Nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří trpí stihomamem, že mě někdo sleduje. Tajné služby a tak... Jsem příliš bezvýznamný. Ale měním postoj. Zase vyhlížím vhodné místo k emigraci. Na to, že něco není v pořádku, jsem přišel náhodou 28. října na Pražském hradě během tradiční recepce prezidenta republiky při příležitosti státního svátku.
Potkal jsem tam jednoho známého. Silného byznysmena a vlivného muže zákulisí, jehož znám 20 let. Vyčítal mi, že jsem se s ním nespojil, když se mnou potřeboval mluvit. Tvářil jsem se nechápavě, protože má stále stejné číslo už asi 17 let a pokaždé si ho překopíruju, když měním mobil. Vždycky bych ten hovor zvedl. Jenže pak z něj vypadlo, že mi volal jeho asistent, jehož také znám už asi 11 let. Jenže jeho číslo si po změně zaměstnání už 10 let nekopíruju v domnění, že není důležité.
Stalo se to takhle. Předesílám, že neberu mobil, když se na displeji objeví neznámé číslo. To bych se z toho zbláznil. Počítám s inteligencí volajícího na průměrné úrovni, který, když to neberu – a pokud se mnou skutečně chce mluvit – tak mi pošle sms: Jsem ten a ten odtud či odtamtud, potřebuji s vámi hovořit, můžu volat? Případně – zavolejte mi na číslo ... Mám nyní tři čísla. Soukromé už 12 let. Služební ve firmě současného zaměstnavatele přes tři roky. A další tzv. podnikatelské, které jsem si aktivoval z nějaké staré bonusové SIMkarty před dvěma měsíci, nefiguruje na žádné navštívence, nikde na netu, nikomu jsem ho zatím nedal, nemá ho ještě ani moje manželka.
Jenže asistent mého známého – sehnal jsem si číslo jeho mobilu – mi volal na mé bývalé číslo, které jsem před 11 lety přenechal svému bratrovi, na aktuální soukromý mobil, na služební mobil, i na to úplně nové číslo, které nikdo nemá a může ho tudíž znát jenom operátor, případně díky operátorovi policie nebo tajná služba.
Kladu si otázku – proč se nedivím, že někdo zná moje třetí číslo? Snadná odpověď: jestliže může venkovský policajt či soukromá detektivní agentura sledovat hovory ústavních činitelů, tak se zjištěním všech mých čísel nemůže být žádná potíž. Máme tu problém sledovacího elektronického fašismu a strašně rád bych věděl, kdo ho má pod kontrolou. Přišel jsem na to náhodou a jen tak maně mě napadá, co všechno mám ještě sledované. Kolik e-mailových schránek, kolik mám v bytě štěnic a podobně. Policii už naprosto věřit nelze, zavolat na BIS s dotazem hola, hola, kdo ze mě dělá vola, je blbost, operátor mi sdělí, že mi nelze nic sdělit.
Napadá mě tedy jen jedno. Sbalit se a odjet daleko, změnit operátory a SIMkarty, hostingy, banky, místo adresy mít poštovní schránku 100 km od svého nového bydliště, firmy převést do off-shorových šuplíků, chovat se jako tajný agent daleko od domova. Tak to mě 17. listopadu fakt nenapadlo, tehdy jsem si myslel, že už může být jenom líp.
