Pravědpodobně si mnoho demostrujících studentů - a dokonce ani jejich učitelů - plně neuvědomuje, že nejde jen o školné či o nezávislost vysokého školství.
V první řadě si jen ztěží mohou plně uvědomit, že demonstrují proti celkovému úpadku nejen školství, ale celé kultury a celé společnosti - jsou příliš mladí, nemají zažité, jak vše po Srpnu 68 i po Listopadu 89 plíživě upadalo; nemají srovnání.
Ne každý z nich si uvědomuje ledovec, jehož je špičkou. Tím ledovcem je celková frustrace společnosti.
Jen zcela málokodo si uvědomuje, že "nepříjezd" Václava Klause do Brna (pod záminkou, že nechce být "záminkou pro laciné politické útoky") byl symbolický - že symbolizoval nejen jeho "odjezd" z politické scény, ale též z historie.
Že jeho politické vítězství nad Václavem Havlem bylo (z historického hlediska jen velmi) krátkodobé.
Stefan Zweig v novele Svědomí proti násilí píše: "Nelze označit za marné žádné úsilí, které pochází z ryzího charakteru, nikdy se vynaložená mravní síla ze světa zcela nevytratí. I když prohráli, splnili své poslání ti, co byli přemoženi, ti, co přišli příliš brzo se svým nadčasovým ideálem; neboť každá idea nabývá zde na Zemi životnosti jen tím, že si vytváří své zvěstovatele a vyznavače, kteří pro ni žijí a umírají. Z duchovního hlediska dostávají slova "vítězství" a "porážka" jiný význam; proto bude třeba vždy znovu připomínat světu, oceňujímu jen pomníky vítězů, že skutečnými hrdiny lidstva nejsou ti, kdož budují své pomíjivé říše na milionech hrobů zničených existencí, nýbrž právě ti, kteří sami jsouc bezmocní podlehnou násilné moci v boji za duchovní svobodu a za konečné vítězství humanity."
Když jsem byl před časem v Americe, přilétal jsem i odlétal z letiště J. F. Kennedyho. Klausovo letiště v Praze nikdy nebude; nikoho to nikdy ani nenapadne. Pokud se jedná o Havla, osobně jsem pro, všemi deseti. Havel byl podle mne větší než Kennedy.
