Je pozoruhodné, že na to, že ANO je údajně vůdcovskou stranou poukazují hlavně demagogové typu Kalouska a Fialy, tedy ti, jejichž strany jsou a od svého založení byly vůdcovské mnohem víc. V TOP 09 je jednoznačným vůdcem Kalousek (Schwarzenberg spíše jen mediální "hvězdou"); ODS, původně "strana jednoho muže", po selhání Topolánka a Nečase nakonec vsadila na univerzitního profesora a emeritního rektora Petra Fialu, neboť chtěla vzbudit zdání, že se ozdravuje a že její nový vůdce bude konečně humanitně vzdělaný a soudný člověk. Podle mne selhává i on - jeho demagogie a nesoudnost jsou sice sofistikovanější a nenápadnější, ale o nic menší.
Je jistě přirozené, že každá politická strana nebo hnutí musí mít svého výrazného vůdce. Ale i zde, jak se říká, všeho s mírou. A hlavně, j a k ý onen vůdce je.
Andrej Babiš, který se mediálně vypracoval víceméně zezdola, se co do soudnosti a poctivosti úmyslů zatím jevi jako mnohem lepší než jeho výše uvedení kritici. Jako hyperautoritativní vůdce si zatím nepočíná. Podle průzkumů veřejného mínění je nyní naším nejdůvěryhodnějším politikem.
Je ovšem zatím možno jen věřit, že nepodlehne sebeklamu, typickému pro většinu úspěšných politiků, a že tomu v jeho případě bude naopak: že důvěru lidí bude brát jako závazek. Jinými slovy, že neselže.
Jistě si je vědom toho, že zejména jeho morální selhání by pro již tolikrát zklamanou a tím tak poraněnou českou společnost bylo poslední ránou - "ránou z nemilosti".
Čekají ho především dvě zkoušky: zda podlehne nebo nepodlehne lákadlu rozbít stávající vládní koalici a zda se - po předčasných nebo nepředčasných volbách - neprojeví á la Berlusconi.
(Mezi mými přáteli se na toto téme vedou docela bouřlivé spory: jedni mu věří, jedni ne.)
Článek je určen především jemu. Posílám mu ho, snad si ho přečte.
