Česká historie má "zimního krále" Fridricha Falckého, české fotbalové dějiny "letního trenéra" Františka Straku. Ale já mu skládám poklonu. Hned po pátečním mezistátním utkání ČR - Malta (1:0) se vyrojila spousta různorodých komentářů, z nichž velké množství zcela postrádá jeden aspekt: úctu k odvaze trenéra, který na sebe vzal riziko být koučem reprezentačního mužstva na jeden zápas.
Tym CR pred utkanim s Maltou v Jablonciarchiv
Češi jsou příšerně negativistický národ. Straka je druhým trenérem národního mužstva za sebou, jemuž část médií a fanoušků mydlila schody sotva va funkci začal.
Strakova předchůdce Petra Radu média zmydlila ještě před volbou - a ovlivnila veřejnost - protože ho označovala za nevýraznou osobnost, impulzivního nýmanda a podobně. Stačila remíza 2:2 v Anglii při jeho premiéře a bylo ticho. Kravál o Radovi vypukl znovu, když tým České republiky remizoval ve Slovinsku, prohrál doma se Slovenskem, vidina úspěchu v kvalifikaci MS 2010 se začala hroutit a šestice hráčů si potom udělala privátní mejdan. Rada moc dobře věděl, že po Karlu Brücknerovi jde do rizika. Dělal mu asistenta a věděl, že výkonnost stávajícího kádru už půjde dolů. Šla dolů už za Brücknera. Jenže Rada je srdcař a šel do toho.
Straka měl také špatnou startovní čáru. Expertní komise nejdřív jednomyslně navrhla - rovněž na jeden zápas právě s Maltou - uznávaného odborníka Dušana Uhrina staršího. Všichni jásali, že slavný kouč to vezme s rizikem, které přináší jeden zápas (s podceňovaným soupeřem) a dost. Jenže výkonný výbor ČMFS vyrobil úplný obrat. Rozhodl, že na stejný jeden zápas nastoupí František Straka.
Jenže najednou už to nebylo totéž jako v případě Dušana Uhrina staršího.
Protože okolnosti nebyly úplně košer, nikoliv však s přičiněním Straky.
Ale Straka je také srdcař. Nedbal a šel do toho. Byl to tentýž Straka, jenž byl mediální hvězdou s legendami o tataráčku a olejíčku, milovaný hráči. Tentýž Straka, který se stal zbožňovaným mučedníkem poté, co byl v roce 2004 odstraněn ve Spartě, s níž suverénně vedl ligu, a na cestu dostal pomluvu, že bere drogy.
V roce 2009 je tentýž Straka podezřele jmenovaným koučem, jehož tým předvedl tragický fotbal v zápase s maltským trpaslíkem. Trefují se do něj lidé, kteří zřejmě v životě neměli kopačky na noze a neznají vůni kabiny, v níž házejí vyčerpaní hráči po zápase na podlahu promočené dresy, propocené ponožky, prohlížejí si šrámy na lýtkách a promačkávají si koňary. Zápas s Malťany dost bolel, byl jsem u toho. Někteří se do něj trefují jen proto, aby exhibovali na chatech a nebo získali na internetu odkazy na svůj blog.
Fujtajxl.
František Straka šel možná do jediného zápasu v roli reprezentačního kouče s nadějí, že to bude pro něj dobrý marketing a když uspěje proti Maltě s týmem nováčků a polozapomenutých náhradníků, tak možná někdo vlivný řekne: Hele, ten Straka by to měl dělat dál.
Ale Straka není blázen a moc dobře věděl, že tři tréninky z týmu, jehož mnozí hráči se v úterý viděli osobně vůbec poprvé a nikdy se nepotkali na hřišti, nevytvoří válcovací mašinu. Ani na Maltu z výkonnostní periferie Evropy, jejíž souhra je budována čtyři roky Dušanem Fitzelem. Fotbal má své zákonitosti.
Já se Strakovi klaním, jako každý jiný člověk s pozitivním myšlením, oceňující odvahu jít do rizika se srdcem na dlani. Je to vyšší rozměr než fotbalový.
A ctím i city hráčů, kteří zažili proti Maltě debut v reprezentaci. Vyhráli svůj zápas, možná jediný v národním týmu. Já jim gratuluji. Svědomí a pozitivní česká letora mi nedovoluje se dívat na tento zápas bagatelně. Těm hráčům se za poněkud nestandardních okoností splnil sen, který má každý kluk, který někdy obuje kopačky. Debutovali Tomáš Grigar, Zdeněk Zlámal, Roman Hubník, Jan Šimůnek, Martin Klein, Martin Fillo, David Limberský, Daniel Kolář, Jaroslav Černý a Lukáš Magera. Stoper Slavie Erich Brabec se po devíti letech vrátil do reprezentace, za níž předtím odehrál šest minut. Neumím se smířit s tím, že by někdo křivě sáhl na jejich životní moment, že oblékli český reprezentační dres.
