Ten skutečně "geniální" nápad hrát finále Poháru ČMFS mezi FK Teplice a 1. FC Slovácko 27. května v Praze na Strahově musela prosadit nějaká sofistikovaně pracující záškodnická-sabotérská buňka na fotbalovém svazu. Tato buňka dostala od svého rezidenta úkoly: 1. Prosaďte Strahov; 2. Prosaďte datum 27. května; 3. Tím zajistíte, že tam přijde co nejméně lidí; 4. Zdevastujete image druhé největší domácí soutěže, z níž se postupuje do Evropské ligy; 5. Ať na tom ČMFS a fotbal všeobecně prodělá. Rozchod, hajdy do práce. Ve středu večer agenti zahlásili: úkol splněn!
Princ Radovan uz by fakt mel tasit!archiv
Podařilo se jim to přímo úžasně. Na strahovský stadión, kam s výjimkou dávnověku a zcela výjimečných pohárových zápasů Slavie nikdy moc lidí nechodilo, protože je dopravně přímo nenáviděný, přišlo na finále mezi dvěma provinčními týmy 4820 lidí. Z Prahy skoro nikdo, v hledišti byli půl napůl fanoušci z Teplic, kteří jeli do Prahy 100 kilometrů, a fanoušci z Uherského Hradiště, kteří jeli 280 kilometrů. Obě strany tvrdily, že do Prahy přijelo 2500 jejich příznivců. Stadion byl tristně prázdný, bylo to trapné. Možná by přijelo mimopražských lidí i více, ale nestihli by se vrátit domů k televizi na večerní finále Ligy mistrů mezi Manchesterem United a FC Barcelona.
Přijeli tedy jen ti, kteří považují finále Poháru ČMFS a finále Ligy mistrů za srovnatelné soutěže. A těch asi moc není.
Na zápase se možná prodělalo, možná trochu vydělalo (na cenách za reklamy a televizní práva sedí svazová marketingová společnost STES), ale fotbal, jeho image a popularita prostě dostaly hroznou ránu. Na hřišti nebyl ani jeden tým z Prahy a bylo jasné, že pražští diváci přijdou minimálně. To se vědělo předem. Navíc byl zápas v televizi. Kdyby se zápas hrál třeba v Jihlavě, kam by měli Tepličtí i Uherskohradištští zhruba stejně daleko, tak by to byl na Vysočině - kde velmi slušný stadión - hotový svátek. Atmosféra by byla úplně jiná, důstojnější, fotbalovější. Mohlo se hrát třeba v Brně, v Olomouci (jenže tam pořadatelství současná garnitura svazu nikdy nedá kvůli sporům s Jiřím Kubíčkem), mohlo se hrát i na Slavii v Edenu, čistě kvůli atrmosféře například v Mladé Boleslavi (do hlediště se však moc lidí nevejde), všude by si pořadatelství finále mnohem více vážili.
Jenže záškodníci ze Strahova úkolu využili i k vlastnímu pohodlí, protože jim stačilo do VIP lóže přejít ulici, přece se nebudou trousit do Jihlavy. Tam by se sabotoval fotbal daleko hůř.
Jinde než v Praze by patrně nedošlo ke rvačkám mezi diváky z Čech a z Moravy a demonstraci fanoušků Slovácka proti ČMFS. V Jihlavě určitě ne.
V Anglii se důležité zápasy hrají ve Wembley, finále všech pohárů a dokonce i baráž o Premier League. Je skoro vždycky narváno. Místo má obrovskou tradici, je dopravně skvěle dostupné, metrem počínaje. Fotbal je v Anglii skvělým produktem, výtečně organizovaným a nikdo jeho roli nezpochybňuje, nevyskytují se v něm zkorumpovaní funkcionáři a sudí, nikdo se tam nehádá, výkonný výbor FA mezi sebou nebojuje. Národní pohár (FA Cup) má ještě vyšší prestiž než vítězství v Premier League. Jenže u nás je všechno naopak. A když už je v Čechách příležitost udělat něco lépe, prospěšněji, svátečněji, tudíž u toho pozitivně myslet a něco vymyslet, tak se to musí udělat hůře, škodlivěji a záškodnicky.
Ve fotbale jsme národem Kazisvětů a holt čekáme na nějakého prince Radovana, aby jako v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele s Kazisvětem zkřížil meč a vyhnal ho. Do té doby tady budou Kazisvěti řádit. Už stačili zkazit skoro všechno. Dosud ani nevíme, zda se Ivan Hašek rozhodl stát se princem Radovanem, ach jo ...
