Lidské skupiny (rody, kmeny a jiné) převzaly od zvířecích smeček hierarchické uspořádání. Téměř absolutně se řídily vůlí svých vůdců, kterými se stávali nejdominantnější, obvykle fyzicky a psychicky nejsilnější, nejvýkonnější a nejrazantnější jedinci.
Vůdcové však téměř neustále museli čelit konkurenci jiných dominantních jedinců. Dodnes to připomíná dětská hra na krále: vybíhají na kopeček a snaží se vystrčit dítě, které je právě na jeho vrcholu.
10
Tak jako je přírodě vlastní různost, v každé lidské skupině existovali různí jedinci. Vždy převažovaly „ovce“, uzpůsobené tomu, aby nekriticky věřily „pastýřům“ a bez odporu se jim podřizovaly.
Je to jedna z hlavních příčin, proč člověku, přestože si říká homo sapiens, rozum dodnes nevládne. Ani vůdci-pastýři totiž až na výjimky nebývali rozumní či moudří. Bylo to způsobeno tím, že dominance sebou obvykle nese některé negativní povahové rysy, mimo jiné sklon podléhat nedostatečnému sebenáhledu a pocitům všemohoucnosti.
11
Pravděpodobně již v pravěku se na vládě nad smečkou začali v různé míře podílet i jiní jedinci, vytvářející menší nebo větší poradní, zárodečně demokratické skupiny.
Od vůdců a jejich poradců se začali oddělovat také šamani, zaříkávači a kouzelníci, pozdější náboženští vůdci, proroci a kněží. Neměli mentalitu světských vůdců, avšak i oni toužili po vlivu a moci. Někdy se stávali též světskými vůdci a naopak světští vůdci se prohlašovali za nejvyšší kněze nebo dokonce za bohy.
Všechna náboženství vyjma počátečního buddhismu byla vždy více nebo méně spojena s mocí. Nejvíc se to projevilo v katolickém křesťanství a v islámu.
Moderní doba, provázená úpadkem teismu, za náboženství vytvořila náhrady: komunismus, nacionalismus, fašismus a neoliberalismus.
