Havlíček očima TGM (11) - antisemitismus a židovský problém

Roku 1848 se v Praze staly výtržnosti proti židům a jejich příčiny charakterizují stav věci: židé se hlásili k německému národu a k vládě proti nám, nepoměrnou většinou byli pionýry kapitalistického podnikatelství a masa našeho lidu byla ještě vychována v názorech zemědělského a poddanského života. Židé se tudíž stavěli na roveň cizincům.

Havlíček mínil, aby přijali moderní národnostní ideu, ale aby se připojili k Němcům, jejichž jazyk de facto již přijali. Jeho stanovisko se nedalo udržet a proto své názory pozměnil v antisemitismus mnohem mírnější:

„Když si bez všelijakých předsudků a trochu protřelejším okem, ze známosti člověčenstva nynější stav židů povážíme, shledáme hned, že právě jejich bývalá poroba a nedostatek stejného práva s námi je přivedl na nynější stupeň jejich obyčejů a způsobů a že oni sami buď jsou jen málo nebo jen docela nic vinni na své nynější pokaženosti. Staré vlády obyčejně dřely židy v pravém smyslu toho slova, žádaly na nich daně tak veliké, že skutečně na poctivý způsob nebylo možno tolik vyzískat, neboť tyto vlády považovaly židy jako nějaké živé stříbrné a zlaté doly, z kterých se ustavičně dá těžit; kromě toho byl žid dle nekřesťanských a pravému duchu Kristovu zcela protivných tehdejších předsudků vyloučen z nejhlavnějších lidských práv, nesměl kupovat statky a pozemky, nesměl provozovat jisté živnosti, ba i právo k ženění musel koupit za nesmírnou peněžitou cenu, a při tom v životě zakoušet největší potupy a odstrkování. Jest divu, že při tom neměl žádné lásky ku křesťanům takto nekřesťansky s ním jednajícím? Stran židů může se vším právem říci: jak jste si je vychovali, tak je i máte.

Nelze však pochybovat, že židé dosáhnuvše s námi stejného práva časem velikou část svých nectností odloží, poněvadž tyto nectnosti neleží snad v povaze izraelitského kmene, nýbrž v okolnostech.

Přesvědčíme se brzy, že emancipace židů nám vcelku ani dost málo neuškodí, nýbrž ještě prospěje, jakož musí prospět každá spravedlivá věc.“