Bohužel to tak na světě chodí: do popředí se až na výjimky nedostávají ti nejlepš íči nejkvalitnější, ale ti co jsou hnáni svým nezdravým, přebujelým egem. Lze těžko najít přesvědčivější příklad než jakým je náš pan prezident, a kdo jen trochu umí prohlížet clonu věcí, nemůže nesouhlasit, že je jím i "intelektuál" mons. Halík.
Když jsem byl kdysi jako student poprvé na stáži v psychiatrické léčebně, byl jsem šokován tím, jak jednotliví "blázni" vidí do druhých, ale sami sobě ani na špičku nosu. "Von si myslí, že vymyslel perpetum mobile," smál se jeden jednomu, ten zase naprosto jasně chápal, jaké bludy produkuje on.
A náš pan prezident, když si tentokrát pro změnu vzal na mušku "intelektuála" Halíka, také cosi správně uviděl - a Halík taktéž. Oba použili demagogie, ale ta přece boduje. „Mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou mediální ekvilibristiku ve druhém),“ prohlásil Klaus. Což je demagogie (jako u něj téměř vždy) obratná, neboť se opírá o zrnko pravdy ("mediální ekvilibristika"), ale záludně útočí na celek. Mons. Halík se zase vyznamenal učebnicovou nálepkou: "Klausovy názory stále více blíží myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků," což silně připomíná praktiky komunistů.
Přátelé, nenechme se, slušně řečeno, ohlupovat žádným z nich. Pokud si někdo nevidí na špičku nosu, tak je to pouze to nejviditelnější. Je ovšem zakonité a kategorické, že se musí mýlit i v moha jiných věcech, a to zcela nezávisle na tom, jak je vzdělaný, chytrý a jak to umí podat.
