Mám rád anglické způsoby a humor této země. Jsem anglofil. Královna Alžběta II. z Windsorského rodu slaví v pondělí 6. února 60 let své vlády v požehnaném věku 85 let. Přestože se ke své koruně dostala tak trochu náhodou (její otec, král Jiří VI., se ujal vlády poté, co se jeho bratr Eduard VII. v roce 1936 vzdal trůnu, protože si chtěl za každou cenu vzít dvakrát rozvedenou Američanku Wallis Simpsonovou), byla v době svého narození až třetí v případném nástupnictví na trůn a za svého života se jí podělalo, co mohlo, tak patří k nejváženějším autoritám tohoto světa. Je to bojovnice. Stejně jako její otec Jiří VI., jenž se dokázal ve spolupráci s logopedem natolik poprat se svým zadrháváním v řeči a koktavostí, že mohl pronášet rozhlasové projevy, výrazně posilující morálku Britů během II. světové války (je o tom krásný britský film Králova řeč).
Alžběta II. se stala britskou královnou ve svých 27 letech, její otec Jiří VI. neměl mužské potomky, měla jen sestru princeznu Margeretu. Je druhou nejdéle sloužící britskou panovnicí od dob královny Viktorie, která vládla 63 let. Během jejího panování se tři z jejích čtyř dětí, které má s princem Philipem, vévodou s Edinburghu, rozvedly.
Princezna Diana, její snacha, manželka prvorozeného syna prince Charlese, následníka trůnu, po rozvodu (1996) zahynula v roce 1997 při autonehodě v Paříži. Diana, i když byla formálně mimo královskou rodinu, byla natolik populární, že to zásadně otřáslo postavením královny Alžběty II., která se zpočátku stavěla k úmrtí princezny velmi rezervovaně a chtěla událost ponechat jen v rodinném rámci. Až na nátlak novopečeného premiéra Tonyho Blaira se Alžběta II. odhodlala vystoupit ke smrti Diany i veřejně, čímž si zachovala tvář. Od té doby už nikdy své autority nepozbyla.
Anglie je jiná. Dolní sněmovna prožila řadu skandálů s neopodstatněným uplatňováním nákladů svých poslanců, což byla klasická zlodějna, ale systém se nezhroutil. Britské parlamentní vládnutí zažílo řadu krizí. Alžběta II. vstoupila na trůn za druhého úřadování přeslavného předsedy vlády Winstona Churchilla, Všem britským premiérům byla dobrou rádkyní, měli nad sebou neodvolatelnou autoritu, kterou nelze s rolí českého prezidenta vůbec srovnat. Roajalistický systém má prostě něco do sebe. Po Churchillovi přišli Anthony Eden, Harold McMillan, Alec Douglas-Hume, dvakrát Harold Wilson, Edward Heath, James Callaghan, Margaret Thatcherová (ta vládla více než 11 let), John Major, Tony Blair (vydržel 10 let), Gordon Brown, nyní David Cameron. Napjaté vztahy měla zejména s Thatcherovou, což tak mezi ženami bývá.
Co je Anglie, potažmo Spojené království Velké Británie a Severního Irska, v dnešní Evropě za vlády Alžběty II.? Je součástí Evropské unie, ale je na ní nejvíce nezávislá. V Británii se neplatí eurem. Na omezení EU typu "Olomoucké tvarůžky" nebo "Tuzemský rum" nepřistupuje, nebo jen minimálně. Snahy o "lídrování" v Evropě, jehož se ujali francouzský prezident Sarkozy a německá premérka Merkelová, nechávají Buckinghamský palác i Downing Street 10 úplně v klidu. Británie neleze Evropské unii do zadku. Přitom poctivě platí do evropských fondů, ale sama jich nikterak nenadužívá. V sousedním Irsku má kdejaký farmář úžasné baráky z evropských fondů, ale jeho ekonomika je v krizi. Alžbětina Velká Británie však stále hraje svou hru.
V Británii je spousta věcí nejlepších. Namátkou - místní a vnitrostátní doprava, uměřeně nastavený sociální systém, zdravotnictví, justice je naprosto spolehlivá, na ulici každý zná svého strážníka a má před ním respekt, kriminalita je relativně nízká, v neposlední řadě je v Anglii nejlepší fotbalová liga a nikomu se nechce ze země emigrovat. V Británii nemusejí mít vicepremiéra pro boj s korupcí. Atakdále. I v Anglii je chleba o dvou kůrkách a remcá se. Na byrokracii, immigrační politiku, drahotu a podobně. Avšak všechny spojuje jedno - vysoká míra důvěry ve stát a jeho systém, vysoká národní hrdost, všichni milují svou královnu. To všechno se buduje dlouhá léta. Vaše Veličenstvo, díky za Anglii, že je taková, jaká je. Tohle v Čechách fakt nemáme.
