Jedna taková historka. V roce 1998 na podzim se v Belgii v Gentu losovala kvalifikace pro fotbalové EURO 2000. S předsedou Františkem Chvalovským na los přijeli i novopečení trenéři reprezentace – hlavní kouč Jozef Chovanec a jeho asistent Ivan Hašek. V předvečer losu je nějak nenapadlo, že už jsou trenéry národního týmu a šli na recepci UEFA. Měl jsem pozvánku také, ale věren svým citům milovníka fotbalu a zásadám své vychytralé novinářské profese, jsem pozvánku na merendu zahodil. Místo saka a kravaty jsem nahodil svetr a bundu a jel jsem do Lokerenu, kde místní Sporting hrál ligový zápas proti SK Lierse, úřadujícímu mistru Belgie. Byl to fantastický „špíl“. V poločase Lierse vedl 3:1, skončilo to 4:4. Bomba. Oboustranně útočný zápas. Nejlepší na hřišti byli čtyři Češi v sestavě Lokerenu: Roman Vonášek, Martin Pěnička, Václav Budka a – Jan Koller!
Jan Kollerarchiv
Druhý den se losovalo a po Chovancovi a Haškovi jsem se pěkně „prošel“. Řekl jsem jim s klasickou zákeřností muže od pera něco v tom smyslu, že jsou ve funkci pár dnů a ještě neudělali vůbec nic kromě první chyby. A to že nebyli v Lokerenu pozorovat české hráče, ale užívali si jako V.I.P. v kravatách. Taky jsem jim to pěkně osladil v novinách, ve kterých jsem tehdy pracoval.
Ještě o pár týdnů později na vyhlášení Fotbalisty roku ´98 v Plzni se Chovanec ohrazoval, že Koller je jenom „regionální hvězda“ v Belgii. Ale pak to jemu a Haškovi nějak nedalo. Jestli se na Kollera jeli nakonec podívat, to si už nepamatuju. Ale fakt je, že 9. února 1999 Jan Koller (už mu bylo skoro 26 let) debutoval v reprezentaci v přátelském zápase zrovna proti v Belgii v Bruselu a hned ho gólem rozhodl. Bylo to na sněhu, vidím to jako dneska. V roce 1999 nastoupil „Dino“ v deseti zápasech nároďáku (jen tři odehrál celé) a dal devět branek. Jeho „opakovačka“ se pak zastavila až na 55 gólech 15. června 2008 s titulem nejlepšího střelce reprezentační historie.
Proč to všechno říkám?
Po deseti letech řekne týž Jan Koller témuž Ivanu Haškovi, jenž se mezitím stal předsedou svazu a na svá bedra vzal i zodpovědnost reprezentačního trenéra, že mu přijde pomoci bojovat o účast na mistrovství světa. Rok poté, co ukončil reprezentační kariéru. Negativní a negující reakce české veřejnosti mě doslova šokovaly. Vzhledem k velkým změnám v českém fotbale je to rozhodnutí hodné respektu, vlastně nový začátek. Tak trochu opakování historie. Opět je před námi přátelský zápas s Belgií (12. srpna v Teplicích). Drobná symbolika. S tím drobným rozdílem, že tehdy Koller říkal, jak si váží důvěry a bude se snažit ji naplnit svými výkony. V tom určitě nezklamal. Je po jedenácti letech všechno špatně, když je obrácený gard a Hašek přišel pomoci českému fotbalu v tom nejhlubším marasmu a Koller se postavil na jeho stranu?
Češi mě nezklamali! Aspoň pokud jde o fotbal. Byl jsem pryč přes dva týdny a dopřál si moře. Než jsem odjel, tak všichni jásali, že Ivan Hašek vyhrál na valné hromadě ČMFS souboj o post předsedy svazu. Taky se mi to líbilo. Budou nové pořádky. A když jsem se vrátil, tak jenom koukám, že jsem vlastně naprostý idiot, co se týče fotbalu. Nový šéf svazu Ivan Hašek dostal za pouhé tři týdny z médií (a také z blogů a především od jejich diskutérů) tolik rad, jak má fotbal dělat, že kdyby je bral vážně, tak musí okamžitě rezignovat a prohlásit se za nesvéprávného truhlíka, který na to nemá. Naštěstí Ivan Hašek - ani se nebudu vytahovat tím, kolik let se známe - je podle mého skromného mínění natolik konsistentní osobností, že setrvá u svého prvoplánu.
