Musím předeslat, že k hodnocení tohoto seriálu nejsem kompetentní, neboť jsem se díval jen na několik prvních dílů a pak jen vždy chvíli, než jsem od televize odešel nebo "se" přepnul na jiný program. Spoléhám však na Jiřího Peheho, jehož komentáře sleduji už po desetiletí a skoro vždy s ním souhlasím:
"... se v něm možná vyjevuje něco obecnějšího. Především skutečnost, že i vzdělaní a české historie znalí mužové, jakými jsou Kosatík a Sedláček, mají tendenci vnímat české politiky, kteří tvořili ve 20. století naše dějiny, jako poněkud neschopné, pasivní tvory, kteří selhávají v rozhodujících situacích... Ti z nás, kdo některé z politiků zobrazených v seriálu poznali osobně, je v televizním ztvárnění jen těžko poznávají. Nabízí se otázka: opravdu si autoři seriálu myslí, že se na nejvyšší příčky moci u nás může vyšplhat jen neživotný paňáca – buď událostmi vláčený, anebo naopak události ješitně konstruující?... V Českém století hlavní postavy bohužel ztrácejí věrohodnost."
Mne jako masarykovce nejvíc dohřálo podání Masaryka, hlavně proto, že je tam vylíčen méně sebejistý a razantní než jakým v skutečnosti byl. Nejhůř vyznělo jeho setkání s britským premétem Lloydem Georgem, který mu rozhledem a politickou prozíravostí nesahal ani po kolena.
Beneš se sice viděno dnešníma očima dopustil několika osudových chyb, jemu ale zase rozhledem nesahal po kolena údajný největší politik 20. století Churchill - dopustil se ještě většího počtu a ještě očividnějších chyb. Masarykovi nesahal ani po kotníky.
