Pokud mi jde o něco především, tak o uvádění věcí na pravou míru. Nejvíc mi vadí, když se věci překrucují a zejména, pokud se toho zneužívá v poíitickém boji. Evropský pohled, tj. jak to "u nás v Evropě" probíhá obvkyle, říká, že levice zadlužuje víc než pravice. Něco jiného však probíhalo v posledních desetiletích v USA, které naopak zadlužily hlavně a vlastně pouze pravicové vlády (Reaganovy a obou Bushů). Jaké škody tím nadělaly, ve jménu boje a zbrojení proti totalitám komunismu, Husajna a islámských extremistů, ve skutečnosti však boje za zájmy amerických "supů", netřeba rozvádět.
Český zpětný pohled je nebo by měl být jiný - ukazuje, že u nás si v tomto směru nemá pravice s levicí co vyčítat, neboť si počínaly přibližně stejně. Pravice však "jen" víc a úspěšněji překrucovala a lhala (to však neznamená, že levice, zejména komunistická, v jiných věcech také nepřekrucovala a nelhala).
Přitom to, že v rámci Evropské unie na tom zdaleka nejsme nejhůř, není ani argument ani polehčující okolnost. Při skromnosti, pracovitosti a odborné i širší vzdělanosti našich lidí bychom mohli mít k prosperující avšak málo dlužené společnosti mnohem blíž.
Když lhala pravice, zamlčela i svůj základní rozpor: na jedné straně přirovnávala stát k rodině, tedy k nepodnikatelské sféře, která si žádné větší dluhy nemůže dovolovat, na druhé straně údajně podporovala podnikatele, u nichž jsou dluhy nezbytnou součástí jejich prosperity. (Když "propodnikatelský" Klaus svého času proklamoval vyrovnaný rozpočet, byl to evidentní nesmysl.)
Stát je rodinou i podnikatelem. Jistý dluh mít má a musí, jde jen o to, aby nebyl zbytečně velký. Z tohoto hlediska je podle mne náš současný dluh příliš velký a především zbytečný. Působením většiny levicových i pravicových vlád jsme si žili nad poměry a hlavně se u nás neúměrně kradlo. Nemohu nedodat, že přece jen víc kradla pravice než levice.
Velmi to souvisí již se zdánlivě levicovou kupónovou privatizací, která zahájila přerozdělování financí a majetků ve prospěch bohatých a nejbohatších.
Výsledkem tohoto - podle mne drastického - přerozdělování je to, že u nás dodnes trpí nejproduktivnější část společnosti, střední a nižší střední vrstva. A chudí, jistě jiná velmi významná část společnosti, zůstali chudí.
Nejdrastičtější je však (pře)rozdělení celého světa na chudý a bohatý. Zde už ovšem nejde jen o intra-nacionální boje mezi politiky (a těmi, kdo je ovládají), ale o internacionální boje či dokonce války, možná i o válku světovou.