Ještě před měsícem to bylo pro toho, kdo chtěl jako publicista či bloger nebo diskutér exhibovat s fotbalem, velmi jednoduché. Stačilo do fotbalu mydlit, ukazovat co je špatně, denuncovat Mokrého, Kubíčka, Košťála, Vacka a podobně a vzývat Ivana Haška jako Mesiáše. Všechno bylo jasné: dělá se to blbě, tak to musíme změnit.
Přišla klasická česká křižovatka. Čili přechod od destruktivní kritiky ve smyslu vytvořit atmosféru konstruktivního tvoření, kterou pružně nahradíme krátkodobým klimatem nedobře zdůvodnitelné absolutní euforie a efektivně dorazíme do nálady kritické destrukce. Čili nic neobvyklého.
Jestli mi za necelé tři týdny na subtropickém slunci změkl mozek, tak se omlouvám za svůj soud. Za tři týdny zjišťuji, že Ivan Hašek je blbec, který chtěl „půlúvazkově“ vést nároďák s koučem Slavie Karlem Jarolímem (naštěstí to rychle zabrzdili, to chytré nebylo), Hašek je balkánský exot, který chce šéfovat svazu i nároďáku, bere si za poradce „hrobaře“ Brücknera, Koller je dědek a brzda talentů, jeden z nejlépe hodnocených hráčů ruské ligy Jiří Jarošík si chce léčit svoje komplexy opomíjení Karlem Brücknerem nabídkou spolupráce s Haškem, kapitán Spartaku Moskva Martin Jiránek je nekopa, který by měl zůstat za Uralem a podobně.
Ne, nejsem v šoku, něco podobného jsem v pátém pesimistickém plánu čekal. Vědom si české letory. Když ve Švédsku prohlásí sedmatřicetiletý Henrik Larsson, že je připraven pomoci reprezentaci, i když v ní už dvakrát skončil, tak se celé Švédsko může potrhat optimismem. On vždy dokáže, pokud chce, že do národního týmu patří. Když čtyřiatřicetiletý Alessandro Del Piero prodlouží smlouvu o dva roky s Juventusem, tak se „tifosi“ v Itálii opájejí blahem. Ale pro Čechy je návrat Kollera, Jarošíka, Jiránka jakousi nepřístojností a návštěva Ivana Haška v Moskvě na zápase Spartaku se Samarou nějakým přehmatem.
Pokud jde o věk fotbalisty a jeho výkonnost, tak jde vždy pouze o zdraví a stav mysli. Fotbal je totéž co sex. Chce-li fotbalista reprezentovat srdcem a hlavou a je zdravý, je to úplně v pořádku, i kdyby mu bylo padesát. Sex je stav mysli, nikoliv těla (zdravého). Chci a tudíž to udělám. To je stav Jana Kollera (36 let – 90 startů a 55 branek, ten dá gól skoro vždycky), Jiřího Jarošíka (31 let – 23 startů, ten už hraje s "Dinem" naslepo) nebo Martina Jiránka (30 let – 31 startů). Koller nebude horším útočníkem ve 36 letech než o deset let dříve pokud chce hrát. Je to srdcař. Stejně jako Larsson. Vrací se Rosický, pohřbený nejméně na rok anglickými felčary (kolem toho se tiše našlapuje), který to vždycky uměl nejlíp Kollerovi "šoupnout", jemuž konvenuje spojení Haška a Brücknera (co ten starý pán udělal špatného českému fotbalu, ublížil mu snad víc než někteří hráči, kteří brali reprezentační akce jako „opušťáky“ ze svých klubů?). Na pokus zachránit kvalifikaci se přece musejí nasadit všechny dostupné prostředky. Budovat tým můžeme potom.
My se fakt neumíme z ničeho radovat a musíme jen pořád nadávat?
Vše se obrací k dobrému, ale český fanoušek běduje a dokonce už i odvolává Ivana Haška. Svou roli patrně hraje určitá „drobnost“ morálních dispozic národa. Ty české jsou negativní, zakořeněná komunistická zaprdlost totalitní skepse se ještě nevyléčila. Ivan Hašek má spoustu těžké práce. Chce zprůhlednit fotbal po manažerské i ekonomické stránce, zlepšit jeho image, občerstvit jeho sponzorský pool, zefektivnit servisní činnost svazu a v situaci, v níž každý jiný trenér požaduje smlouvu aspoň na rok do MS 2010 bez závazku dostat tým na světový šampionát v Jižní Africe, vzal na sebe roli hlavního kouče. Hraje jako neplacený předseda svazu o všechno, i když mohl v pohodě zůstat jako kouč ve Spojených arabských emirátech za velkou výplatu a nebo vzít angažmá ve Francii.
Do Prčic, tak tohle zaslouží podporu, ne kartáč!
Tento článek a další sportovní informace na http://www.totalsport.cz/
