Když jsem před několika lety poprvé uslyšel, že naše tajné služby hlásí narůstající počet u nás se pohybujících agentů KGB/FSB, nijak zvlášť mne to neznepokojilo. Ruská politika, stejně jako proruská politika Klause, Zemana a našich komunistů, byly totiž ještě víceméně zahalené, "nevybarvené". Nezávisle na tom mne ovšem začalo znepokojovat, když se zprávy o narůstajícím počtu ruských agentů na našem území množily.
Ruské, původně sovětské tajné služby (Čeka, GPU, OGPU, NKVD, KGB) u nás podle doložených svědectví začaly působit už těsně po vzniku 1. republiky, a to ruku v ruce s přímou i nepřímou prosovětskou propagandou. V obojím byli Rusové vždy mimořádně vyspělí, v kontrastu se svou celkovou zaostalostí. Brzo po roce 1917 byli na špíčce světového vývoje ve filmovém průmyslu, hlavně z toho důvodu, že film byl nejúčinnější zbraní jejich propagandy, neboť většina tehdejšího ruského obyvatelstva byla negramotná. Do roku 1938 u nás ruské agenty převýšil pouze počet německých agentů po Hitlerově nástupu k moci. I v letech 1938-1945 bylo u nás ruských agentů "překvapivě" mnoho (a jedna z jejich hlavních náplní práce bylo udávat naše nejlepší lidi gestapu). Po roce 1945 jich byl už bezpočet a nejednalo se jen skryté agenty. Mimo jiné řídili naše komunisty, což trvalo minimálně do roku 1989. Snad nejvíc jich bylo za nástupu normalizace po roce 1968, kdy byli k rozpoznání i v ulicích.
Není jasný či dostatečně viditelný rozdíl mezi skrytými a otevřenými agenty; není ani dostatečně viditelný rozdíl mezi ruskými a českými kolaboranty. Poznáte je jen podle velmi podobné mluvy.
