Podle naučných slovníků je demagogie podvodný způsob, resp. zneužívání zdánlivě logických argumentů, resp. záměrné zkreslování či zužování skutečnosti k získávání mas k osobním cílům. Chudák český člověk, co jich za posledních sedmdesát let musel vyslechnout! Nejdřív to byl Goebbels, potom plejáda komunistů, z nichž největší mistři byli Gottwald a Husák, potom přišli velmistři Zeman a Klaus.
Oba mají dobu své největší slávy již za sebou (alespoň v Česku, svět je - mimo jiné právě pro jejich demagogii - nikdy "nebral"), Zeman je (věřme tomu) již odepsaný, Klaus už jen paběrkuje: hledá, hledá...
A nedá pokoj. Naposledy vyrukoval s tím, že eurozóna neuspěla. Jako na každé demagogii, na každém šprochu pravdy trochu. Podívejme se na to proto blíž.
Klaus vychází z toho, že hospodářský rozvoj zemí eurozóny od padesátých let postupně klesá. Zatímco průměrný růst v sedmdesátých letech byl 3,4 procenta, za poslední dekádu to bylo již jen 1,1 procenta. Nedošlo ani ke sblížení míry inflace, vysoký růst cen trápí zejména Řecko, Španělsko, Portugalsko či Irsko. V době krize se projevila nesourodost eurozóny, a to "víc než zřetelně. V tomto smyslu bych se proto odvážil říci, že eurozóna jako projekt, který sliboval být nemalým ekonomickým benefitem, neuspěla... Bude pokračovat, ale za nesmírně vysokou cenu... Touto cenou bude... dlouhodobé zpomalování ekonomického růstu... Česká republika za eurem rozhodně spěchat nemusí."
Jen velmi stručný výčet toho, co k tomu velmistr nedodal. Jen pro nejelementárnější orientaci. V padesátých letech se Evropa vzmáhala z války, pomohl jí Marshallův plán a řada jiných okolností, jako například to, že klíčové státy se zbavovaly kolonií. Potom však musela přibírat hospodářsky méně vyspělé (většinou neprotestantské!) státy, což ji zpomalovalo. Udělat to musela, pokud chtěla naplnit myšlenku unie, pro kterou hospodářský růst nebyl zdaleka jediným kriteriem, neboť měla i jiné, vyšší cíle (možnost spolupráce, cestování, vzájemného kulturního obohacování, defašizaci Portugalska a Španělska, zamezení válkám mezi evropskými zeměmi apod.). Podobně se sjedocovalo Německo, i za cenu značných ekonomických ztrát. Nakonec Evropa začala přibírat postkomunistické země, včetně Česka, což znamenalo další ztráty, protože všechny trpěly a dodnes trpí nízkou produktivitou práce. Pak se začala přibližovat krize. Atd. atd.
Dělat z toho závěr, že eurozóna selhala, věštit, že Evropu čeká další zpomalování ekonomického růstu a že Česká republika za eurem spěchat nemusí (zejména, když řada renomovaných ekonomů tvrdí opak), je typická demagogie. Jak by se Evropa vyvíjela, kdyby se nesjednocovala? Nestály ty ztráty, a řada jiných problémů, za to? Nerozvíjelo by Česko dosud normalizační ekonomiku? Není přirozené, že nouze nejen lidi, ale i státy rozděluje?
Nanejvýš zajímavé ovšem je, že na Novinkách.cz je ke k výtahu z Klausova článku jako související přiložen článek s názvem Eurozóna je v (pozn.: celosvětové) krizi, šanci mají jen Spojené státy evropské...
