Jak napadat politiky a nebýt napaden

V souvislosti s novým českým hrdinou, šoférem Smetanou, bohužel nedostatečně protřelým, jsem si vzpomněl na jednu dramatickou i poučnou scénku z Remarquovy knihy Jiskra života.

Tak jsem zahledal v knihovně a zalistoval v té knížce. Scénka se odehrává ve třicátých letech ve Švýcarsku; jejím hrdinou je položid jménem Kern - vyhoštěný z Německa a potloukající se stejně jako tisíce jiných po Evropě - "vinný" tím, že nemá pas ani žádné jiné doklady. Udal ho jiný žid (!), žid proněmecký (!), jmenující se Ammers. Kern byl chycen a právě se nachází na policejní stanici. Dál už přepisuji z Remarqua:

Za několik minut přišel Ammers. Sípal, jak běžel. Bradka se mu leskla. "No ovšem!" řekl. "Je to on, v celé své životní velikosti, ten drzoun!"

Kern se na něho podíval. "Tentokrát už neupláchne, co?" zeptal se Ammers.

"Tentokrát ne," potvrdil policista.

"Boží mlýny melou pomalu," zadeklamoval Ammers velebně a triumfálně. "Pomalu, ale jistě. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne."

"Víte, že máte rakovinu jater?" přerušil ho Kern. Ani nevěděl, co říká. Taky nevěděl, jak ho to napadlo. Byl jen náhle zachvácen hněvem, a aniž si dosud plně uvědomoval své neštěstí, všechny jeho myšlenky se automaticky soustředily jen na to, aby nějak zasáhl Ammerse. Uhodit ho nemohl, to by mu bylo jen přitížilo v trestu.

"Cože?" Ammers zapomněl překvapením zavřít ústa.

"Rakovinu jater! Typickou rakovinu jater!" Kern viděl, že ho zasáhl. Okamžitěl pokračoval v útoku. Jsem medik, tak to vím! Za rok začnou šílené bolesti! Skončíte strašlivou smrtí! Proti tomu se nedá nic dělat. Nic!"

"Ale to je přece..."

"Boží mlýny," zasyčel Kern. "Jakže jste to řekl? Melou pomalu, ano pomalu! Celá léta!"

"Pane četníku!" zaúpěl Ammers. "Žádám vás, abyste mě ochránil před tímo individuem!"

"Udělejte závěť," vyrazil ze sebe Kern. "Už vám nic jiného nezbývá. Budete se rozkládat zevnitř a shnijete!"

"Pane četníku!" Ammers se divoce rozhlédl, hledaje pomoc. "Před takovými urážkami mě máte ochraňovat!"

První policista se na něho se zájmem podíval. "Až dosud vás ještě neurazil," pravil pak. "Až dosud stále jen konstatuje lékařská fakta."

"Žádám, aby toto všechno bylo zaprotokolováno!" vykřikl Ammers.

"Jen se podívejte!" Kern ukázal na Ammerse, který se škubnutím couvl, jako by Kernův prst byl had. "Olověně šedivá kůlže na obličeji při rozčilení, zažloutlé bulvy - naprosto bezpečné příznaky! Kandidát smrti! Lze se za něho už jen modlit!"

"Kandidát smrti!" vztekal se Ammers. "Taky toho kandidáta smrti zaprotokolujte!"

"Ani kandidát smrti není žádná urážka," pravil první policista se zejvnou škodolibostí. "To nemůžete žalovat. Všichni jsme kandidáty smrti."