Asi to na první pohled tak nevypadá. Ale zápas odvety osmifinále fotbalové Evropské ligy Glasgow Rangers – Slavia Praha (0:2) zřejmě vstoupí do dějin jako „hi-tech“ nejpopulárnějšího světového sportu.
Nechci se dívat na toto utkání jen z hlediska sportovního. Slavia z něj postoupila do čtvrtfinále druhé nejprestižnější evropské klubové soutěže, což je čirý fakt. Ale jen takhle by to nebylo správně. Má to daleko vyšší společenský kontext.
Média ostatně už všechny události odstrašujícího duelu probrala. Brutální hra Skotů, vážné zranění brankáře Slavie kopačkou do obličeje způsobem na hraně slučitelnosti se životem, potyčky a hádky, nařčení hráče pražského týmu z rasismu, pěstní bitka v útrobách stadionu, série prohlášení, kauza pro disciplinární komisi UEFA, trestní oznámení a podobně. Dopad je ovšem zásadně hlubší.
Je jedním z otřesných obrazů fatálně nebezpečného úpadku lidské morálky ve 21. století, který směřuje k mravní apokalypse. Nyní, bezprostředně společensky, je aféra především výsledkem dlouhodobého pomatení občanské společnosti se stále „vyrovnávat“ s rasismem, což už se přelilo do všeobecného úpadku lidských vztahů a úcty k životu a zdraví. To je však jen drobná výseč.
V tomto jednotlivém případě šlo o stres luxusně placených profesionálních fotbalistů klubu Glasgow Rangers a jejich lukrativně placeného vůdce, trenéra Stevena Gerrarda, z neúspěchu proti Slavii. Gerrard je vlastně chudák. Jako kapitán Liverpoolu měl plat 180 000 liber týdně. Po přestupu do LA Galaxy jenom 80 000. Pak se vrátil v r. 2016 do Liverpoolu a trénoval juniorské výběry „za pár šupů“. V roce 2018 vzal post hlavního kouče Glasgow Rangers za základních 45 000 liber týdně se smlouvou do roku 2022. To je „jen“ asi 1,4 mil. Kč za týden v aktuálním přepočtu. Potřeboval nový dobrý kontrakt.
Gerrard, idol Anglie s pověstí noblesního džentlmena, musel mít velký strach z chudoby. V Praze Rangers remizovali 1:1 hlavně díky velké chybě brankáře červenobílých a kouč měl značné obavy, že v odvetě proti Slavii velké šance nemá. O čemž se přesvědčil v předchozím kole i anglický Leicester. Čili je reálný předpoklad, že před čtvrteční odvetou týmu nadiktoval taktiku: ty české žebráky prostě rozkopejte, zastrašte, provokujte, ničte je, zraňujte, to je jedno. Musíme postoupit! Nevidím jinou možnost.
Mám dlouholetou praxi ve fotbale jako novinář a funkcionář, ale v české kopané jsem zažil něco podobného jen jedinkrát v případě kouče, který byl obecně velmi uznávaný, ale z charakterového hlediska to byla morální troska. Odpřísáhnu, že jsem se nikdy nesetkal s českým fotbalistou, který by bez výhrad akceptoval taktický pokyn rozkopat soupeře. Ani v derby! Leda pod velkým finančním tlakem. A to vlažně. Každý hráč věděl, že za půl roku se může ocitnout v jiném týmu, kde by ho mohly čekat velmi složité vztahy a obtížně by si budoval pozici. Tomu nepojmenovanému trenérovi to bylo jedno. Měl dvojnásobný plat než nejlepší hráč. Byl jsem s hráči i tím koučem ve styku denně.
Skotští fotbalisté byli vždy proslulí tím, že hráli fotbal nejen dovednostmi (nikdy jich neměli nadbytek), ale hlavně s bojovným srdcem a na ránu nekoukali. Nic proti tomu. To je fotbal. Trenér Gerrard je však vynálezcem nového typu skotského fotbalu: hrajte se žlučí v očích a v krvi, nikoli srdcem, jinak na ty vandráky z Prahy nemáte. Využijte každou šanci jim nakopat, využijte všeho. Vykašlete se na fair play.
A tak se stalo, že přes nasazení všech prostředků Rangers prohráli a nakonec přišel ke slovu argument nařčení z rasismu jako univerzální „páka“ současného zkaženého společenského klimatu. Jeho atmosféra už se neodehrává jen na úrovni „řešení rasismu“ a korektnosti, ale i pod tlakem zmatených genderových hnutí, nositelů hypersexuálních výkladů pohlavních orientací, iniciativ BLM, Me Too, pochybných agenturních hoaxů a podobně.
Heterosexuální běloch s úspěšnou či průměrnou existencí a nejvyšší mírou tolerance se stal univerzálním nepřítelem celého světa. Zejména černochů a dalších míšenců v USA, kteří exportovali své ambice do Evropy, nejklidnější, nejmírumilovnější a nejtolerantnější části této zeměkoule. Nikoliv kupodivu se na agresivních tendencích vůči bělochům nepodílejí lidé asiatských národů, neboť jejich kultury se vyvíjely velmi synchronně s evropskou civilizací a staly se obohacením evropských kultur už od 13. století se zpětnou vazbou.
Amerika čelí chaotickému konfliktu ras a sociálních střetů, v němž je tou nejspokojenější částí vlna mexických a dalších jihoamerických migrantů, jimž prezident Biden otevřel brány (už je jich více než černochů). Multinárodnější Evropa, původně bílá, vzdoruje složitějšímu problému. V rámci svých humanitních a demokratických principů otevřela bránu migrantům z Afriky a Asie, zejména muslimům, čelí následkům kulturních, rasových a militantních náboženských tlaků s vyústěním do terorismu.
V těchto souvislostech však Evropa neúčinně čelí vlastnímu rozkladu. Postup trenéra Rangers Stevena Gerrarda je jen drobnou koloraturou současné situace. Strach z neúspěchu, finančních ztrát, obavy z deficitů Západní Evropy oproti Východní, která je stále šikovnější a stále více se orientuje na Čínu a Rusko, neboť v EU vidí stále menší perspektivu ideologicky a obchodně.
Evropa je v zoufalé situaci. Začala se rozesí*at mezi sebou. Ve zmatku, nikdy se nezastane bílé rasy jako zakladatele kultury, vědy, umění, prosperity a všech civilizačních trendů kontinentu, za něž by měli být příchozí velmi vděční. Bojí se. Je slabá. Naopak se chabě a zbaběle brání proti hysterii kolem rasového a imigrantského problému.
Stačí jedna hláška poraženého hráče černé pleti, že ho „bělouš“ rasisticky urazil, poté mu přijde do prostoru pro dopingovou kontrolu rozbít hubu (kdoví, jak se tam Kamara dostal, ale přišel a bez varování napálil Kúdelu pěstí do nosu), a celá fotbalová Evropa je v p*deli. A to není malý segment, hraje se tu o velké peníze a obrovskou publicitu.
V zápase Rangers – Slavia nehráli proti sobě černí a bílí, ale dva týmy, v nichž bylo celkem 14 „barevných“ hráčů a 20 „bílých“, z nichž ti domácí byli „nabrífovaní“ zdegenerovanou bělošskou ikonou Gerrardem rozkopat Čechy. Kvůli penězům, kvůli úspěchu. V případě neúspěchu nastolíme problém rasismu...
Stydím se za úpadek Evropy. Nějak to vykoumám a požádám o občanství v Antarktidě.
