Byli tři otcové kupónové privatizace: Václav Klaus, Dušan Tříska a Tomáš Ježek. Jako Boží trojice; Bohem byl Václav Klaus. Jediný, kdo později projevil alespoň náznaky sebereflexe a z ní pramenící lítosti, byl Tomáš Ježek.
Klaus ze sebe sice u nás i ve světě udělal otce myšlenky, ale s nápadem přišli Tříska s Ježkem a Klaus ho zpočátku odmítal, jednak proto, že nebyl jeho (což bylo pro něj typické), jednak proto, že znamenal, že na privatizaci se mohou podílet i "obyčejní" lidé. Potom si ovšem uvědomil, že mu za to zatleskají a že mu to vyhraje volby.
Tomáš Ježek dnes říká: "Ten zakopaný pes byl v zákoně o investičních společnosteh a fondech... Zakladatel fondu, tou chybou nebo tou změnou, tím ďábelským detailem... mohl nakládat s cizím majetkem jako s vlastním, a taky že nakládal... Tu díru tam udělali oni, Tříska s Klausem... a tím vlastně otevřeli vrata těm svým Kellnerům a dalším a dalším."¨¨
"Dábelské detaily" - drobné a pokud možno drobným písmem vložené věty záludně vložené do záplavy jiných - jsou dnes dnes všeobecně známy. Zejména si je uvědomují ti, kdo je přehlédli a doplatili na to. Na Klausovu privatizaci jsme až na výjimky doplatili všichni, a to nejen ekonomicky, ale po všech stránkách: Kellnerové a zejména Kožení a Krejčířové znamenali, že se u nás rozmohl plevel. A jak každý zahrádkář ví, plevel je úporný, agresivní a dusí ušlechtilé rostliny.
Zpočátku čistá a téměř levicová kupónová privatizace se tedy stala úplně a špinavě pravicovou. Jev otočení z leva (aby nachytali "ptáčky") do prava se v dějinách opakuje jakoby donekonečna. Ještě většími mistry než Klaus byli snad jen Napoleon a Hitler.
Dodnes jsme se z Klause a jeho dcery ODS nevzpamatovali.
