolu obrany
státu a prodchnuta duchem národního vědomí a sebevědomí… Masaryk, tvoře naši
armádu za hranicemi i v republice, mluví důsledně o ‚demokratické armádě‘… Naproti
tomu však základní kvádry armádní stavby nemohou být porušeny… kázeň,
soudržnost, pěstování vojenské tradice, vojenského kamarádství a jiné vojenské
ctnosti… Masaryk je pro pevnou kázeň, avšak veliteli ukládá odpovědnost, aby
prováděním této kázně neporušil některé základní mravní vlastnosti, které musí mít
voják v demokracii. Pozoruhodný je tu Masarykův výrok o ‚bratrství smrti‘, které
dává vyšší náplň ctnosti vojenského kamarádství a soudržnosti… Masaryk si je
vědom toho, že se toto nové a prospěšné zanese do armádní organizace novou výchovou…
že kasárna jsou cvičištěm a pokračovací školou… že je nutno být /též/
svrchovaně opatrným a nedělat demokratizaci pro demokratizaci a že je nutno myslet
na to, aby se způsobilost vojska v boji neoslabila a věčně platné armádní zásady
neporušily… Tuhý spartánský život plný sebezapření mu imponuje…“
